Těšme se blahou nadějí
Těšme se blahou nadějí,
že se vrátí zlaté časy,
že nám opět zajasnějí
české meče, české hlasy,
český kroj ať každý nese
i vše obyčeje dávné,
nade všecko ono slavné
staročeské:
Milujme se,
nedejme se,
vybijme se,
napijme se,
a pak vybijeme se!
Amen! rač to Bože dáti!
oroduj za nás, svatý Václave,
vojvodo země české!
Dokud krev v nás česká plyne,
hruď zahřívá, srdce sílí,
sláva česká nezahyne,
vznese hlavu lev náš bílý.
Nepřátelům budem hráti
tak jako medvědům v lese,
budou oni tancovati,
když zazpíváme:
Milujme se,
nedejme se,
vybijme se,
napijme se,
a pak vybijeme se!
Amen! rač to Bože dáti!
oroduj za nás, svatý Václave,
vojvodo země české!
Síla naše skály láme –
a pěsť česká hrůzu káže;
my se podrobit nedáme,
dokud vládnou naše páže.
Ať se jak osyka třese
hejno ošemetných vrahů,
vykropíme jimi Prahu,
zpívajíce:
Milujme se,
nedejme se,
vybijme se,
napijme se,
a pak vybijeme se!
Amen! rač to Bože dáti!
oroduj za nás, svatý Václave,
vojvodo země české!
Svobodu jsme za nabyli,
hajme ji co klenot skvělý,
bychom ji zas neztratili,
buďme svorní, buďme bdělí.
Ať se český národ vznese,
ať se radují Čechové,
ať i naší pravnukové –
po nás pějí:
Milujme se,
nedejme se,
vybijme se,
napijme se,
a pak vybijeme se!
Amen! rač to Bože dáti!
oroduj za nás, svatý Václave,
vojvodo země české!