Komentář Lukáše Kovandy
Jde o další tlak na ČNB, aby zvedla úroky, neboť takhle masivní růst výrobních cen nikdo z expertů nečekal.
Výrobní ceny se v Česku příliš neuklidňují. V lednu jejich meziroční růst suverénně překonal všechny expertní odhady, činil 19 %. Experti oslovení agenturou Bloomberg ve střední hodnotě čekali 14,6 %.
Dramaticky vyšší oproti odhadům expertů je pak meziměsíční dynamika výrobních cen. Ta činí 5,8 %, což je druhý nejvyšší údaj v historii novodobé ČR od roku 1993, zatímco experti čekali jen dvouprocentní nárůst.
Růst výrobních cen v nemalé míře předznamenává růst cen spotřebních, proto dnešní čísla zesilují tlak na ČNB, aby zvedla úrok, ač tak zřejmě neučiní.
Důvodem růst výrobních cen je hlavně vzestup cen energií meziročně o 34 %, růst cen elektřiny o 36 %, uhlí o 82 % a vody o 16 %. Více rostly cen zemědělských výrobců než výrobců průmyslových. Zemědělci svoji produkci meziročně zdražili o 25,5 %, kdežto průmyslníci o 19 %. Zemědělci zdražovali v oblasti rostlinné produkce hlavně zeleninu a brambory, meziročně o zhruba 40 %. Historicky nejvýrazněji vzrostly ceny v živočišné výrobě, o skoro 38 %, například vejce jsou meziročně dražší o takřka 83 %.
Severní větví ropovodu Družba sice nyní neteče ropa do Polska, do Německa ale ano
Varšava se obává, že nejde o ropu z Kazachstánu, ale nadále z Ruska.
Nafta, ani benzín by v Česku neměly bezprostředně zdražovat v důsledku víkendového nečekaného přerušení dodávek ruské ropy severní větví ropovodu Družba, která surovinu přepravuje do Polska a pak dále do Německa. Polsko od tohoto měsíce má dle smluv odebírat od Ruska pouze zlomek objemu ropy v porovnání ještě i se situací v lednu letošního roku, natožpak loni, či dokonce před válkou na Ukrajině, kdy byla polská závislost na ruské ropy prakticky stoprocentní.
Pokud by o víkendu nedošlo k přerušení dodávek, Polsko plánovalo, že z Ruska severní větví Družby obdrží v únoru 2023 zhruba 220 tisíc tun ropy, což odpovídá přibližně 58 tisícům barelů denně. Ještě letos v lednu ale danou cestou získalo 500 tisíc tun, tedy zhruba dvojnásobek. Toto razantní snížení objemu dodávek z Ruska značí, že Polsko nyní ve svých rafinériích zpracovává ruskou ropu jen přibližně z desetiny, zatímco zbytek už pochází odjinud.
Polským státem ovládaný petrochemický podnik Orlen, vlastnící rafinérie také v Česku, se rozhodl již dále neprodloužit kontrakt s ruským ropným gigantem Rosněfť, jejž ovládá Kreml. Tato smlouva přitom vypršela ke konci letošního ledna. Takže právě neobnovení tohoto kontraktu je důvodem citelného poklesu dodávek z Ruska, na méně než polovinu. Kontrakt Orlenu s Tatněftí, dalším ruským ropným podnikem, je ovšem stále platný, a to až do konce roku 2024, takže Polsko nadále odebírá právě zhruba deset procent své ropy z Ruska.
Severní větví Družby ovšem proudí ropa také do Německa. Do této země by ovšem měla letos proudit už jen ropa z Kazachstánu. Polsko se ještě loni na sklonku roku snažilo získat podporu právě Německa k uvalení západních sankcí na severní větev Družby. Uvalení takových sankcí by polské straně umožnilo odstoupit od dohody o nákupu ruské ropy – nyní tedy od zmíněné smlouvy s Tatněftí – bez zaplacení pokuty.
Ropa z Kazachstánu do Německa Družbou poprvé proudí právě dnes. Kazachstán by měl letos Německu touto cestou dodat 1,2 milionu tun ropy. Polsko je však tímto záměrem znepokojeno, neboť prý neexistují žádné záruky, že dodávky do Německa mají svůj původ skutečně v Kazachstánu, a ne nadále v Rusku. Podle německého ministerstva hospodářství je určité mísení ropy z Kazachstánu a ropy z Ruska nevyhnutelné, důležité však podle něj je, že do Ruska už za ropu z Družby, již Německo odebírá, „netečou“ žádné peníze. Německa tak za ropu z Družby platí výhradně Kazachstánu.
Loni na jaře jak Polsko, tak Německo slíbily, že se pokusí ukončit provoz severní větve Družby do konce loňského roku. Tento záměr se však nakonec ukázal být příliš ambiciózním.
Každopádně i Polsku se v uplynulých dvanácti měsících podařilo snížit svoji závislost na ruské ropě vskutku výrazně. Ruská ropa Družbou tak nyní proudí hlavně její jižní větví, tedy do Maďarska, na Slovensko a do Česka. Nynější dění kolem severní větve – ono zastavení dodávek Polsku – zvyšuje riziko přerušení dodávek také právě jižní větví, neboť nelze vyloučit, že Rusko důvod přerušení dodávek pouze inscenuje ryze z politických důvodů.
Přerušení dodávek jižní větví Družby nastalo již loni v srpnu, kdy však důvodem byly spory Moskvy a Kyjeva o výši plateb za tranzit ropy přes ukrajinské území v kontextu tehdy zaváděné další sady západních sankcí na Rusko.
Tehdejší přerušení dodávek však trvalo pouze krátce a motoristé v Česku jej nijak nepocítili. Česko odebírá Družbou zhruba polovinu své ropy, přičemž strategické zásoby této suroviny má na přibližně tři měsíce. Žádný fatální růst cen pohonných by tedy nenastal ani tehdy, pokud by došlo k výpadku dodávek jižní větví Družby, jestliže by tedy tento výpadek netrval delší řadu měsíců.
Energie českým domácnostem zlevňují
Nejnověji v podání innogy. Lidé by ale neměli brát první nabídku pod úrovní stropu, je-li podmíněna delší fixací, neboť na jaře ceny dále spadnou.
Mnozí tuzemští dodavatelé plynu a elektřiny domácnostem, nejnověji společnost innogy, začínají zlevňovat. Zohledňují tak dramatický pokles burzovních cen napříč EU, k němuž dochází od loňského srpna. Referenční cena plynu v EU, jež je určující i pro dodavatele v ČR a která je klíčová také pro ceny elektřiny, klesla od druhé poloviny loňského srpna do dneška, tedy za zhruba půl roku, o více než 85 procent.
Innogy zlevní od března elektřinu tak, že cena za jednu megawatthodinu bude 250 korun pod úrovní vládou stanoveného stropu. Podmínkou je však uzavření smlouvy na 15 měsíců. Strop činí v případě elektřiny 6000 korun za megawatthodinu včetně DPH.
Pokles burzovní ceny plynu v EU má na svědomí zejména nadprůměrně teplé počasí. Teplé počasí má lví podíl na tom, že evropské zásobníky plynu jsou stále naplněny na zhruba 63 procent, což je o zhruba 22 procentních bodů nad pětiletým průměrem pro tuto část roku. Dochází také k úsporám na straně domácností i podniků, které jsou dány jak úsporným nakládáním, tak omezováním výroby, například v průmyslu. Omezení výroby by však nemělo být tak výrazné, aby kontinent uvrhlo do jakkoli závažnější recese, což je další příznivá zpráva.
Na konci této topné sezóny by tak zásobníky mohly být stále naplněny z více než padesáti procent. To je komfortní situace pro to, aby mohly být kompletně naplněny před začátkem další topné sezóny, která startuje v říjnu 2023.
Takto poměrně příznivé vyhlídky mocně tlačí burzovní cenu plynu dolů. A tedy také burzovní ceny elektřiny, jejíž podstatná část se v EU z plynu vyrábí. S blížícím se koncem probíhající topné sezóny a nástupem jara proto také nelze vyloučit další, až dramatický propad cen plynu v EU. Je tudíž poměrně pravděpodobné, že čeští dodavatelé energií domácnostem v dohledné době zlevní ještě citelně výrazněji, než jak se „osmělují“ nyní. A protože nyní své zlevnění podmiňují mnohaměsíčním zafixováním cen, mohl by se takovýto nový tarif, byť zlevněný pod úroveň vládou stanoveného stropu, jednoduše vymstít.
Lidé by proto neměli brát první zlevněnou nabídku, která se naskytne, zvláště tehdy ne, je-li podmíněna právě delší fixací. Mohli by totiž již poměrně brzy litovat, že nepočkali na ještě výhodnější ceny a ještě výhodnější podmínky. Ty mohou přijít již brzy, již na jaře.
Ekonomické sankce Rusko „až tak moc nezabolely“
Říká exministr financí USA. Čína loni schválila výstavbu tolika uhelných elektráren, že jejich výkon odpovídá výkonu všech elektráren v Británii.
Čína masivně navyšuje své investice do uhelné energetiky. Jen loni zečtyřnásobila počet povolení k výstavbě nových uhelných elektráren. Za jediný rok tak schválila vybudování uhelných elektráren o instalovaném výkonu, který odpovídá výkonu všech elektráren v Británii dohromady. Vyplývá to z výpočtu agentury Bloomberg.
I když Čína mohutně investuje také do zelené energetiky, zjevně se alespoň jako na záložní zdroj na uhlí stále vysoce spoléhá. A spoléhat hodlá i do budoucna. To může představovat další její konkurenční zvýhodnění v globálním ekonomickém zápolení se Západem, které se postupně stává zápolením geopolitickým, ba potenciálně vojenským.
Západ, zejména EU, se totiž k uhelné energetice staví mnohem odmítavěji než Čína. V podstatě s ní do budoucna nepočítá. Jenže výhodou uhelné energetiky je její láce a efektivita. To je v EU nyní ještě patrnější poté, co se Unie rozhodla odstřihnout od ruských dodávek zemního plynu. Ten ve velkém nahrazuje dodávkami plynu ve zkapalněné podobě ze zemí mimo Rusko, často ze zemí jiných světadílů, což je pochopitelně nákladnější.
Jestliže EU jako záložní zdroj za své zelené zdroje bude využívat zkapalněný plyn dovážený z dálav, zatímco Čína využije své, levné uhlí, je zřejmé, který ekonomický celek zvyšuje svoji konkurenceschopnost, a který naopak „ostrouhá“.
Čína však z momentální situace těží zásadním způsobem ještě i jinak. Vydělává na uvalení západních sankcí na Rusko, k nimž se podobně jako země typu Indie či Turecka nepřipojila. Od Ruska zmíněné země například nakupují zlevněnou ropu. Zlevněnou díky sankcím. Třeba indické rafinérie ruskou ropu zpracovávají a takto vyrobenou naftu už pak indická strana prodává – jako ne-ruskou – i do EU, za běžné, západní ceny. Tedy bez jakékoli slevy.
Někteří prominentní západní experti přitom míní, že Rusko sankce zatím tolik nepociťuje. Ekonomické sankce Rusko „opravdu příliš nezabolely,“ řekl o víkendu v rozhovoru pro CNN Larry Summers, bývalý ministr financí USA, jenž působil v Clintonově administrativě. Důvodem je podle něj zejména právě to, že se k nim nepřipojily země jako Čína, Indie nebo Turecko. Tedy ty země, které na nich naopak vydělávají.
Západ by tak měl postupovat obezřetně. Sankce, které Rusko tolik nepocítí, ale zato na nich vydělá Čína, nejsou rozhodně tím pravým. Summers navrhuje třeba zpřísnit, tedy snížit stropy na vyváženou ruskou ropu, avšak připouští, že za stávajících podmínek prostě existují limity v míře, v jaké lze Rusko ekonomicky opravdu poškodit.
Pokud navíc Čína získává konkurenční výhodu díky své masivně budované uhelné energetice, na niž Západ do značné míry rezignuje stále i v čase, kdy se odpojuje od relativně levného ruského plynu, jde jen o další důvod ke znepokojení. (28.2.2023)
