Taxonomie nyní rezonuje médii, a především v diskuzích energetických expertů. Do 12. ledna mají jednotlivé státy EU možnost podávat připomínky k návrhu, který vyšel na Nový rok. Asociace CZ Biom vítá, že Evropská komise navrhuje uznat zemní plyn za nízkouhlíkovou technologii s podmínkou, že bude 30 % plynu od roku 2026 a 55 % od roku 2030 pocházet z obnovitelných zdrojů. Po dlouhých letech odmítání dekarbonizace to bude pro Českou republiku velká výzva.
Nové podmínky taxonomie námi otřásají, ale pojďme si říct, co jsme za posledních deset let udělali pro obnovitelné zdroje: v roce 2012 novelou zákona o podporovaných zdrojích zastavujeme podporu OZE, včetně biometanu, od té doby zavádíme náročnější nástroje výkaznictví, stavebního povolení, autorizace, modernizaci výrobny trestáme ukončením podpory, odsouváme konec skládkování odpadů do nejzazšího termínu, odmítáme valorizaci podpory v bioenergetice, zavádíme kontrolu přiměřenosti podpory, nadvýrobu OZE nad plán prodáváme Slovinsku, odmítáme zapracovat do legislativy roli vodíku a systémů power to gas a instalace nových zdrojů se rovná téměř nule.
Postoj ČR k obnovitelným zdrojům byl v poslední dekádě velmi defenzivní a v oblasti obnovitelných plynů jsme zaspali úplně. Pod pojmem obnovitelný plyn si Evropa představuje zelený vodík a biometan. Je paradox, že nový zákon o podporovaných zdrojích, který po více jak dvou a půl leté přípravě vešel v platnost, ve stejný den jako vydání návrhu podmínek taxonomie, pojem vodík vůbec nezná. Útěchou může být snad jen to, že se do zákona vrátila alespoň podpora biometanu, byť s dvojitým zastropováním, které může být velmi omezující.
Mezi lety 2008-2013 se však výstavba výroben bioplynu dařila a během krátké doby jsme dokázali postavit bioplynové stanice s celkovou roční výrobou 6,5 TWh v bioplynu. Vstupní substráty tvoří směs odpadů, statkových hnojiv, pěstované biomasy a vedlejších produktů. Pěstování energetických plodin pro bioplyn zabírá plochu přibližně 130-180 tis. ha (cca 4 % celkové zemědělské plochy v ČR). Drtivá část bioplynu je dnes používána ke kombinované výrobě elektřiny a tepla. Přibližně polovina bioplynových stanic je technicky připojitelná k síti zemního plynu v ostatních stanicích je možné přímo v místě vyrábět BioLNG nebo BioCNG. Biometan do sítě zemního plynu však zatím dodává jen jedno zařízení.
Co splnění podmínek taxonomie tedy pro ČR znamená?
Dle plánu vývoje poptávky po zemním plynu budeme potřebovat v roce 2025 podíl zeleného plynu ve výši téměř 30 TWh a v roce 2030 více jak jednou tolik.
Na část biometanu si navíc dělá nárok i resort dopravy, který biometan považuje za jediné dostupné řešení splnění plánovaných cílů v ozeleňování paliv. Pro splnění cíle pokročilých biopaliv bude nutné v roce 2025 alokovat cca 0,5 TWh z produkovaného biometanu do dopravy.
Je možné podmínky taxonomie splnit?
Podmínky taxonomie jsou přísné, ale nikoliv nesplnitelné. Akční plán pro biomasu uvádí, že z celkové plochy zemědělské půdy v ČR při zajištění 100 % potravinové soběstačnosti může být uvolněno 1 160 000 ha až 1 508 000 ha pro energetické plodiny. Dnes je využito 350-400 tis ha a z toho pro bioplyn 130-180 tis. ha. Potenciál pro výrobu obnovitelného plynu je tedy dostatečný. Dokazuje to vývoz pšenice z ČR dosahující ekvivalentu energie v bioplynu 8 TWh ročně (pěstební plocha pšenice vyvážené bez přidané hodnoty je cca 300 tis. ha). Potenciál využití odpadu a vedlejších produktů je oproti tomu významně menší a může nabídnout cca 2,5 TWh.
Kromě bioplynu je nutné také počítat s dalšími obnovitelnými plyny v podobě vodíku a syngasu (syntetického metanu). Masivní výstavba FVE povede k občasným přebytkům elektřiny v síti, kterou budeme muset transformovat do vodíku, jehož část bude sloužit k produkci syngasu (technologie Power to Gas). Podpora biometanu je již na spadnutí, připravují se poslední detaily vyhlášek a cenové rozhodnutí. V případě syngasu však právní prostředí zcela chybí.
