Nebezpečný paradox, alias špatný a skvělý NSZ ústy dnešní vlády

V Praze lidé průměrně vydělávají na byt 16 let. Stavební povolení v Česku trvá vyřídit téměř tři čtvrtě roku a je obtížné ho získat. Sněmovna k tomu v minulých dnech podpořila roční odložení účinnosti části nového stavebního zákona. Přitom zdlouhavé zařizování stavebního povolení je jedním z hlavních důvodů krize bydlení v Česku. Poptávka ohledně bytů a domů převyšuje nabídku, což žene ceny nahoru, pro mnohé je tedy cena nového bydlení za hranicemi jejich finančních možností. Proces povolení stavby v ČR je v tuto chvíli jedním z nejpomalejších na světě.

Ze studie developerské společnosti Central Group vyplývá, že Pražan si musí vydělávat na nový byt 15,9 roku, pokud počítáme s průměrným platem 50 556 korun a s průměrnou cenou nového 70metrového bytu 9,6 milionu korun. Lidé by však veškerý svůj výdělek museli šetřit na nový byt.

Bytovou krizi řeší mnoho zemí po celém světě. V porovnání s velkými městy našich sousedů se ale ukazuje, že je na tom česká metropole zdaleka nejhůř. V Bratislavě musí lidé na vlastní bydlení vydělávat 12,5 roku, v hlavním městě Německa 8,7 roku a kolem 8 let musí vydělávat obyvatelé Vídně a Varšavy.

Špatně nastavený systém udělování stavebního povolení dokládá i Doing Business 2020, index vydávaný Světovou bankou, který porovnává ekonomickou výkonnost ve 190 zemích po celém světě. Z indexu vyplývá, že pokud jde o žebříček jednoduchosti stavebního povolení, Česko se pohybuje na posledních příčkách. Na 157. pozici je těsně za Moldávií, Argentinou i Uruguayí.

Podle indexu Doing Business v České republice trvá vyřešit stavební povolení průměrně 246 dní, což je pravděpodobně způsobené tím, že má tento proces 21 kroků a postupů řešení s úřady. Nejvíce kroků (26) musí při zařizování stavebního povolení postoupit obyvatelé Tádžikistánu, opakem je Dánsko, kde lze povolení ke stavbě sehnat sedmi kroky.

Vládní koalici se na novém stavebním zákonu nelíbí, že od poloviny příštího roku by měly přejít stavební úřady při obcích a městech pod Nejvyšší stavební úřad a krajské stavební úřady. Vláda Petra Fialy proto navrhuje, aby od července 2023 fungoval jen Specializovaný a odvolací stavební úřad, který by měl na starosti velké stavební investice, jako jsou například železnice nebo dálnice. Koalice chce mezitím připravit novelu stavebního zákona.

Nový stavební zákon má navíc projít digitalizací, ta však již nyní začíná nabírat zpoždění. „Nejde digitalizovat proces, když nevíme, jak bude vypadat. Děláme ale vše pro to, aby systém vznikl paralelně se zákonem a mohl být spuštěn v roce 2024, tedy s účinností upraveného zákona,“ řekl ministr pro místní rozvoj Bartoš.

Podle doposud platného znění stavebního zákona by v čele státní stavební správy měl stát Nejvyšší stavební úřad, který měl vzniknout od 1. 1. 2022 a převzít roli a některé činnosti Ministerstva pro místní rozvoj. Úřad by měl mít více pravomocí a zároveň silnější postavení ve struktuře státní stavební správy, než má aktuálně Ministerstvo pro místní rozvoj.

Názor odborníků

O hodnocení dané situace jsme požádali odborníky na danou problematiku z developerských společností a tu shrnuli do následujícího textu.

Debata o stavebním zákonu probíhá prakticky celé porevoluční období. Každá snaha, respektive novela stavebního zákona žel reálně vedla ke zhoršení podmínek a postupnému prohlubování problémů a vytváření dalších a dalších složitostí, ať se bavíme o problematice spojené s územním plánováním a jejích hlavních aktérech, tj. městech a investorech, stejně tak u schvalovacích procesů a stavebnících, úřadech či aktivistech.

Prostředí se postupně stalo naprosto nepředvídatelným, nemotivačním, nerozvojovým z pohledu všech klíčových aktérů – státu, měst, velkých firem i běžných stavebníků. Jediný kdo profituje na této absurdní situaci, která garantuje jediné, hospodářský a bytový kolaps, jsou zarytí odpůrci jakékoliv výstavby.

Tento stav se nakonec stal impulzem pro radikální krok ve formě reformy stavebního práva a vyústil v přijetí nového Stavebního zákona v loňském roce. Jednalo se o průlomový zákon a odpovědně se dá říci, že se stal nejdůležitějším legislativním počinem minulé vlády Andreje Babiše. Tento zákon se pokusil přiblížit moderní evropské legislativě, která tyto procesy systematicky zjednodušuje, nehledá důvody, proč stavět nelze, ale s vědomím národohospodářské důležitosti aktivně výstavbu na všech úrovních podporuje.

Nyní jsme svědky absurdní situace. Původní opozice, současná koalice ve vleku principiálního odporu vůči všemu z dílny předešlé vlády, zpochybňuje tuto normu s argumentací snahy o další zjednodušení, nicméně současně dochází k přepisování zákona a v určitém rozsahu k populistickému nadbíhání odpůrcům výstavby. O co se jedná?

Vnímáme mix racionality a pragmatismu na straně jedné a komunální populismus na straně druhé. Výsledkem je snaha nový stavební zákon zjednodušeně rozdělit tak, že jeho aktuální podobu, a nutno dodat moderní a funkční verzi, akceptovat pouze ve prospěch výstavby velké státní infrastruktury, tzn. zjednodušeně rozhodovat a povolovat ty největší stavební a investiční projekty státu – dálnice, silnice, železnice, energetické zdroje a infrastrukturu, tzv. vyhrazené stavby. Vedle toho v duchu předvolební rétoriky přepsat a vytvořit legislativu pro běžné stavebníky, která bude pouze nástrojem pro tvrdou regulaci až zvůli na úrovni komunálu a tzv. občanské veřejnosti v rámci běžné výstavby a výsledkem bude pokračování současného marasmu. Vzniká tu tedy ovšem nebezpečný paradox, kdy tatáž vláda potvrzuje kvalitu a funkčnost NSZ snahou použít stávající NSZ pro „svoje stavby“, a zároveň hlasitě kritizuje stejný NSZ z pohledu „standardních staveb“.

Ve svém důsledku zde budeme mít dvojí metr, dvojí přístup, zvýhodněné podmínky pro výstavbu největších staveb v režii státu a pokračující bludiště v režii komunálu. Pro tento stav se nabízí jediné hodnocení – diskriminace.

Ukazuje se, že v pudu sebezáchovy a věřme i zdravého rozumu, je nový zákon reálně použitelný, je nutné však dosáhnout „překročení vlastního stínu“ v celém rozsahu.

Zdroj: CzechIndustry 1/2022