Nitra
Nitra milá, Nitra,
ty vysoká Nitra!
kde že sú te časy,
v kterých si ty kvitla?
Nitra milá, Nitra,
ty slovenská máti!
čo pozrem na tebe,
musím zaplakati.
Ty si bola někdy
všeckých krajin hlava,
v ktorých tečie Dunaj,
Visla i Morava.
Ty si bola bydlo
krále Svatopluka,
keď tu panovala
jeho mocná ruka.
Ty si bola svaté
město Methudovo,
keď tu našim otcom
kázau božié slovo.
Včilek tvoja sláva
v tuoni skryta leží;
tak sa časy měňá,
tak tento svet beží!
Píseň Moravana
Přicházím přímo z Moravy
sem k vám do České země,
do vlasti síly, oslavy,
milé její mi plémě!
Milé mi jest! a Moravan
i od Čecha jest milován.
Jednoho těla oudové
od dávné jsme památky;
jsme bratši, jsouce synové
naší slovanské matky!
Čech Slávy syn i Moravan,
od jedné matky pěstován!
Ano, my národ jsme jeden
a jedno plémě silné;
jeden kořen, jeden i kmen
my větve nerozdílné:
ten strom slovanský národ jest,
z náš každý – jeho ratolest.
Svatou my jednu máme řeč,
jeden jazyk mluvíme;
pro něj my rádi půjdem v seč,
život pro něj ztratíme;
nás jedna krásná řeč pojí,
my jsme a zůstanem svoji!
Kde zápasil kdy český lev
pro víru, vlasť a krále,
moravská vlála korouhev,
byli jsme s vámi stále!
Nám král jeden a jedna vlast,
a stejný bol a stejná slast!
Čechů kdy k bitvě zazněl zpěv,
i nás se vojska lekla;
kde Čech pro vlast vyléval krev,
i krev Moravce tekla.
„Milujme se, jsmeť jedna krev!“
to heslo mé a můj to zpěv.
