Nečekané, cla EU na čínská elektroauta nakonec dost možná nebudou

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Peking, Bratislava i Berlín tleskají Španělsku

Španělský premiér Pedro Sanchez totiž vyrazil na čtyřdenní návštěvu Číny a předvedl tam překvapivou otočku. Vyzývá náhle, ať země EU a Brusel samotný přehodnotí uvalení vysokých cel právě na čínská elektroauta. Ta platí od letošního července provizorně, na přelomu října a listopadu mají vstoupit v platnost trvale, na pět let.

Takže španělský premiér nyní vytušil šanci do jejich finálního zavedení „hodit vidle“. Peking mu za snahu jistě tleská.

Španělsko obrací ze dvou důvodů.

Zaprvé, chce další investice čínských výrobců elektroaut u sebe doma. Zadruhé, bojí se čínské msty za zmíněná cla. Peking totiž hrozí, že zavede nová, odvetná cla na vepřové. Přitom Španělsko je jeho celosvětově největším vývozcem do Číny vůbec.

Čína také hrozí, že v odvetě uvalí nová cla nejen na vepřové či brandy, ale i na auta z EU s velkoobjemovým motorem. Taková cla by v EU nejvíce poškodila Německo a Slovensko (viz graf Bloombergu níže). Je tak pravděpodobné, že Berlín i Bratislava otočku španělského premiéra podporují a nyní Španělsku též tleskají.

K zablokování zavedení cel EU na čínská elektroauta je třeba hlas alespoň patnácti členských zemí Unie.

Otázkou je, zda tedy k zablokování opravdu dojde. Cla samozřejmě mají v EU i početný tábor příznivců. Ti mohou upozorňovat třeba na současné kritické podvyužití evropských výrobních kapacit.

Třetina klíčových závodů na výrobu aut totiž jede nyní v Evropě na půl plynu či ani to ne. Přitom autoprůmysl tvoří 7 % HDP Evropské unie a zaměstnává 13 milionů lidí.

Tuhé emisní regulace EU a hrozba vysokých pokut přiměly zavedené evropské automobilky překotně přecházet na elektromobilitu, na niž nebyly připravené ani ony, ani potřebná infrastruktura. Celá situace tak hlavně nahrála „narušitelům“, tedy právě výrobcům elektroaut z Číny a také z USA, jejichž vzestup by ale nikdy nebyl tak mocný nebýt tolik vypjaté zelené a související dotační agendy EU.

Dostavily se další problémy.

Zejména relativně drahé energie, jež jsou sice bezprostředně důsledkem války na Ukrajině, nicméně dlouhodobě též nezvládnuté energetické politiky evropských zemí v čele s Německem. Trvalejší bolestí je také drahá pracovní síla, která je jak důsledkem jejího nedostatku, tak ovšem i přeregulovanosti trhu práce EU a až příliš silných odborů v zemích typu Německa.

V takovém regulatorním sevření zkrátka uhynuly přirozené tržní síly a podnikatelské instinkty, takže Evropa dnes palčivě postrádá to, na čem její autoprůmysl famózně vyrostl do světové excelence.

Inflace v Česku je vyšší, než se čekalo, kvůli dražšímu mléku, máslo či čokoládě

Koruna v reakci posiluje pod 25 Kč za euro

Inflace v Česku činila v srpnu meziročně 2,2 procenta. Analytici přitom čekali její zmírnění z červencové úrovně 2,2 procenta ke dvouprocentní úrovni inflačního cíle ČNB. Koruna v reakci na zveřejnění údajů přechodně zpevnila pod psychologickou hranici 25 korun za euro, plyne z dat agentury Bloomberg. Výraznější než očekávaná inflace totiž zvyšuje pravděpodobnost pomalejšího dalšího snižování základní úrokové sazby ČNB, které by zvýšilo atraktivitu koruny v očích investorů.

Za rychlejší než předpokládanou inflací stojí zejména vyšší než předpokládaný růst cen potravin v meziměsíčním srovnání, který se v meziroční perspektivě projevil jejich mírnějším než přepokládaným zlevněním. To tak nebylo dostatečné silné, aby i přes podporu zlevňujících pohonných hmot – meziročně levnějších o zhruba čtyři procenta – „stáhlo“ celkovou meziroční inflaci až k cílované hodnotě dvou procent.

V srpnu oproti červenci zdražila celá řada potravin, například mléko o takřka devět procent, máslo o necelých pět, stejně jako čokoládové výrobky. Máslo či čokoládové výrobky patří k potravinám, které byly v srpnu draží i meziročně.

Ve zbytku letošního roku budou inflační tlaky nadále pod kontrolou. Meziroční inflace by neměla překročit úroveň 2,5 procenta. Spotřebitelská poptávka totiž i přes letošní oživení zůstává z dlouhodobého hlediska slabší, a to i kvůli nijak oslňujícímu vývoji reálných mezd v letošním prvním pololetí. Oboje nahrává tomu, aby inflace zůstala pod kontrolou i při dalším vyhlíženém snižování úrokových sazeb ČNB.

Prezidentská debata v USA zvýšila šance Harrisové

Podpora zpěvačky Taylor Swift ale zatím kartami nezamíchala, ukazují data z predikčních trhů

Prezidentská debata zvýšila šance Kamaly Harrisové na získání Bílého domu. Donald Trump podle predikční platformy PredictIt bezprostředně ztratil. Před duelem ovšem již náskok Harrisové prakticky stáhl, takže je otázkou, zda se nyní trend tohoto jeho stahování neobnoví.

Anebo bude debata Harrisové impulsem k finálnímu vítěznému spurtu?

Každopádně její šance jsou nyní po debatě stále nižší, než byly v polovině srpna, kdy vrcholilo prvotní nadšení z ní, resp. z nahrazení povážlivě ztrácejícího Joe Bidena. To, že jí po včerejší debatě vyjádřila podporu populární zpěvačka Taylor Swiftová, zatím s šancemi příliš nezamíchalo. Drží se u obou kandidátů víceméně stabilní už od konce debaty samotné, jak ukazuje detailnější rozbor jejich průběžného vývoje.

V předvečer debaty byly Trumpovy šance podle platformy PredictIt celkem 52 procent, zatímco v případě Harrisové 53 procent. Nyní je skóre 47:56 ve prospěch Harrisové.

Platformu PredictIt provozuje novozélandská Victoria University, kanceláře má v americké metropoli Washingtonu. Predikční platformy vlastně představují formu sázení. Jejich prostřednictvím lidé směňují kontrakty, jejichž výnos vychází z výsledku nějaké budoucí události, třeba právě nadcházejících prezidentských voleb v USA.

Cena daných kontraktů, která se ustaví v rámci jejich směňování, představuje kolektivní predikci zainteresovaných, podepřenou jejich vlastními penězi. Pokud se například, jako nyní, obchodují kontrakty na Trumpovo vítězství za 47 centů, značí to, že mu účastníci obchodování na platformě PredictIt přisuzují 47procentní šanci, že Bílý dům dobude.

To, že má nyní Trump 47procentní šanci a Harrisová šanci 56procentní, není chybou. Součet šancí obou kandidátů na platformě, jako je PredictIt, může mírně kolísat kolem logické hodnoty sta procent. Cena kontraktu vztažená ke konkrétnímu výsledku odráží vždy ten poslední, nejnovější obchod, který se s ním uskutečnil. Zejména pokud se cena kontraktu rychle mění, součet jejich cen může být mírně odlišný od hodnoty sta procent.

Trumpovy šance na Bílý dům vystoupaly na své maximum sedmdesáti procent v polovině července, v reakci na pokus o atentát na něj. Od té doby vykazují spíše klesající tendenci. Nejníže byly v polovině letošního srpna, kdy, jak je zmíněno, vrcholilo nadšení z Harrisové.

Růst nezaměstnanosti se v srpnu v Česku zastavil

Stále „rozehřátý“ trh práce se popasoval se zkomplikováním zaměstnávání brigádníků

V srpnu se růst míry nezaměstnanosti v Česku zastavil. Míra nezaměstnanosti totiž stagnovala na své červencové úrovni 3,8 procenta. Na ni stoupla z červnové hodnoty 3,6 procenta. Trh práce se tedy v srpnu dokázal již plně adaptovat na letošní legislativní zpřísnění podmínek zaměstnávání takzvaných dohodářů. To z hlediska zaměstnavatele prodražuje zaměstnávání „na dohodu“, například kvůli nárůstu administrativních nákladů. Je tedy také nákladnější zaměstnat brigádníka, pročež poptávka po nich klesá. Více lidí, kteří by jinak brali letní brigádu, například čerstvých absolventů, se tak hlásí na úřadech práce, což v červenci přispělo právě k růstu míry nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé se totiž rozhodli letos ve vyšší míře obejít bez brigádníků a pracovní náplň pokrýt přes léto kmenovými zaměstnanci, například díky důsledněji rozvrženého plánu letních dovolených těchto zaměstnanců.

Do konce letošního roku se míra nezaměstnanosti vyšplhá až na rovná 4 procenta. Červenec a srpen jsou totiž tradičně měsíci, kdy vrcholí – byť letos tedy v omezené míře – sezónní zaměstnávání z důvodu právě letní sezóny a teplého počasí, stupňujícího poptávku po obsazení pracovních pozic v exteriéru. Zároveň se na trhu práce ještě v takové míře jako v dalších měsících neobjevují čerství absolventi, takže nabídka práce zůstává omezena. Absolventi pak na trh práce míří ve vyšší míře v dalších měsících a zejména v září, kdy lze očekávat nárůst míry nezaměstnanosti. V říjnu a listopadu by pak míra nezaměstnanosti mohla opět klesnout, než na přelomu roku kvůli nástupu zimní sezóny vzroste na zmíněnou úroveň 4 procent.

Český trh práce je tak stále ve stavu, který lze označit za chladnoucí přehřátí, tedy ze „rozehřátí“, neboť už jeho přehřátí není tak intenzivní jako zejména před rokem 2020. Navzdory napjatým podmínkám na trhu práce nedochází k roztočení mzdově-inflační spirály. Naopak mzdový vývoj v letošním druhém čtvrtletí rozhodně neoslnil. Reálné mzdy však i tak sice letos po dvou letech poklesu porostou, o 3,5 procenta, ovšem takový vzestup nestačí na vyvolání výraznějších inflačních tlaků ani ve výhledu. Napjatá situace na trhu práce ovšem přispívá k tomu, že Česká národní banka letos zpomalila tempo svého snižování základní úrokové sazby a dále jej zpomalí v nadcházejících měsících.

Proč Eurostat za loňský rok přičítá české vládě o 45 miliard vyšší deficit než sama vláda? Ze dvou klíčových důvodů…

Proč statistika Eurostatu vykazuje o zhruba 45 miliard vyšší schodek loňského hospodaření vlády, než plyne z dat ministerstva financí k plnění státního rozpočtu za rok 2023? Vždyť čísla Eurostatu, která přejímá i ČSÚ, hovoří o loňském schodku ústředních vládních institucí ve výši takřka 334 miliard, zatímco ministerstvo uvádí schodek necelých 289 miliard.

Rozdíl je kromě metodických odlišností dán dvěma klíčovými důvody.

Zaprvé, Eurostat letos v dubnu ministerstvu financí odmítl jako příjem uznat zhruba 29 miliard Kč z dividendy ČEZ, kterou si ovšem ministerstvo do příjmů započetlo celou, tedy v objemu 54 miliard Kč (viz obr. 1, 2).

Zadruhé, Eurostat do deficitu započítal i hospodaření mimorozpočtových, avšak stále i tak státních fondů, včetně části deficitu Státního fondu dopravní infrastruktury v objemu zhruba 20 miliard Kč. Tento dluh ministerstvo vyvedlo mimo rozpočet, za což jej kritizuje i Národní rozpočtová rada. Podle ní dokonce kvůli takovému vyvedení nelze loňský ministerstvem deklarovaný výsledek rozpočtu kvůli tomuto vyvedení – tedy výraznému optickému snížení jeho schodku – srovnávat s těmi z let před rokem 2023 (viz obr. 3).

Deficit české vlády byl loni ve skutečnosti o 45 miliard korun vyšší, potvrzuje Brusel

Vláda totiž část dluhu „schovává“ mimo rozpočet, zřejmě i v příštím roce – jde o desítky miliard

Každoročně se strhává mediální humbuk kolem jednoho čísla – údaje o schodku státního rozpočtu. To však nakonec není ten klíčový údaj, který charakterizuje skutečný stav českých vládních a veřejných financí. A vlastně hraje stále menší a menší roli, pokud se chceme dobrat toho, jaký je jejich skutečný stav. Narůstá totiž objem peněz v mimorozpočtových fondech.

Mediálně tolik sledovaný údaj o schodku státního rozpočtu ostatně ani není údajem, jejž jako oficiální uznává Eurostat, který čísla zaslaná z Česka v rámci takzvané notifikace prověřuje. Například letos za minimálního zájmu médií a veřejnosti Eurostat neuznal jako příjem českých veřejných rozpočtů část dividendy ČEZ.

Loni totiž energetický podnik vyplatil státu historicky rekordní dividendu zhruba 54 miliard korun. Eurostat ale v rámci zmíněné notifikace a souvisejícího prověření nakázal zhoršit výsledek hospodaření české vlády o takřka 29 miliard korun (viz zde). Z dividendy tedy státu jako příjem uznal jen přibližně 25 miliard korun, tedy ani ne polovinu původně vykázané částky.

Jenže tak se stalo až letos v dubnu. Tedy více než tři měsíce poté, co ministerstvo financí vítězoslavně deklarovalo, že povolený schodek státního rozpočtu dodrželo.

Připomeňme, že loni mohlo hospodařit maximálně se schodkem 295 miliard korun. Nakonec podle rozpočtového plnění ze začátku letošního ledna hospodařil státní rozpočet loni dokonce „jen“ se schodkem necelých 289 miliard (viz zde). Tedy splněno.

Jenže…

Jak je tedy pak možné, že Eurostatem, potažmo Bruselem uznaný údaj, visící nyní na stránkách ČSÚ, hovoří o loňském deficitu ústřední české vlády ve výši mnohem vyšší než 289 miliard, totiž takřka 334 miliard korun (viz zde; druhý řádek tabulky)? Vždyť to je o celých zhruba 45 miliard vyšší schodek, než jaký vláda uvádí coby „svůj“, tedy jako schodek státního rozpočtu.

Ukazatel výsledku hospodaření ústřední české vlády totiž zahrnuje kromě jiného i výsledek hospodaření mimorozpočtových fondů (viz zde), tedy fondů hospodařících mimo státní rozpočet. Do nich vláda může „schovávat“ fakticky svůj další dluh, aniž by byl započítán v mediálně ostražitě sledovaném ukazateli výsledku hospodaření českého státního rozpočtu. Tento „schovaný“ dluh se pak objevuje až právě v oficiální statistice, i té posílané k prověření a schválení do Bruselu. Ta už ale prakticky nikoho nezajímá, a hlavně ne média.

Takovéto „schovávání“ ostatně kritizuje i Národní rozpočtová rada. Označuje jej za „přenášení nerovnováh do mimorozpočtových fondů“, které je podle ní „nebezpečné kvůli (…) snižování transparentnosti hospodaření české vlády“ (viz zde). Což je eufemismus pro vyvádění části státního deficitu mimo státní rozpočet.

V loňském roce se takové vyvádění týkalo přibližně 20 miliard korun dluhu Státního fondu dopravní infrastruktury.

Nyní už je tedy jasnější, proč loňský schodek vlády nebyl „mediálních“ 289 miliard korun, ale oficiálních, ač mediálně mnohem méně skloňovaných, 334 miliard korun.

Takový schodek se ovšem nominálně moc neliší od těch oficiálních z doby pandemie covidu. Roku 2020 činil oficiální schodek ústřední české vlády necelých 345 miliard a roku 2021 pak zhruba 359 miliard (viz zde, druhý řádek tabulky).

Navíc, vláda zřejmě s praxí „schovávání“ nekončí. V návrhu státního rozpočtu na příští rok chybí opět zhruba 20, možná až 25 miliard korun výdajů, které má stát poslat zejména provozovatelům solárních elektráren (viz zde). Je možné, že je přenese na státní akciovou společnost OTE, která dané podpory fakticky vyplácí. OTE by je tedy vyplatila na svůj dluh. Takže by se tedy nepočítaly do „mediálního“ schodku státního rozpočtu, pro příští rok 230 miliard korun, ale až do oficiálního schodku ústředních vládních institucí, schvalovaném v Bruselu.

Pokud by vláda tyto peníze nevyvedla, bude muset navrhnout schodek pro rok 2025 na úrovni zhruba 250 miliard, možná dokonce až 255 miliard, takže by navrhovaný schodek byl dokonce až o tři miliardy vyšší (!) než ten schválený pro letošek, 252 miliard. To by nepochybně vyvolalo mediální poprask. Vláda by byla viněna z tohoto, že stav veřejných financí nezlepšuje, ba zhoršuje, pročež právě bude praxe „schovávání“ zřejmě pokračovat. I za cenu dalšího snížení transparentnosti svého hospodaření, za něž ji kárá Národní rozpočtová rada.

Jak vyrovnat české rozpočty? Jedním tahem

Rozpočtové deficity vypadají stále poměrně bezútěšně. I v příštím roce má státní rozpočet hospodařit se schodkem až 230 miliard korun. Vládní politici tvrdí, že je to zhusta kvůli prudkému navýšení mandatorních výdajů, k němuž došlo ještě za minulé vlády, během covidových let. Ne snad, že by k nárůstu mandatorních výdajů nedošlo. Jenže těžko v nich spatřovat hlavního viníka současných deficitů. České veřejné rozpočty totiž lze vyrovnat „jedním tahem“. A sice zásahy výlučně v ne-mandatorní oblasti. K vyrovnání českých veřejných financí totiž stačí vrátit zdanění superhrubé mzdy, jak platilo před rokem 2021, a obnovit elektronickou evidenci tržeb, jak platila před covidem, tedy před rokem 2020.

To není volání po znovuzavedení těchto dvou opatření. To je demonstrace, že za současnými deficity nejdou obří mandatorní výdaje typu neúnosně nabobtnalých důchodů. Ostatně, podívejme se na čísla blíže.

Hypotetický návrat superhrubé mzdy a EET by v příštím roce veřejným rozpočtům přinesl dodatečných zhruba 147 miliard korun, jak dále přiblížíme. Spolu s předpokládaným přebytkem krajů a obcí ve výši 90 miliard korun to činí hned 237 miliard korun. Schodek státního rozpočtu má přitom v příštím roce, jak víme, činit 230 miliard korun.

Vraťme se zpět do roku 2021. Podle Národní rozpočtové rady tedy 2021 zrušení superhrubé mzdy připravilo státní rozpočet o zhruba 58 miliard korun, což v cenách roku 2025 bude přibližně 77 miliard, při předpokládané inflaci činící letos a v příštím roce mírně přes dvě procenta (což je v souladu s prognózou ministerstva financí). Další nárůst výnosu obnovené superhrubé mzdy by zajistil ekonomický růst, který má letos vykazovat mírně přes jedno procento, v příštím roce pak lehce přes 2,5 procenta. S ním související růst mezd při zachování nízké míry nezaměstnanosti by roku 2025 zvýšil výnos z obnovení superhrubé mzdy pro státní rozpočet na zhruba 90 miliard. Připomeňme, že například loni rostlo inkaso daně z příjmu fyzických osob o přibližně osmnáct procent, letos pak stoupá – ovšem i kvůli dopadům konsolidačního balíčku – o nějakých sedmnáct procent.

O dalších 30 miliard korun přišly kvůli zrušení superhrubé mzdy v roce 2021 obce a kraje. V cenách roku 2025 a při zahrnutí efektu ekonomického růstu mezi lety 2021 a 2025 se tak v příštím roce bude jednat o 47 miliard korun.

Sečteno, podtrženo, znovuzavedení superhrubé mzdy by veřejným rozpočtům v příštím roce přineslo dodatečných přibližně 137 miliard korun. Z toho tedy státnímu rozpočtu zhruba 90 miliard a obcím a krajům 47 miliard korun. Schodek státního rozpočtu by se tudíž smrskl z nyní plánovaných na 140 miliard. Realisticky by tak státní rozpočet v příštím roce hospodařil se schodkem 135 miliard (při předpokladu, že nebude naplněn maximální limit schodku).

Obce a kraje by tedy měly k dispozici navíc 47 miliard korun. Letos v polovině roku hospodařily s přebytkem zhruba 83 miliard korun. Lze předpokládat, že ke konci letoška budou v přebytku přibližně 90 miliard korun. Vždyť loni v polovině roku vykazovaly přebytek 61 miliard, ke konci roku 2023 pak už přibližně 72 miliard. Předpokládejme dále konzervativně, že stejný předpokládaný přebytek jako letos vykáží i v roce 2025. Tedy 90 miliard korun. Pokud by navíc měly k dispozici výnosy z obnovené superhrubé mzdy, tedy oněch 47 miliard, vykáží roku 2025 přebytek 137 miliard korun.

Dohromady by tak státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí vykazovaly v příštím roce zhruba vyrovnané hospodaření, neboť schodek státního rozpočtu (135 miliard) by kompenzovaly přebytkově hospodařící kraje a obce (s přebytkem v souhrnu 137 miliard korun). Schodek hospodaření zdravotních pojišťoven, další součásti soustavy veřejných rozpočtů, který má letos činit zhruba osm miliard korun, by výsledek hospodaření veřejných financí stáhl do mírně záporného pásma kolem minus pěti až deseti miliard korun.

Pokud připočteme nějakých zhruba deset miliard korun, které by roku 2025 veřejné kase mohlo vynést hypotetické obnovení EET, zůstávají tuzemské veřejné rozpočty – tedy celkové veřejné finance ČR – pro příští rok nejen vyrovnané, ba v mírném přebytku několika jednotek miliard korun.

České veřejné finance by tedy mohly být vyrovnány, ba v mírném přebytku, i při úplně stejném dosavadním vývoji mandatorních výdajů. I když se často vina za stávající schodek svaluje právě na prudký nárůst mandatorních výdajů, v praxi prakticky nezvratitelný, jejich podíl na HDP činil roku 2014 zhruba 21 procent HDP; a v roce 2022 činily opět 21 procent HDP, jak plyne z dat ministerstva financí. Podíl mandatorních výdajů na HDP se tudíž mezi lety 2014 a 2022 prakticky nezměnil. Přestože mezitím došlo k demografickému zestárnutí tuzemské populace, které zvýšilo nároky na mandatorní výdaje například v oblasti starobních penzí, jež jsou suverénně největší výdajovou položkou státního rozpočtu.

Navrácení superhrubé mzdy by znamenalo ztrátu tváře, definitivní přiznání porážky, jedné vládní strany, která její zrušení ještě v opozici pomohla prosadit. A říkala přitom, že její zrušení vykompenzuje škrty ve výdajích – na něž ale ve slibovaném rozsahu nikdy nedošlo. Pročež právě se nynější deficit svádí na údajný prudký růst mandatorních výdajů z doby působení minulé vlády či vlád, a nikoli na nedodržení slibu dostatečných škrtů v podání vlády současné. (11.9.2024)