Zachovalý synek.
Když jsem já ty koně pásal,
přišla na mne dřímota,
dřímo-dřímo-dřímotinka,
koně vešli do žita.
Přišel na mne šelma sedlák,
toho žita hospodář.
„Co ty šelmo! co tu děláš,
že ty koně v žitě máš?“
A já nejsem žádný šelma,
já jsem hodné matky syn:
kdyby mně to jiný řekl,
tomu bych se postavil!
Sedm let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neztratil;
jen jedinký zákoníček,
a ten jsem vám zaplatil.
Sedm let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neukrad;
jen jedinkou homoličku,
a pro tu jsem s půdy spad.
Sedm let jsem u vás sloužil,
a nic jste mně nedali;
jen jedinkou košiličku,
a tu jste mně zas vzali.
Já jsem synek zachovalý,
žádný na mne nic neví;
jenom vaše Bětulinka,
a ta na mne nepoví.
Kdyby chtěla povědíti,
povědíti nemůže:
neb mne sama vodívala
do zahrádky na růže.
Holubička
Ach, což je to hezká věc,
že jsem já myslivec:
postřelil jsem holubičku,
postřelil jsem holubičku,
upadla mně v jalovec.
Má milá ji viděla,
pro ni tam běžela;
holubička s jalovečka,
holubička s jalovečka,
na javůrek vletěla.
A tu lístek s javora
pad na nás na oba –
vyprovoď mne, má panenko,
vyprovoď mne, má panenko,
až do našeho dvora.
„Nechci, nechci, nepůjdu,
vím že tvá nebudu;
tys bohatých rodičů syn,
tys bohatých rodičů syn
a já holka chudobná.“
Z toho si nic nedělej,
že jsem já bohatej;
však já si tě předce vezmu,
však já si tě předce vezmu,
jen se na mne nehněvej.
„Já se na tě nehněvám,
ale ráda tebe mám;
přijď si večír k okenéčku,
přijď si večír k okénečku,
pěknou hubičku ti dám.“
