Národní zpěvník: Já mám chaloupku, Pomíjejíčnost, Šampaňská

Já mám chaloupku

Já mám chaloupku

na vršku bez došků

otrhanou:

až já se opiju,

já si ji pošiju

hra- hra- hra- hra- hra- hra-

hrachovinou.

 

My jsme sedláci

v naší vsi jako psi

oškubaní;

kdyby byl rychtář pes,

kantor pes, šafář pes,

bylo by psů, psů, psů,

plničká ves.

 

Já mám valacha,

valacha, lenocha,

on se pase,

Až on se napase,

potom mě donese

k mej milej rozmilej

v krátkém čase.

 

Já mám klisinku,

ona má lysinku

pěknou bílou;

až já ji ovsa dám

já si ji osedlám

ona mě ponese

za mou milou.

 

Pomíjejíčnost

Nic netrvá na světě věčně,

praví nám minulý čas;

každý tu pobude chvilku,

a již se stěhuje zas.

 

Co jich tu před námi bylo,

jenž hráli a smáli se dost!

Uprostřed hraní a smíchu

přišel ten nezvaný host.

 

Co jich tu po nás zas bude,

jenž hráti a smát se budou:

sotva tu pobudou chvilku,

již zas za námi půjdou.

 

My máme se všickni tak rádi,

i protož se veselme teď,

počneme pospolu zpívat,

každý své sklenice hleď!

 

My máme se všickni tak rádi,

dán je nám radostný čas;           

neb kdo ví, zda přes rok všickni!

zde budem seděti zas.

 

A jestliže na přes rok zase

nám popřeje štěstí se sejít,

tu na zdraví celého spolku

poznovu počneme pít.

Šampaňská

Deset tisíc litých čertů

z pekla vyšlo na rozkoš,

ale žádný z těch pobertů

neměl v kapse ani groš.

Vší pomoci jsouce prázdni,

jeden skučel, druhý klel,

avšak kudy kam, to žádný

ze všech čertů nevěděl.

Starý Satan smál se tomu,

až se za břich popadal:

„Bodejž do vás tisíc hromů!

kam jste každý rozum dal!“

 

Čerti nevědí si rady,

vtip jim zamrz´ na chladě:

všickni troubí tu i tady,

jak strašáci v zahradě;

tu se zvedne Šotek malý:

„Hloupí chlapi, pojďte sem!

jen já jsem ďas dokonalý,

já vím kudy z bryndy ven!

Žízeň máte – to vám věřím,

na sucho je těžko mlít!

Věřte, že kam já zaměřím,

můžem darmo se napít.

V panském sklepě tam se svítí,

tam se dáme na kvartýr,

ukážem, jak známe píti

rejnské, české i špaňhelské

malvazír!

 

Ač si dvéře zavírají –

čerti malou skulinou

do sklepů se provlíkají,

to od klíče štěrbinou,

„Hura ďasi! zdráv rarášek,

ten nám dobrou radu dal!“

A hned deset tisíc flašek

sbor těch čertů vychlastal.

 

V jedno řvalo pásmo běsů:

„Nad víno nic na světě!“

a tak pili v sladkém plesu

zdraví pekla knížete. –

Když se čerti všickni zpili,

kohout k ránu zazpíval:

všecky flašky prázdny byly,

Satanáš k nim zavítal.

Za trest všecky čerty, vzteklý,

do těch flašek zabednil;

aby pak mu neutekli,

špunty drátem upevnil. –

Deset tisíc litých čertů

do flašek je vbedněno,

a co kypí z těchto flašek,

to Šampaňské má jméno.

Když pak špunty vzhůru lítaj,

krev se vínem rozpění,

veselé nás zpěvy vítaj,

věru, tu se čert žení!