.jpg)
Píseň 1
Peníze jsou páni světa,
dukát, to je pravý rek,
a co někdy stotka umí,
to by člověk sotva řek.
Třebas ty byl motovidlo,
že bys oslí uši nes:
přece najdeš chvály sídlo –
jenže to jde do peněz.
Chce-li košťál mladou kůstku,
kancelářský správců hlas,
chce-li forman čerstva jezdit,
musí míti kolomaz.
Žoldy! volá muž i žíňka,
s prázdnou rukou žádný ples;
i ta boží křepelinka
tluče pořád: Pět peněz!
Železnice, parostroje,
krámy, domy, fabriky –
to teď roste jako z vody
podle nové praktiky.
Měj si ale rozum v pachtu,
důl i hory světa zlez:
přec nenajdeš šťastnou šachtu –
jsi-li chudák bez peněz.
Chceš-li zkusit ženskou věrnost,
chceš-li zkoumat přítele,
chceš-li změřit panskou lásku
nebo světské fortele:
všecko najdeš, není veta,
víru na kůl nepověs;
jenom vejdi na trh světa –
ale nechoď bez peněz.
Peníze jsou hever světa,
silou svojí pravý div;
bez nich darmo cíle hledáš,
třeba jsi byl sto let živ.
Jen až půjdem ku armádě
s tichým srdcem do nebes –
ano, jen v tom jednom pádě
dojdem cíle bez peněz!
Píseň 2
Mnohý vstane sotva z lože,
vzdychne si hned: Pane Bože!
Potom začne pilně smekat,
na ulici třeba klekat,
chce pobožným mužem slout;
chudého však honí z domu,
hází po něm tisíc hromů,
nájemníka utiskuje,
čeledínu utrhuje,
běda, kdyby se chtěl hnout;
proto dím:
Povrchu se mnoho leskne,
vnitřku je to dým.
Mnohý mistr pošle dílo
na výstavu, až je mílo,
dostane i medálii
jako v ňáke patálii,
potom chodí jako páv:
doma zatím pilně píchá
tovaryš a hořce vzdychá,
on to dílo vyhotovil,
mistra svého přiozdobil,
sám je sotva živ a zdráv;
proto dím:
Povrchu se mnoho leskne,
vnitřku je to dým.
Kritiky psát je teď móda,
teče to už jako voda;
a když to jde jako s klacky,
když to dává hodné facky,
to je ducha pravý květ;
mnohý s ukrytými rohy
uběhá si skoro nohy,
než mu jiný něco spíše,
což pak on jen podepište,
by se divil celý svět;
proto dím:
Povrchu se mnoho leskne,
vnitřku je to dým.
Mnohý staví nový krámec,
udělá si zlatý rámec,
nápis ven jak lomenice,
zboží dovnitř na tisíce,
k tomu ve všech koutech gás!
Za rok přijdou kreditoři,
jestli ho dřív neumoří,
krám se zamkne, zboží zmizí,
lampy zhasnou, pán se sklízí –
v koncích je ten drahý špás;
proto dím:
Povrchu se mnoho leskne,
vnitřku je to dým.
Mnohý mluví: Milí bratři,
milujme se, jak se patří,
nouzi rádi pomáhejme,
smutku slze utírejme,
lásku k bližnímu káže Bůh;
zatím ale dře a šidí,
tloustne potem chudých lidí,
stotku ze sta požaduje,
špejchary si naplňuje –
hladový ten vydřichud;
proto dím:
Povrchu se mnohem leskne,
vnitřku je to dým.
Píseň 3
Přítel si namluví bohatou holku,
musí však na cestu světem se dát;
uvede nevěstě přítele k spolku,
ten prej se bude s ní těšit a hrát;
přítel jí těší, a ano, a silně,
sedí s ní celé dny, domlouvá pilně,
a když chce první pak svatbu již mít –
dostane kvinde a může s ním jít –
všecko se musí jen s fortelem dít.
Jurista běhá už na dvacet roků,
měl by dost hubenou službičku rád;
posléz je od cíle jen deset kroků,
má se už placeným topičem stát.
S radostí hlásá to příteli svému,
ten ale běží hned k představenému,
a když chce první pak vidle už vzít –
má prej si jen jinou pec vynajít –
všecko se musí jen s fortelem dít.
Špekulant nahučí přátelům uši,
aby je o hodné sumy ofouk;
kupuje akcie, zapíše duši,
třebas i sirotčí peníze stlouk;
najednou řekne, že nemůže platit,
dá upsat paní své, co by moh ztratit,
a když chtěj přátelé náhradu mít –
můžou si ostřižky z bankrotu vzít –
všecko se musí jen s fortelem dít.
S fortelem kupec teď kramáře tlačí,
hokyně přeplatí hokyni krám;
všecko se tiskne, že kapsa div stačí,
fortel má na světě největší chrám.
Už také pivo nám s fortelem vaří,
mouka se na parní mlejnici daří,
jen aby v tom chtělo fortele být –
bysme to mohli vše lacino mít –
jen to se nechce i s fortelem dít.
Už i ta čeština k forteli bývá,
mnohý ji pěstuje pro holý zisk;
sem tam i nápis na krámě visívá,
kde ještě človíček česky nepisk;
mnohý zas horlivě vše české chválí,
div že si ubožák jazyk nespálí;
chceš-li na příčinu chvály té jít –
filuta chce za to kus chleba mít –
všecko se musí jen s fortelem dít.
.jpg?s3=1)
