.jpg)
Krádež
Naše Káča pláče,
co je jí?
Ukradli ji sukni
zloději.
Ukradli ji taky
střevíce,
aby nechodila
k muzice.
Ukradli jí taky
dřeváky,
aby nechodila
s vojáky.
Tatík čaroděj
Náš tatíček, nebožtíček
ledacos věděl,
nám ubohým cikáňatům
nic nepověděl!
uměl pít, uměl hrát,
měkce dělat, tvrdě spát,
za pět prstů pěkné věci
kupovat.
Náš tatíček, nebožtíček
o nás málo dbal:
měl podivnou píšťaličku
nám ji nenechal:
kde však jej uctili,
dobře mu zaplatili,
div divoucí na své oči
spatřili.
Z kapsy vyndal píšťaličku,
oheň rozdělal,
jak zapískal, všecky šváby
z domů vyvolal:
musil šváb ze vrátek,
zrovna nebo nazpátek,
potom dostal červeňoučký
kabátek.
Jak zapískal na píšťalku
po vsi, po městě,
hned za ním německé myši
byly na cestě:
musely vandrovat,
podlé jeho tancovat,
s hráze chutě do rybníka
hopcovat.
Ach, tatíčku, nebožtíčku,
kam jsi rozum dal!
kdybys nám byl píšťaličku
aspoň odkázal!
máme teď nouzi třít,
mohli jsme se dobře mít,
v Čechách tak i na Moravě
pansky žít.
Strejček Nimra
Strejček Nimra
koupil šimla
za půl páta tolaru;
přijel domů,
popad ženu,
tancoval s ní maděru.
Náš tatíček, nebožtíček,
dej mu Pán Bůh království:
on pomáhal starým pannám
leckdys k ňáké radosti.
Náš tatíček, nebožtíček,
dej mu Pán Bůh nebesa:
on vozíval staré panny
na trakaři do lesa.
Bázlivý muž
Měla žena muže,
on se smrti bál,
třeba celé noci,
doma nelíhal;
doma, doma, doma, doma,
doma nelíhal,
že se smrti bál.
„Ach, můj zlatý muži!
já pytle nemám:
mám tam starou nůši,
do té já tě dám;
nůši, nůši, na mou kuši!
do té já té dám,
když pytle nemám.“
Ach, má milá ženo!
přijde-li ta smrť,
pro Boha tě prosím,
do pytle mne vstrč;
do py-, do py-, do py-, do py-,
do pytle mne vstrč,
přijde-li ta smrť.
Ach, má milá ženo!
nůše děravá:
přijde-li ta suchá,
vždyť mne uhlídá;
uhlí-, uhlí-, uhlí-, uhlí-,
vždyť mne uhlídá,
a bude bída!
„Ach, můj zlatý muži!
jinou radu mám;
budeš-li se toulat,
to ti udělám:
vstrčím já tě do komory,
zavru na všecky závory,
to ti udělám,
jak ti povídám!“
.jpg?s3=1)
