Národní zpěvník: Nocleh Marie Panny, Pastýři Betlémští

Chodila Maria

po širokém světě,

nosila synáčka

v svém svatém životě.

Přišla ona, přišla

k kováři jednomu:

„Kováři, kováři!

Dej ty mně noclehu.“

„Jak pak ti nocleh dám?

Moc tovaryšů mám;

ve dne, v noci kují,

ohně nezhašují.

Přišla ona, přišla

do pusté maštalky,

jen za práh kročila,

syna porodila.

Přišlo do maštalky

kovářovo dítko:

„Zakolíbej ty mně

moje nemluvňátko!“

„Jak pak zakolíbám,

když ručiček nemám?

Ani těch ručiček,

ani těch očiček!“

„Dotkni se plínčiček,

budeš mít ručičky;

dotkni se jesliček,

budeš mít očičky.“

Přišlo dítě domů,

přišlo k otci svému

ručkama hrající,

očma mrkající.

Tu se hned otec ptal:

„Kdes ty ručičky vzal?

Ty bílé ručičky,

a modré očičky?“

„Dala mi je, dala

panenka Maria,

co včera na večír

noclehu prosila.“

„Kdybych já byl věděl,

že byla Maria,

bylbych ji položil

do zlata, do stříbra.

Sám byl bych si lehnul

hlavou na kamení,

hlavou na kamení,

nohama do trní!“

Pastýři Betlémští

Pásli ovce Valaši,

při Betlémském salaši.

Anděl se jim ukázal,

do Betléma jít kázal.

A tam běžte, pospěšte,

Ježíška tam najdete.

A on leží v jesličkách,

obvinutý v pleničkách.

Maria ho kolíbá,

svatý Jozef mu zpívá.

Hajej, belej synu můj,

svatý Jozef pěstoun tvůj.

Maria se starala,

kde by plének nabrala.

Utrhneme z růže květ,

obvineme celý svět.