Národní zpěvník: Krádež, Tatík čaroděj

Krádež

Naše Káča pláče,

co je jí?

Ukradli ji sukni

zloději.

Ukradli ji taky

střevíce,

aby nechodila

k muzice.

Ukradli jí taky

dřeváky,

aby nechodila

s vojáky.

Tatík čaroděj

Náš tatíček, nebožtíček

ledacos věděl,

nám ubohým cikáňatům

nic nepověděl!

uměl pít, uměl hrát,

měkce dělat, tvrdě spát,

za pět prstů pěkné věci

kupovat.

Náš tatíček, nebožtíček

o nás málo dbal:

měl podivnou píšťaličku

nám ji nenechal:

kde však jej uctili,

dobře mu zaplatili,

div divoucí na své oči

spatřili.

Z kapsy vyndal píšťaličku,

oheň rozdělal,

jak zapískal, všecky šváby

z domů vyvolal:

musil šváb ze vrátek,

zrovna nebo nazpátek,

potom dostal červeňoučký

kabátek.

Jak zapískal na píšťalku

po vsi, po městě,

hned za ním německé myši

byly na cestě:

musely vandrovat,

podlé jeho tancovat,

s hráze chutě do rybníka

hopcovat.

Ach, tatíčku, nebožtíčku,

kam jsi rozum dal!

kdybys nám byl píšťaličku

aspoň odkázal!

máme teď nouzi třít,

mohli jsme se dobře mít,

v Čechách tak i na Moravě

pansky žít.

Více na tomto webu pod odkazem Historie/Národní zpěvník