Komentář Lukáše Kovandy
U potravin ale kontrola marží připomíná komunismus.
Fialovu kabinetu kontrolování marží zachutnalo. A tak si po březnovém spuštění sledování cenotvorby čerpacích stanic nyní posvítí také na prodejce potravin. Ve své podstatě je jakákoli kontrola marží pošlapáváním svobody podnikání, takže by ji jeden čekal třeba od sociálních demokratů nebo spíše od komunistů.
Se zásahem však přichází vláda, v níž mají klíčové slovo strany hlásící se k pravici. Ačkoli i někteří přední představitelé těchto stran nad kontrolou marží pozvedají obočí. Není divu, takové kontrolování vskutku nepatří do repertoáru stran vzývajících svobodu podnikání, v širším smyslu svobodu jako takovou. Kontrola marže je projevem útisku. Útisku činorodých lidí. Pokud se zákazníkovi zdá cena vysoká, tak prostě nekoupí. Tak prosté to je.
Výsledná cena, jež se na svobodném trhu ustavuje, je výslednicí vzájemného působení poptávky a nabídky. Takové působení by ovšem nemělo být „cinknuté“. Nad tím však stát bdí už nyní. Vždyť má po ruce třeba antimonopolní úřad, jenž dohlíží nad tím, aby k „cinknutí“ nedocházelo třeba uzavíráním kartelových dohod. Tak proč má mít stát nyní po ruce další institut, tedy kontrolu marží?
Kontrolu marží čerpacích stanic je možné s přivřením obou očí ještě obhájit i z hlediska pravicového. Ovšem jen s odkazem na ukrajinskou válku. Lze totiž říci, že i Česko je nyní kvůli ní tak trochu válečnou ekonomikou. S válkou totiž souvisí historicky bezpříkladné sankce Západu vůči Rusku. A s nimi zase historicky rekordní sleva sankcionované ruské ropy. Přitom podstatná část českých motoristů stále jezdí právě na ni, resp. produkty z ní.
Dva největší provozovatelé čerpacích stanic v Česku, polský PKN Orlen a maďarský MOL, vykázali v březnu v souvislosti s obří slevou ruské ropy až desetinásobný nárůst své rafinační marže oproti jejím běžným, předválečným hodnotám. Za celé první letošní čtvrtletí jsou marže Orlenu na trojnásobku běžných hodnot ještě z doby před pandemií, jak vyplývá z dnes zveřejněné analýzy agentury Bloomberg. Na jediný barel dosahoval Orlen během prvních tří měsíců letošního roku rafinační marže 18,30 dolaru. Bloomberg ji označuje doslova za „ohromující“. V přepočtu podle průměrného kurzu koruny k dolaru v prvním letošním čtvrtletí (21,99 koruny za dolar) se jedná o zhruba 402 korun. Orlen tak v první čtvrtletím vykázal rafinační marži zhruba 2,50 Kč na každý litr zpracované ropy, zatímco v běžných časech to je zhruba 80 haléřů.
Jinými slovy, čeští řidiči jezdí na extrémně zlevněnou ruskou ropu, ale platí západní ceny, tedy jako by na žádnou zlevněnou ropu nejezdili. A podobně řidiči v některých okolních zemích. Takže například pro Orbánův režim je pak snazší držet ceny pohonných hmot v Maďarsku zastropované. Pro MOL to sice znamená ztrátu, ale tu si více než vykompenzuje, i v Česku, právě prodejem produktů z levné ruské ropy za západní cenu. Orbán si tak kupuje hlasy maďarských voličů za peníze českých řidičů. I proto byl v nedávných volbách znovuzvolený.
Nebýt války na Ukrajině, ani MOL, ani Orlen by nikdy tak extrémního nárůstu rafinační marže nedosáhly. Pokud by se tady Fialova vláda zaměřila právě zejména na kontrolu rafinačních marží, našla by pochopení i autentického pravicového voliče. Právě s poukázáním na válku, která zadělala na zcela mimořádnou situaci na trhu s pohonnými hmotami. Vláda však vybírá opačný konec řetězce a zabývá se kontrolou cenotvorby nikoli rafinérií, ale čerpacích stanic. To už lze hájit jen velmi obtížně, neboť čerpací stanice mají méně tržní síly než rafinérie. Mezi čerpacími stanicemi panuje totiž mnohem ostřejší konkurence než mezi zpracovateli ropy. Ale budiž. Ostatně právě MOL nebo Orlen provozují nejen rafinérie, ale i čerpací stanice. A konec konců jde v obou případech o jednu společnost a o jednu kapsu, od rafinace po finální prodej na čerpačkách.
Kontrola marží prodejců potravin, konkrétně másla, pečiva a drůbežího a vepřového masa, už zavání spíše úřední šikanou než opatřením válečné ekonomiky. Nelze ji obájit žádnou mimořádností, jakou je v případě pohonných hmot extrémní sleva ruské ropy a celosvětová panika na ropném trhu, plynoucí z války a sankcí. Čímž nikdo nehájí prodejce potravin. Ti současné „válečné“ situace zneužívají podobně jako čerpadláři. Z vládních kontrol totiž víme, že čerpací stanice si opravdu navyšovaly marže až na šestinásobek marží, jež alespoň někteří z nich měli běžně před válkou. Lze předpokládat, že podobně situace zneužívají také prodejci potravin. Vnímají, že na jejich zákazníky se den co den z médií a veřejného prostoru linou zprávy o válce a inflaci. Což je svádí k představě, že když něco přirazí nad rámec běžné marže, zákazník to skousne. Je totiž již dočista zmámený neustálým přísunem „zdražovaček“, jak novináři takovým zprávám ve své hantýrce říkávají. A v takovémto mámení „pustí chlup“ snáze než v časech běžných.
Trh s pohonnými hmotami nebo trh s potravinami tvoří lidé. My všichni. Jako jakýkoli jiný trh. Tak jako není dokonalý člověk, není dokonalý ani jeho výtvor, tedy libovolný z trhů. Jenže je bláhové si myslet, že zásahy úředníka dokonalé budou. Vždyť úředník je také jenom člověk. A trh je spravedlivější než úřad v tom, že pokud není cinknutý, svobodně a nezkresleně se na něm vteřinu co vteřinu, minutu co minutu, den co den usnáší tisíce, ba miliony lidí – výsledkem usnesení se je cena. Úřední rozhodnutí jsou ve své podstatě zpravidla vždy dílem několik málo jedinců, pročež bývá daleko zkreslenější, leckdy i třeba korupčně cinknuté.
Víc hlav víc ví. Proto trh ví víc než úřednictvo. Takže i když se na trhu ustaví cena ne zcela ideálně, třeba i s vyšší marží, než je obvyklé, omyl úřednictva může být neskonale větší. Proto je třeba na trhu s potravinami nechat kontrolu marží na trhu, tedy na zákazníkovi a jeho svobodném rozhodnutí, zda koupí či ne. Jinak se vracíme do doby, kterou se slzou v oku opěvují komunisté.
Klienti Pražské plynárenské by měli být obezřetní. Společnost je ve finanční tísni
Po schválení podpůrné finanční injekce je však riziko pádu firmy nízké.
Pražská plynárenská od června opět zdražuje. Tentokrát si připlatí, a to hned o 39 procent, část jejích zákazníků, kteří využívají ceník Standard. Společnost přitom zvedala ceny také v dubnu a předtím na přelomu roku. Takováto série zvedání cen, která následují poměrně krátce po sobě, není zcela standardní. Představuje indicii, že se Pražská plynárenská ocitá v obzvláštní finanční tísni.
Společnost Pražská plynárenská se podle všeho ocitla v podobné – nikoli shodné – situaci jako na podzim již padlá Bohemia Energy. To znamená, že ji zaskočil vývoj na evropském velkoobchodním trhu s plynem, který je od konce loňského léta objektivně poměrně vysoce nevyzpytatelný. Společnost se tak evidentně dostala do jistých potíží s řízením svého rizika. Například mohla nakupovat až příliš velký objem plynu na krátkodobém trhu, který je v době tak mimořádné situace, jako kvůli pandemii a nyní válce zažíváme, daleko rizikovější než trh dlouhodobý,
Druhému největšímu dodavateli plynu tak nyní bude muset nejspíše poskytnout podpůrnou finanční injekci město Praha. Tím se ovšem znatelně umenší pravděpodobnost, že společnost bude následovat osud Bohemia Energy. Injekci už schválili pražští radní, ještě ji musí schválit zastupitelé.
Zákazníci Bohemia Energy v rámci preventivních kroků mohou zvážit přechod k jinému dodavateli, aby se zcela vyhnuli skokovému nárůstu nákladů po případném pádu Pražské plynárenské a přechodu do režimu poslední instance. Nicméně pravděpodobnost pádu Pražské plynárenské je po schválení zmíněné finanční injekce poměrně nízká.
Pohonné hmoty zlevňují, i když ropa a velkoobchodní paliva zdražují
Kontrola marží tedy řidičům či dopravcům přináší své ovoce.
Ceny pohonných hmot u čerpacích stanic v Česku od minulého týdne znovu klesly, tentokrát ale pomalejších tempem. Benzin Natural 95 zlevnil o 30 haléřů na průměrných 42,40 koruny za litr. Nafta se prodává průměrně za 44,67 koruny za litr, před týdnem byla o 43 haléřů dražší. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny sleduje. Navzdory zlevnění jsou ale paliva stále výrazně dražší než před rokem. Tehdy platili motoristé za litr benzinu o 10,93 koruny méně, nafta byla levnější o 15,15 koruny.
Paliva nicméně zlevňují poměrně znatelně v porovnání s tím, jaký je vývoj cen ropy na světových trzích a vývoj velkoobchodních cen paliv na surovinové burze v Rotterdamu. To tedy znamená, že „zabírá“ vládní kontrola marží čerpacích stanic, neboť ty zjevně přistupují k jejich stanovování střídměji než ještě v březnu. Tehdy vzbudila maržová politika čerpacích stanic vlnu kritiky, na jejímž základě vláda přistoupila k jejich kontrolám. Korunová cena nafty na burze v Rotterdamu se stále drží poměrně vysoko, na úrovni přesahující 26 tisíc korun za tunu nafty. Před invazí přitom tato cena oscilovala kolem hodnoty 15 tisíc korun.
Cena ropy Brent se za poslední dva týdny zvýšila o 6,3 procenta. Přesto pohonné hmoty v ČR zlevňují. Což znova dokládá, že kontrola marží má svůj účinek. Nelze ovšem tvrdit, že už by nebyl žádný další prostor ke snižování nadměrných marží. Jde o postupný proces. Čerpací stanice zpravidla v každém okamžiku testují, co jim „systém dovolí“.
Cena ropy stoupá zejména v důsledku obav z dopadu přerušení dodávek ruské ropy do zemí EU. Příslušné rozhodnutí je „na spadnutí“. Ruská ropa se tím pádem ocitne ještě větší izolaci. Zato po ropě z jiných částí světa, než je Rusko, logicky ještě dále vzroste sháňka, i jako po náhražce právě ropy ruské. Tato vyhlídka už nyní tlačí cenu ropy vzhůru. A to navzdory opětovnému šíření covidové nákazy v Číně, které poptávku po ropě naopak hrozí citelně ochromit.
V příštích sedmi dnech zlevňování pohonných hmot v ČR zmírní. Benzín zlevní o 15 haléřů na litr a nafta o 20 haléřů na litr. S příchodem května zlevňování pohonných hmot ustane. Jejich cena tak trvaleji zůstane nad úrovní 40 korun za litr. (22.4.2022)
