Kde domov můj?
Kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě stkví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země,
země česká, domov můj!
Kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechův slavné plémě,
mezi Čechy domov můj!
*
Kde domov můj, kde domov můj?
Svatopluka hrad kde stojí,
Hana s Moravou se pojí,
Jaroslav kde světa rek
porazil Tatarů vztek:
a to jest ta krásná země,
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě stkví se jara květ,
zemský ráj to na pohled;
a to jest ta krásná země,
země česká, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
kde slovenský větřík věje,
Svatopluka slavné děje
oživujíc v srdcích svých
potomkov rodu věrných;
a to jest ta krásná kraj´na,
zem slovenská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu, vzdoru zmar?
A to jest to slavné plémě,
mezi Čechy domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Velkomoravská koruna
klesla do mořského lůna,
a kde našich králů hrob,
nezůstalo žádných stop;
avšak nová slává vítá
zem moravskou, domov můj?
Kde domov můj, kde domov můj?
Co zhynulo, nevzbudíme,
Svatopluka nevzkřísíme,
aniž jeho města zdi
zrak náš více uvidí;
avšak nová slává vítá
zem slovenskou, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Pro minulost nezoufejme,
nové naději se vzdejme,
posud živ náš národ jest,
mužně zastává svou čest;
v nové jarní kráse zkvétá
zem slovenská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bujará orlice pestrá,
lva bílého věrná sestra,
své perutě rozpíná,
na svou slávu vzpomíná;
v nové jarní kráse zkvétá,
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj!
Tam, kde lidu moravskému,
českému i slovenskému
apoštolé slovanští
věstovali křesťanství,
na posvátném Velehradě,
na Moravě, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bože, velký Hospodine,
ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj,
velký Bože, při něm stůj;
světovládný Hospodine,
chraň slovanský domov můj!
*
Kde domov můj, kde domov můj?
Velkomoravská koruna
klesla do mořského lůna –
nezůstal nám z oněch dob
ani našich králů hrob;
byla druhdy veleslavná
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Pro minulost nezoufejme,
času novému se vzdejme,
času duch otvírá nám
nové slávy jasný chrám.
Též se hlásí k matce Slávě
zem moravská, domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bujará Orlice pestrá,
Lva bílého věrná sestra,
snášela s ním nehodu,
cítí teď s ním svobodu.
S českým Lvem se nerozloučí
zem moravská domov můj!
Kde domov můj, kde domov můj?
Bože, velký Hospodine,
ruka Tvoje světům kyne,
Tebe vzývá národ můj,
velký Bože, při něm stůj;
světovládný Hospodine,
chraň Moravu, domov můj!
