Na otázky CzechIndustry odpovídá Zdeněk Zajíček, prezident Hospodářské komory ČR
Pane Zajíčku, na Sněmu Hospodářské komory 31. května jste byl zvolen jejím prezidentem. „Je pro mě velkou ctí a závazkem vést Hospodářskou komoru v období, kdy budou muset v České republice padnout klíčová rozhodnutí o strategických investicích v oblasti energetiky, dopravní a technické infrastruktury, v oblasti školství a vzdělávání. Na tato rozhodnutí opravdu není mnoho času, pokud chceme zachovat naše hospodářství a podnikání konkurenceschopné. Je na to třeba najít širokou shodu nejen mezi podnikatelskými a zaměstnavatelskými organizacemi, ale také s odbory a s politickou reprezentací. To je prvořadý úkol nového týmu ve vedení Hospodářské komory, která je připravena takové Vize, Strategie a Partnerství spoluvytvářet a realizovat,“ řekl jste tehdy. Daří se vám naplňovat cíle, které jste uvedl ve svém vystoupení na Sněmu?
Děláme pro to s kolegy a dalšími zaměstnavatelskými organizacemi vše, co je v našich silách. Podařilo se nám prosadit založení Vládního výboru pro strategické investice, připravujeme velkou odbornou konferenci v Praze a vládě neustále naše požadavky předkládáme včetně analýz a podrobných argumentů. A myslím, že už se nám podařilo předsedovi vlády i ministrům dát do povědomí naše představy o fungujícím státě a ekonomice. Rozhodující budou příští týdny.
Česká ekonomika se obrazně řečeno potápí. Jak moc?
Asi bych neřekl, že se už potápí, ale do lodi povážlivě teče, mám-li se držet použité metafory. Naše země zaspala hlavně v otázce strategických investic. Nemáme dobudovanou dálniční síť, energetická infrastruktura za pár let ve stávajícím stavu nebude stačit a v digitalizaci jsme se za mnoho let posunuli jen o malý kousek. To musíme společně změnit a času skutečně mnoho nemáme. Co se nestihne rozhodnout do konce roku, nemusíme stihnout nikdy.
Můžeme si za to sami nebo na Česko působí „vnější“ vlivy více než na jiné země? Názory na tuto otázku se různí, jak to vidí HK ČR?
To, že jsme proexportně zaměřená otevřená ekonomika, bylo v minulých letech naší výhodou. Po ekonomické transformaci jsme ale dlouhodobě spoléhali na efekt relativně levné pracovní síly, což v určité fázi fungovalo velmi dobře. Postupem času se ale tento potenciál vyčerpal a my musíme rychle najít novou vizi pro Českou republiku, aby byla konkurenceschopným lídrem inovací a obstála před zahraniční konkurencí, která nespí, ale tvrdě pracuje. Takže z větší části považuji současný stav za výsledek toho, že jsme léta nečinně stáli a neplnili své domácí úkoly, jakkoliv se například problémy Německa mohou přelévat k nám.
Prostředkem k oživení ekonomiky po pandemii má být Národní plán obnovy. Z přehledu jeho zaměření v jednotlivých zemích, který vypracoval Parlamentní institut, vyplývá, že hlavními prioritami jsou zelená transformace a digitalizace. Pokud jde o Českou republiku, tak podle mne je podpora průmyslu a firmám z pohledu budoucnosti nedostatečná. Je tomu tak nebo se mýlím?
Podpora těchto sektorů bezpochyby existuje, záleží ale, jak je zaměřená a kam veřejné prostředky jdou. Stát by měl podporovat jen ty investice se skutečnou přidanou hodnotou a firmám, které staví svůj byznys na inovacích a finální jedinečné produkci, by neměl házet klacky pod nohy. Problémem naší ekonomiky není ani tak nedostatek prostředků, ale jejich přerozdělení a celkové nastavení systému.
Patříme mezi nejprůmyslovější země, je to za dané situace výhodou nebo naopak?
Právě to byla hlavní výhoda zkraje 90. let, kdy se naše ekonomika transformovala z centrálně plánovaného systému na tržní hospodářství. Tuzemský průmysl byl desítky let oceňován bez ohledu na režim a velmi pomohl nastartovat novou ekonomickou éru. Konkurenční výhodou oproti Západu byla i relativně levná pracovní síla, která mimo jiné lákala i zahraniční investice. Tento potenciál už ale Česká republika vyčerpala a dostala se do tzv. pasti středních příjmů. Nyní potřebujeme vedle strategických investic do infrastruktury i podpořit výrobu s vyšší přidanou hodnotou, která zajistí konkurenceschopnost ekonomiky i udržitelnou vyšší životní úroveň obyvatel.
Více než osmdesát procent našeho exportu směřuje do zemí Evropské unie, což přináší výhody, ale i rizika. Vláda má snahu tento stav změnit. Je nová exportní strategie tím správným řešením?
Kvůli silné orientaci českého vývozu na země EU, kam směřuje více než 80 % českého exportu, je tuzemské hospodářství zranitelné a nedostatečně odolné vůči výkyvům v zahraniční poptávce. Ekonomické problémy evropských zemí se tak snadno a rychle přelévají do výkonnosti tuzemského hospodářství i do životní úrovně občanů. Ta podle našich analýz dlouhodobě roste právě i díky rostoucímu významu exportu v ekonomice, protože dnes přes hranice míří už třetina hodnoty produkce českých firem.
Záměr vlády vytvořit exportérům podmínky, které by pomohly teritoriálně diverzifikovat export i do mimounijních zemí, usnadnit firmám jejich trvalé působení na zahraničních trzích a posílit jejich konkurenceschopnost skrze podporu exportu založeného na sofistikovaných výrobcích a inovacích, proto silně podporujeme. Naplnění strategie ale ohrožuje nedostatek a předpokládaný úbytek kvalifikované pracovní síly v dalších letech, pomalý progres v digitalizaci české ekonomiky nebo nedostatečný kapitál malých a středních podniků pro zavádění pokročilých technologií výroby. Proto bude záležet i na tom, jak konkrétně tyto problémy bude chtít vláda řešit.
HK vyvíjí řadu aktivit na podporu našeho exportu. Které Vy osobně považujete za nejefektivnější a proč?
Za nejefektivnější považuji komorové mise, kdy s podnikateli pravidelně míříme na zajímavé trhy v Asii, Americe, ale i Africe a na Blízkém východě. Vždy s radostí pozoruji, že české výrobky mají v řadě zemí dobré renomé, na které mohou navazovat. Považuji to za důležité i kvůli diverzifikaci exportu do zemí mimo Evropskou unii.
Podle nedávné analýzy překážek na trhu práce, kterou zpracovala Hospodářská komora, ohrožuje naši ekonomiku zejména nedostatek pracovní síly. Jak z toho?
Krátkodobě se neobejdeme bez pracovní síly za zahraničí. Hospodářská komora vyřizuje zhruba 80 % žádostí firem o kvalifikované zaměstnance ze třetích zemí. Ze statistik víme, že zájem podnikatelů o ně je stále enormní. Z dlouhodobého pohledu musí přijít zásadní změny vzdělávacího systému, aby struktura uchazečů a jejich dovednosti odpovídaly potřebám trhu práce a firem. Za obrovsky důležité považuji i spolupráci firem se školami, aby se studenti už během studia seznámili s konkrétními provozy a zlepšovali své dovednosti v oboru. To je důležitý moment i v případě, kdy třeba daný mladý člověk zjistí, že dosavadní obor není jeho šálek čaje a začne hledat uplatnění v jiném odvětví.
Potenciál české ekonomiky limituje v mezinárodním srovnání vysoká rigidita české pracovněprávní legislativy a příliš silná ochrana zaměstnance. Kvůli nízké flexibilitě pracovněprávní legislativy se tak v mezinárodním srovnání 140 zemí řadíme na 101. místo. To není nejlepší vizitka, je příčinou zkostnatělost naší legislativy nebo neochota daný stav změnit?
Je pravdou, že i přes určité změny v posledních letech je česká pracovní legislativa v mnohém velmi konzervativní a nereaguje na aktuální trendy. My dlouhodobě voláme po zatraktivnění částečných úvazků, abychom umožnili práci i starším lidem, studentům nebo rodičům na rodičovské dovolené. Právě flexibilita je i aspekt, který vyznává mladá generace zaměstnanců. Aktuálně projednávaná novela zákoníku práce opět ve velkém oklešťuje práci na dohody, což se aktuálně snažíme členům parlamentu vysvětlit a zasadit se o změnu.
V červnu kabinet Petra Fialy zřídil již zmíněný Vládní výbor pro strategické investice. Nejprve bych se chtěl zeptat, zda nemáme už rad, výborů, podvýborů, strategií a koncepcí víc než dost, přičemž jejich konečný efekt na chod ekonomiky je minimální?
Já věřím, že tento orgán, jehož vznik jsme spolu s dalšími podnikatelskými svazy iniciovali, bude skutečně efektivním nástrojem klíčových ekonomických změn v naší zemi. Není to čistě úřednický tým, jak tomu v mnoha případech je. Jsou v něm lidé, kteří denně mluví s podnikateli a tuzemskou ekonomikou dennodenně žijí a často mají i vlastní firmy. Přestože činnost výboru teprve vlastně začala, mám z jeho práce a fungování dobrý pocit. Potřebujeme přímo premiérovi předávat konkrétní návrhy, aby je sám mohl následně iniciovat v rámci kabinetu i v dalším legislativním procesu.
Navíc, a to je podle mne ke škodě věci, se v řadě případů jedná o stále stejné tváře. Přitom na ministerstvech, vysokých školách a v profesních organizacích pracuje nemálo špičkových odborníků, kteří stojí opodál. Osobně si myslím, že jejich využití bylo přínosnější a levnější…
I s kapacitami v různých oborech například z akademického prostředí chceme spolupracovat. Kdo jiný má lepší přehled například o struktuře absolventů jednotlivých škol, kteří budou pro firmy klíčoví. Chceme se obklopovat odborníky z mnoha odvětví – od expertů na polovodiče, dopravní nebo datové odborníky, profesionály v IT a digitalizaci a umělé inteligenci. Jejich přínos tedy nepodceňujeme a s mnohými z nich už spolupracujeme.
Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů na prvním jednání výboru předložili analýzu, v níž předkládají řadu doporučení na jejich zaměření. Můžete to více konkretizovat?
Hlavní jsou investice – do energetické, dopravní a datové infrastruktury. Když se podíváme do okolních zemí, vidíme často neuvěřitelný boom a rozvoj. Pokud tento vlak nedoběhneme, může nám odjet navždy. Naše ekonomika už vyčerpala svůj potenciál relativně levné pracovní síly a přeorientování na vyšší přidanou hodnotu postupuje velmi pomalu a bez systémové podpory státu. Pokud chceme být lídrem v inovacích, technologiích a zároveň třeba udávat světové průmyslové trendy, bude nás to něco stát. Ale tyto prostředky se v příštích desetiletích násobně vrátí. Základem je ale vize na příští dekády, kterou Česká republika zatím nemá. Právě zmíněná jasně definovaná analýza by měla být základem takového výhledu na příští léta.
Nejednou jsem se setkal s názorem, že profesní organizace příliš nespolupracují a každá si hraje na „vlastním písečku“. Z předcházející odpovědi vyplývá, že nyní své síly spojují ku prospěchu věci. Je tomu tak?
Rozhodně ano. Jakákoliv případná rivalita nebo nespolupráce tady absolutně nemá místo. Všem nám jde o budoucnost české ekonomiky, která se nachází na křižovatce. Pokud na ní uhneme špatným směrem, už se budeme je těžko vracet. Mám proto radost, že můžeme spolupracovat jak se Svazem průmyslu a dopravy, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a dalšími organizacemi na vizích pro Českou republiku. I proto společně chystáme na 1. září jedinečnou konferenci Česko na křižovatce, kde za účasti premiéra chceme iniciovat konkrétní investiční kroky.
Hospodářská komora vstoupila do čtvrtého desetiletí své existence. Jaká by podle vašeho názoru měla být, až bude slavit 40. narozeniny?
Především bych si přál, aby zastupovala podnikatele v prosperující zemi s inovativním průmyslem, rozvinutou infrastrukturou a vysokou životní úrovní. Dále věřím, že Komora bude i nadále pomocníkem a partnerem podnikatelů všech oborů a velikostí v naší zemi, respektovanou institucí jak mezi firmami, tak mezi politickými představiteli.
Zdroj: časopis CzechIndustry 2/2023
