Národní zpěvník: Peníze světem vládnou, Zpěv pocestného

Peníze světem vládnou

Že peníze světem vládnou,

staré přísloví;

že se jimi divy stanou,

každý chlapec ví;

s chuďasem je nyní amen,

ten aby jen lámal kámen:

žebrota,

nuzota

patří do kouta.

Jen kdo peníze má,

ať si na pána hrá;

jen ten, jen ten,

ať si na pána hrá!

Přijde-li kdo do hospody

třeba tulipán,

ať se nenosí dle mody

vidět, je-li pán.

šenkýř hned sejme čepičku,

vítá hosta, dá hubičku,

poručte,

co chcete,

vše dostanete.

Jen kdo peníze má

ať si na pána hrá,

jen ten, jen ten

ať si na pána hrá.

Boháč žádá-li o ruku

děvčete jak květ,

třeba by nosil paruku,

hned má přípověď;

matka mu hned pochlebuje,

dceři dědka vychvaluje:

Toničko,

dceruško,

to je terníčko!

Jen kdo peníze má

ať si na pána hrá,

jen ten, jen ten

ať si na pána hrá.

Proto mi vždy dával radu

starý kmotr Vít:

kdo chce vzhůru nosit bradu

žoldy musí mít;

ale který pána dělá,

při tom v kapse souchotě má,

tomu dát

kolikrát

za den baštonát.

Jen kdo peníze má

ať si na pána hrá,

jen ten, jen ten

ať si na pána hrá.

Zpěv pocestného

Je to chůze po tom světě,

kam se noha šine:

sotva přejdeš jedny hory,

hned se najdou jiné.

Je to chůze po tom světě,

že by člověk utek´:

ještě nezažil jsi jeden,

máš tu druhý smutek.

Což je pánům! ti ve voze

sedí pěkně v suše;

ale chudý, ten za nimi

v dešti, blátě kluše.

Ej, což já dbám na té cestě

na psoty a sloty,

jen když já mám zdravé nohy,

k tomu dobré boty.

Však na pány v krytém voze

také někdy trkne:

jednou se jim kolo zláme,

jindy vůz se zvrhne.

A krom toho – až své pouti

přejedem a přejdem,

v jedné hospodě na noclech

pán nepán se sejdem.