Národní zpěvník: Strakonický dudák

Píseň 1

Peníze jsou páni světa,

dukát, to je pravý rek,

a co někdy stotka umí,

to by člověk sotva řek.

Třebas ty byl motovidlo,

že bys oslí uši nes:

přece najdeš chvály sídlo –

jenže to jde do peněz.

 

Chce-li košťál mladou kůstku,

kancelářský správců hlas,

chce-li forman čerstva jezdit,

musí míti kolomaz.

Žoldy! volá muž i žíňka,

s prázdnou rukou žádný ples;

i ta boží křepelinka

tluče pořád: Pět peněz!

 

Železnice, parostroje,

krámy, domy, fabriky –

to teď roste jako z vody

podle nové praktiky.

Měj si ale rozum v pachtu,

důl i hory světa zlez:

přec nenajdeš šťastnou šachtu –

jsi-li chudák bez peněz.

 

Chceš-li zkusit ženskou věrnost,

chceš-li zkoumat přítele,

chceš-li změřit panskou lásku

nebo světské fortele:

všecko najdeš, není veta,

víru na kůl nepověs;

jenom vejdi na trh světa –

ale nechoď bez peněz.

 

Peníze jsou hever světa,

silou svojí pravý div;

bez nich darmo cíle hledáš,

třeba jsi byl sto let živ.

Jen až půjdem ku armádě

s tichým srdcem do nebes –

ano, jen v tom jednom pádě

dojdem cíle bez peněz!

 

Píseň 2

Mnohý vstane sotva z lože,

vzdychne si hned: Pane Bože!

Potom začne pilně smekat,

na ulici třeba klekat,

chce pobožným mužem slout;

chudého však honí z domu,

hází po něm tisíc hromů,

nájemníka utiskuje,

čeledínu utrhuje,

běda, kdyby se chtěl hnout;

proto dím:

Povrchu se mnoho leskne,

vnitřku je to dým.

 

Mnohý mistr pošle dílo

na výstavu, až je mílo,

dostane i medálii

jako v ňáke patálii,

potom chodí jako páv:

doma zatím pilně píchá

tovaryš a hořce vzdychá,

on to dílo vyhotovil,

mistra svého přiozdobil,

sám je sotva živ a zdráv;

proto dím:

Povrchu se mnoho leskne,

vnitřku je to dým.

 

Kritiky psát je teď móda,

teče to už jako voda;

a když to jde jako s klacky,

když to dává hodné facky,

to je ducha pravý květ;

mnohý s ukrytými rohy

uběhá si skoro nohy,

než mu jiný něco spíše,

což pak on jen podepište,

by se divil celý svět;

proto dím:

Povrchu se mnoho leskne,

vnitřku je to dým.

 

Mnohý staví nový krámec,

udělá si zlatý rámec,

nápis ven jak lomenice,

zboží dovnitř na tisíce,

k tomu ve všech koutech gás!

Za rok přijdou kreditoři,

jestli ho dřív neumoří,

krám se zamkne, zboží zmizí,

lampy zhasnou, pán se sklízí –

v koncích je ten drahý špás;

proto dím:

Povrchu se mnoho leskne,

vnitřku je to dým.

 

Mnohý mluví: Milí bratři,

milujme se, jak se patří,

nouzi rádi pomáhejme,

smutku slze utírejme,

lásku k bližnímu káže Bůh;

zatím ale dře a šidí,

tloustne potem chudých lidí,

stotku ze sta požaduje,

špejchary si naplňuje –

hladový ten vydřichud;

proto dím:

Povrchu se mnohem leskne,

vnitřku je to dým.

 

Píseň 3

Přítel si namluví bohatou holku,

musí však na cestu světem se dát;

uvede nevěstě přítele k spolku,

ten prej se bude s ní těšit a hrát;

přítel jí těší, a ano, a silně,

sedí s ní celé dny, domlouvá pilně,

a když chce první pak svatbu již mít –

dostane kvinde a může s ním jít –

všecko se musí jen s fortelem dít.

 

Jurista běhá už na dvacet roků,

měl by dost hubenou službičku rád;

posléz je od cíle jen deset kroků,

má se už placeným topičem stát.

S radostí hlásá to příteli svému,

ten ale běží hned k představenému,

a když chce první pak vidle už vzít –

má prej si jen jinou pec vynajít –

všecko se musí jen s fortelem dít.

 

Špekulant nahučí přátelům uši,

aby je o hodné sumy ofouk;

kupuje akcie, zapíše duši,

třebas i sirotčí peníze stlouk;

najednou řekne, že nemůže platit,

dá upsat paní své, co by moh ztratit,

a když chtěj přátelé náhradu mít –

můžou si ostřižky z bankrotu vzít –

všecko se musí jen s fortelem dít.

 

S fortelem kupec teď kramáře tlačí,

hokyně přeplatí hokyni krám;

všecko se tiskne, že kapsa div stačí,

fortel má na světě největší chrám.

Už také pivo nám s fortelem vaří,

mouka se na parní mlejnici daří,

jen aby v tom chtělo fortele být –

bysme to mohli vše lacino mít –

jen to se nechce i s fortelem dít.

 

Už i ta čeština k forteli bývá,

mnohý ji pěstuje pro holý zisk;

sem tam i nápis na krámě visívá,

kde ještě človíček česky nepisk;

mnohý zas horlivě vše české chválí,

div že si ubožák jazyk nespálí;

chceš-li na příčinu chvály té jít –

filuta chce za to kus chleba mít –

všecko se musí jen s fortelem dít.

Více na tomto webu pod odkazem Historie/Národní zpěvník