Národní zpěvník: Moravo, Moravo!, Píseň vlastenky

Moravo, Moravo

Moravo, Moravo,

Moravičko milá!

Co z tebe pochází

chasa ušlechtilá.

Chasa ušlechtilá,

žádostiva boje;

a jaké to koňstvo

rodí půda tvoje!

Moravo, Moravo,

Moravičko drahá!

proč se přidržuješ

úhlavního vraha?

Úhlavního vraha,

Pánbůh na to patří,

že jsme my Čechové

tvoji vlastní bratři.

Moravo, Moravo!

Tvá orlice pestrá

byla našeho lva

vždy upřímná sestra.

Vždy upřímná sestra,

budiž jí i dále,

máme hrdinského

i dobrého krále.

Moravo, Moravo,

vždycky při nás byla,

ty jsi s námi první

kalich Páně pila.

Kalich Páně pila,

slávu vojny nesla;

proč bys teď krkavci

v dravé spáry klesla.

Moravo, Moravo!

neodkládej dále:

máme hrdinského

i dobrého krále.

Píseň vlastenky

V Čechách tam já jsem zrozena,

vlast má, ta krásná země,

milá mi jest i vážena,

milé její mi plémě;

a můj milý, mi souzený,

v Čechách musí být zrozený.

Matička mne vychovala

jen pro Čecha švarného

a chce, bych jen milovala,

vlastence horlivého:

Kdo můj chce býti milenec,

Čech být musí a vlastenec.

Za Čechů řeč se nestydím,

tať bývala jich sláva,

a každého nenávidím,

kdo Čechem být přestává;

kdo můj chce líbat ruměnec,

Čech musí být a vlastenec.

Já mezi Čechy zrůstala,

sestra mezi bratřími,

a věrna jsem jim zůstala,

chci žít, umříti s nimi;

protož i můj oblíbenec

Čech musí být a vlastenec.