Peníze světem vládnou
Že peníze světem vládnou,
staré přísloví;
že se jimi divy stanou,
každý chlapec ví;
s chuďasem je nyní amen,
ten aby jen lámal kámen:
žebrota,
nuzota
patří do kouta.
Jen kdo peníze má,
ať si na pána hrá;
jen ten, jen ten,
ať si na pána hrá!
Přijde-li kdo do hospody
třeba tulipán,
ať se nenosí dle mody
vidět, je-li pán.
šenkýř hned sejme čepičku,
vítá hosta, dá hubičku,
poručte,
co chcete,
vše dostanete.
Jen kdo peníze má
ať si na pána hrá,
jen ten, jen ten
ať si na pána hrá.
Boháč žádá-li o ruku
děvčete jak květ,
třeba by nosil paruku,
hned má přípověď;
matka mu hned pochlebuje,
dceři dědka vychvaluje:
Toničko,
dceruško,
to je terníčko!
Jen kdo peníze má
ať si na pána hrá,
jen ten, jen ten
ať si na pána hrá.
Proto mi vždy dával radu
starý kmotr Vít:
kdo chce vzhůru nosit bradu
žoldy musí mít;
ale který pána dělá,
při tom v kapse souchotě má,
tomu dát
kolikrát
za den baštonát.
Jen kdo peníze má
ať si na pána hrá,
jen ten, jen ten
ať si na pána hrá.
Zpěv pocestného
Je to chůze po tom světě,
kam se noha šine:
sotva přejdeš jedny hory,
hned se najdou jiné.
Je to chůze po tom světě,
že by člověk utek´:
ještě nezažil jsi jeden,
máš tu druhý smutek.
Což je pánům! ti ve voze
sedí pěkně v suše;
ale chudý, ten za nimi
v dešti, blátě kluše.
Ej, což já dbám na té cestě
na psoty a sloty,
jen když já mám zdravé nohy,
k tomu dobré boty.
Však na pány v krytém voze
také někdy trkne:
jednou se jim kolo zláme,
jindy vůz se zvrhne.
A krom toho – až své pouti
přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na noclech
pán nepán se sejdem.