Jak nastartovat desetiletí investic do budoucnosti
Spolkový kabinet schválil 26. ledna hospodářskou zprávu pro rok 2022, předloženou spolkovým ministrem hospodářství a ochrany klimatu Robertem Habeckem. Nový ministr v ní historicky poprvé formuluje 31 nových alternativních kritérií prosperity k vývoji hrubého domacího produktu – tedy dosavadního stěžejního kritéria hospodářského rozvoje. Hodnocení ekonomické prosperity tak má dostat podstatně mnohotvárnější rysy než jen samotný růst HDP. Jestli se to ujme, nikdo jistě neví.
Spolková vláda ve zprávě vysvětluje, jak bude dále přetvářet v Německu léty osvědčené ‚sociální‘ tržní hospodářství na klimaticky šetrné ‚sociálně-ekologické‘ tržní hospodářství.
V roce 2022 má podle zprávy německá ekonomika opět znatelně zrychlit, pokud to další průběh pandemie dovolí. V lednu ale ještě málokdo tušil, že skutečně dojde k ruské agresi na Ukrajině a následnému výraznému obratu německé politiky.
.png)
První část článku se soustřeďuje na vysvětlení podstaty očekávaného hospodářského vývoje Německa a základních idejí a směrů, o které se opírá cílená transformace ekonomiky z pohledu spolkové vlády. V druhé části jsou některá stanoviska německých komentátorů i zpracovatele ke zprávě a aktuálnímu skutečnému vývoji.
Pandemie nadále ovlivňuje ekonomický vývoj
Vláda očekává zvýšení HDP, očištěného o cenové vlivy, o 3,6 % za rok 2022. Začátek roku je stále utlumený kvůli koronaviru a zejména omezením v oblasti služeb. V dalším průběhu roku se ale očekává zřetelné oživení ekonomiky.
Od sociální k sociálně-ekologické tržní ekonomice
Ztížení pandemií nic nemění na původních výzvách. Podle spolkové vlády je třeba mnohem více řešit dlouhodobé problémy, jako je transformace na klimaticky neutrální a obecně udržitelnou ekonomiku i společnost, digitalizaci a rostoucí nedostatek kvalifikovaných pracovníků v budoucnosti. K tomu přistupuje měnící se geopolitické prostředí, které vytváří tlak nejen na osvědčený multilateralismus, ale také na technologie a průmysl Německa a Evropy. Německo potřebuje hospodářskou politiku, která umožní podnikům zůstat inovativními a udržitelnými i v budoucnu a dále rozšiřovat vlastní silné stránky.
Model sociálně tržního hospodářství je jednoznačně pozitivní
S ohledem na „eskalaci klimatické krize a ztrátu biologické rozmanitosti“ je zapotřebí přizpůsobit tento osvědčený model ve smyslu udržitelného ekonomického vývoje, komplexně zohledňujícího planetární hranice. To zahrnuje zejména tři prvky:
• Ekonomický systém musí systematicky zohledňovat zájmy budoucích generací. Z hlediska ekologického rozměru byla dlouhodobým důsledkům ekonomické aktivity donedávna věnována příliš malá pozornost.
• Je nutné znovu vyvážit priority hospodářské politiky. Je nutné rozšířené měření blahobytu nad rámec klasických ekonomických ukazatelů, jako je HDP. Tedy pokračování společenské diskuze o důležitosti dalších dimenzí blahobytu.
• V neposlední řadě je nutná hospodářská politika založená na evidenci, která umožní zvažovat alternativy na širokém základě shromážděných údajů a zkušeností.
Obr. 2. Cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 v Německu o 65 % (tedy z 1249 mil. t CO2 na 438 mil. t CO2 - levý sloupec) v rozdělení pro jednotlivé sektory – jak vyplývá z novely německého zákona o ochraně klimatu (KSG) z roku 2021 – v mil. tun ekvivalentu CO2. O největší porci musí snížit své emise energetika (-77 % - tedy ze 466 mil. t CO2 na 108 mil. t),dále pak průmysl (-58 %), budovy (-68 %) doprava (-48 %) a zemědělství (-35 %). Vždy porovnáváno vůči stavu v roce 1990. Pramen: BMWK
Proč Německo tak usiluje o pokrok v ochraně klimatu
Přestože Německo má relativně malý přímý vliv na další vývoj změny klimatu, považuje spolková vláda ambiciózní pokrok Německa v ochraně klimatu za naprosto nezbytný. Jednak existují zákonné závazky z Pařížské dohody a dále klimatických cílů Evropské unie a také rozhodnutí Spolkového ústavního soudu z roku 2021 s dalekosáhlými požadavky na komplexní a včasnou transformaci německé ekonomiky.
Zároveň spolková vláda vidí globální odpovědnost Německa za boj proti změně klimatu. Také proto, že v roce 2020 byly emise CO2 na obyvatele v Německu 7,7 tuny, což je výrazně nad průměrem EU-27 (5,8 tuny) i celé světové populace (méně než 5 tun).
Vláda je navíc přesvědčena, že toto směřování Německa přinese během pár let inovace, které budou mít významný dopad na klimaticky neutrální a udržitelný život a podnikání v celém světě. Německým společnostem s vynikajícím výzkumem a moderní průmyslovou základnou tak vzniknou nejlepší podmínky pro rozvoj a dobývání důležitých nových trhů.
Globální a národní ochrana klimatu
Převládá názor rady ekonomických expertů spolkové vlády, že ochrana klimatu jako globální výzva vyžaduje také globální spolupráci. Spolková vláda proto usiluje třeba o globální systém obchodování s emisemi, který ve střednědobém horizontu povede k jednotné ceně CO2. Německo podpoří iniciativu založit všem státům otevřený mezinárodní klimatický klub, v jehož rámci mohou země spolupracovat na základě jednotné ceny a společného přeshraničního vyrovnávání CO2.
V zájmu pokroku v mezinárodní ochraně klimatu bude spolková vláda provádět soudržnou zahraniční politiku v oblasti klimatu. Spolková vláda také silně podporuje evropské klimatické cíle a bude hrát konstruktivní roli při formování jednání o legislativním balíčku k jejich dosažení („Fit for 55 package“).
Spolkový zákon o ochraně klimatu (KSG) stanoví ústřední právní rámec pro politiku ochrany klimatu v Německu. Kromě národních cílů ochrany klimatu ve výši minimálně minus 65 % emisí do roku 2030, minus 88 % do roku 2040 (v obou případech ve srovnání s rokem 1990) a neutralitu skleníkových plynů do roku 2045 jsou stanovená povolená roční množství emisí pro jednotlivé odvětví (obrázek 2).
Spolková vláda bude pokračovat v důsledném rozvoji KSG a do konce roku 2022 zajistí v rámci ‚okamžitého programu ochrany klimatu‘ všechny potřebné zákony, předpisy a opatření. Dodržování klimatických cílů má být kontrolováno na základě meziodvětvových víceletých celkových účtů, obdobně jako v Pařížské dohodě.
Obr. 3. Hrubá výroba elektřiny v Německu v roce 2021 v TWh. Více než 40 % tvoří obnovitelné zdroje energie OZE („Erneuerbare“). Graf je však poněkud zavádějící, protože nejdůležitější je podíl OZE na celkové primární spotřebě energie v Německu – viz komentář zpracovatele. Pramen: AG Energiebilanzen
Masivně vybudovat OZE, dokončit odchod od uhlí a jaderné energie
Energetický sektor bude muset i v budoucnu dosahovat největšího snížení emisí. Do roku 2030 by 80 % energie mělo pocházet z obnovitelných zdrojů. K dosažení tohoto cíle musí být výstavba OZE výrazně nad úrovní předchozích let (obr. 3). Rozšiřování energetické sítě je rovněž klíčové pro pokrytí rostoucí poptávky po elektřině v důsledku propojení sektorů (zejména průmyslu, elektromobilů a tepelných čerpadel), a to i na velké vzdálenosti od místa výroby k hlavním místům spotřeby. Všechny stávající bariéry a překážky mají být odstraněny, plánovací a schvalovací postupy se mají výrazně urychlit a zároveň zpřístupnit potřebné plochy. Při zvažování zájmů, které je třeba chránit, má existovat časově omezená priorita obnovitelných energií, dokud nebude dosaženo klimatické neutrality. V ideálním případě Německo do roku 2030 plně vyřadí uhlí. Přezkoumání, zda lze předsunout termíny vyřazování elektráren z provozu, plánované od roku 2030 a stanovené v zákoně o postupném vyřazování uhlí, se má předsunout z roku 2026 na rok 2022. Poslední jaderné elektrárny v Německu budou vyřazeny z provozu na konci roku 2022.
Udržitelně posilovat průmysl jako hnací sílu inovací
V průmyslu budou poskytovány pobídky pro efektivní investice do procesů s nízkými emisemi skleníkových plynů v kombinaci se snahou vyhnout se špatným investicím (lock-ins). Čím bude věrohodně vyšší cena CO2 do budoucna, tím méně výnosnými se stávají investice do procesů uvolňujících CO2. Dočasně je nutné komplexně podporovat investice průmyslu do procesů šetrnějších ke klimatu, například prostřednictvím tzv. smluv na ochranu klimatu (Carbon Contracts for Difference, CCfD). To umožní například ocelářskému průmyslu, dosáhnout už do roku 2030 podstatných úspor skleníkových plynů, aniž by utrpěl ekonomické nevýhody.
Využití obnovitelného tepla, energetická sanace budov
Do roku 2045 mají být veškeré dodávky tepla v Německu neutrální z hlediska skleníkových plynů. Spolková vláda se zavázala ke komplexnímu plánování komunálního vytápění a tepelných sítí a usiluje o velmi vysoký podíl obnovitelných energií ve vytápění, a to 50 % do roku 2030. Přibližně dvě třetiny potřeby energie v teplárenství připadá na budovy (zbytek na procesní teplo v podnikání a průmyslu). Zákon o energetice budov se má změnit: zejména v tom, že od 1. ledna 2025 má být každý nově instalovaný topný systém provozován na bázi minimálně 65 % obnovitelných energií.
Urychleně vytvářet mobilitu šetrnou ke klimatu
Snížení emisí CO2 v dopravě má být dosaženo prostřednictvím balíčku opatření zahrnujících přesun na jiný druh dopravy, dále podpory a pobídky ve spojení se stanovováním cen emisí CO2, tedy zdražováním dopravy se spalovacím pohonem. V centru pozornosti je posílení místní veřejné dopravy a železniční dopravy, rozsáhlá dekarbonizace paliv a pohonů, nové technologie a odbourání dotací, poškozujících klima.
Německo se má stát vedoucím trhem v elektromobilitě. Do roku 2030 má na německých silnicích jezdit nejméně 15 milionů plně elektrických osobních aut. Ekologický bonus – tedy nákupní prémie pro vozidla s alternativním pohonem - bude vyplácen do konce roku 2025, dodatečná inovační prémie (zdvojnásobení státního podílu na dotaci) bude platit do konce roku 2022. Od roku 2023 chce spolková vláda dotovat pouze elektrická vozidla, která mají prokazatelný pozitivní vliv na ochranu klimatu (tedy omezení hlavně pro některé hybridy).
Cílem je postavit do roku 2030 jeden milion veřejných a nediskriminačních dobíjecích míst se zaměřením na infrastrukturu rychlého dobíjení.
Obr. 4. Vývoj výstavby infrastruktury nabíjecích stanic pro elektromobily v Německu. Pramen: Bundesnetzagentur
Nastavit vodíkovou ekonomiku a získat si pozici lídra
Zelený vodík umožňuje výrazně snížit emise CO2, zejména v průmyslu a dopravě. Spolková vláda aktualizuje Národní vodíkovou strategii 2022 s cílem rychlejšího rozběhu trhu. Je snaha výrazně podpořit výrobu zeleného vodíku (vyráběného s pomocí OZE) zdvojnásobením původně plánované kapacity elektrolýzy z pěti na přibližně deset gigawattů v roce 2030. Energie by přitom měly zůstat cenově dostupné. Než bude zajištěn dostatek zeleného vodíku, spoléhá vláda na technologicky otevřenou regulaci podmínek pro vodíkové hospodářství.
Implementací modelu financování H2Global je učiněn důležitý krok pro mezinárodní trh se zeleným vodíkem. Pomocí tohoto nástroje bude nakupován na základě dlouhodobých kontraktů zelený vodík nebo jeho deriváty v zahraničí a poté budou dále prodávány na každoročních aukcích na evropském vnitřním trhu. Spolková vláda poskytuje H2Global finanční podporu s cílem kompenzovat na omezenou dobu rozdíl mezi kupní cenou a prodejní cenou a poskytnout tak pobídku jak pro rozběhnutí trhu, tak pro investice do infrastruktury a aplikací.
Udržování dostupné energie a zamezení sociální nouzi
Změna v klimatické politice musí být vytvořena sociálně spravedlivým způsobem. Spolková vláda spoléhá na rostoucí cenu emisních povolenek CO2 jako na důležitý nástroj ochrany klimatu v kombinaci se silným sociálním vyrovnáním, tedy finanční podporou zejména domácností s nízkými příjmy. Proto spolková vláda zásadně reformuje státem vyvolané cenové složky v energetickém sektoru. Ukončí například od roku 2023 financování EEG z tzv. příplatků EEG (vyplývajících z německého zákona o podpoře obnovitelných energií – zkratka EEG), které platí domácnosti v ceně elektřiny a místo toho bude čerpat prostředky z energetického a klimatického fondu.
S cílem kompenzovat budoucí zvýšení cen prostřednictvím zákona o obchodování s emisemi paliv a k zajištění lepší akceptance tohoto nového tržního systému vyvine spolková vláda kromě zrušení příplatku EEG také mechanismus sociální kompenzace pomocí tzv. Klimageld – tedy peněz na zmírnění dopadů rostoucích cen energií.
Urychlit investice do budoucnosti a klimatu
Dvacátá léta se mají stát desetiletím investic do budoucnosti. Státní hrubé investice do zařízení jsou stále pod evropským průměrem. Spolková vláda usiluje o zvýšení míry státních investic výrazně nad průměr EU.
Dne 13. prosince 2021 spolková vláda schválila návrh přidělení 60 miliard eur z nevyužitých prostředků původně určených na financování výdajů k překonání ekonomických dopadů pandemie do Energetického a klimatického fondu. Tím jsou nově k dispozici na podporu investic ve stavebnictví, do CO2 neutrální mobility, do nových výrobních zařízení v průmyslových odvětvích s procesy náročnými na emise a na rozšíření infrastruktury pro CO2 neutrální zásobování energií.
Chystaná transformace v německé ekonomice ovšem musí být prováděna v prvé řadě soukromými investicemi. Proto je nutné cíleně zlepšit a dále rozvíjet rámcové podmínky pro soukromé investice také s ohledem na požadavky digitalizace a udržitelnosti. Za tímto účelem spolková vláda urychlí administrativní, plánovací a schvalovací postupy i správní soudní řízení, odbourá zbytečnou byrokracii a nasadí cílené stimuly daňové politiky.
Pokročit v digitální transformaci, umožnit inovace a zvýšit produktivitu
Stěžejním předpokladem pro konkurenceschopnost Německa v digitalizaci je prvotřídní digitální infrastruktura. Rozšíření širokopásmového připojení a 5G je proto prioritou. Spolková vláda již zvažuje i další generaci mobilních komunikací, 6G.
Potenciál moderní digitální infrastruktury musí v zájmu občanů všestranně využívat nejen podniky a firmy, ale i samotný stát. Německo ale nepatří v digitalizaci zatím ke špici. V indexu Evropské komise pro digitální ekonomiku a společnost je Německo na 11. místě z 28, ale pouze na 16. místě ve specifické oblasti digitalizace veřejných služeb (obrázek 5). Agilní a digitální státní správa může výrazně usnadnit život a podnikání občanům a firmám.
Obr. 5: Vývoj veřejných digitálních služeb „e-government“ v zemích EU (hodnota indexu od 0 do 100). Odspodu sloupcového diagramu: tmavě šedá – uživatelé e-government, zelená – předvyplněné formuláře, oranžová -– digitální přístup k veřejným službám pro občanky a občany, světlě modrá – digitální přístup k veřejným službám pro podniky, tmavě modrá: open data. Pramen: Evropská komise
V zájmu posílení Německa jako místa pro inovace bude spolková vláda investovat do roku 2025 3,5 % hrubého domácího produktu ročně do výzkumu a vývoje (stav 2020: 3,14 %).
Transformace práce, umožnění sociální participace
Zákonná minimální mzda se jednorázově zvýší na dvanáct eur za hodinu. Spolková vláda bude nadále rozvíjet svou strategii kvalifikované práce a národní strategii dalšího vzdělávání. Jde o vyšší účast žen a starších pracovníků na trhu práce, nový impuls pro odborné a další vzdělávání, větší pracovní přistěhovalectví a atraktivnější pracovní podmínky v oborech s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Spolková vláda rovněž hodlá spolupracovat se spolkovými zeměmi na výrazném zvýšení veřejných výdajů na vzdělávání a spolupráci na všech úrovních i při respektování vzdělávací suverenity spolkových zemí.
Udržitelný růst a měření kvality života
I koronavirová pandemie působivě ukazuje, že prosperita zahrnuje mnoho aspektů. Je proto nutné se do budoucna ještě více zaměřit na kvalitu ekonomického rozvoje, nikoli pouze na kvantitu měřenou hrubým domácím produktem. Jak to provádět je předmětem vášnivých diskusí ve vědě a politice po celá desetiletí. Německou strategií udržitelného rozvoje a dalšími zprávami spolková vláda opakovaně komentovala i stav blahobytu a jeho budoucí vyhlídky.
Zvláštní kapitola Roční hospodářské zprávy 2022 zdůrazňuje aspekty blahobytu a udržitelnosti, které souvisejí s hospodářskou a finanční politikou spolkové vlády. Vybrané indikátory ilustrují vývoj v následujících oblastech: I. Růst; příjem a zaměstnanost; II. Životní prostředí a ochrana klimatu; III. Vzdělávání, výzkum a inovace; IV. Sociální věci, demografie a integrace a V. Veřejné finance a rovné životní podmínky.
Pramen: Spolkové ministerstvo hospodářství a ochrany klimatu
KOMENTÁŘE:
Německá média se soustřeďují zejména na poněkud kontroverzní doplnění a „rozřeďování“ doposud stěžejního ukazatele hospodářského rozvoje – růstu HDP - pomocí 31 dodatečných kritérií resp. indikátorů, a to bez bližšího upřesnění důležitosti jejich významu při hodnocení ekonomického rozvoje. Všímají si, že mezi kritérii prosperity se nacházejí také například obsah nitrátů ve spodních vodách (jejichž limity musejí být do roku 2030 dodržovány na všech měřících stanicích), ale i povinné kvóty žen ve vedoucích funkcích, rovný přístup ke vzdělání a další otázky rovnoprávnosti (třeba „Gini-koeficient“ nerovnosti odměňování žen a mužů za stejnou práci), řešení přílišných nákladů na bydlení pro sociálně slabší nebo výstavba širokopásmové digitální infrastruktury.... a ovšemže v neposlední řadě také obsah látek znečišťujících ovzduší, vývoj emisí skleníkových plynů nebo podíl energií z obnovitelných zdrojů na výrobě energií. Růst HDP se přitom podle Habecka musí oddělit od souběžného růstu emisí.
Jeden liberálně-konzervativní blog konstatoval, že se tato roční hospodářská zpráva čte spíše jako zpráva o ochraně klimatu s jednou kapitolou ‚hospodářství‘.
Komentář zpracovatele:
Srážka s pandemií, válkou i s běžnou realitou
Zpráva byla připravována v období páté vlny koronavirové pandemie v Německu, která způsobila další těžké škody německému hospodářství, ale také školství a v neposlední řadě ve společenských vztazích.
Zvýraznění sociální a klimatické politiky nové spolkové vládní koalice – formou direktivních opatření a předefinováním rámcových podmínek (např. stanovení minimální mzdy na úrovni 12 eur/h, vytvoření předpokladů pro eskalující ceny emisních povolenek) a narušení dodávkových a logistických řetězců vyostřilo negativní vývoj v německé ekonomice zejména začátkem roku 2022. Jde hlavně o rapidně rostoucí ceny energií, nevídanou inflaci, a obrovské zadlužování Německa, zahájené už od začátku pandemie.
Tyto jevy se v poslední době ještě zvýrazňují nečinným přihlížením Evropské centrální banky ECB k rostoucí inflaci bez výraznější změny úroků. Hlavní překážkou ECB pro zahájení ekonomy doporučovaného včasného boje proti inflaci jsou nepochybně i silně zadlužené členské země eurozóny, kterým by se v případě zvýšení úroků výrazně, možná až beznadějně, ztížilo splácení jejich dluhů.
V době psaní tohoto článku kolem 10. března 2022 dosáhla inflace v Evropě i v USA čtyřicetiletého maxima a dokonce i Čína vykazuje nejslabší růst HDP za posledních 20 let.
Naprosto devastujícím momentem ale bylo zahájení ruské agrese vůči Ukrajině, která způsobila imigrační vlnu tsunami směrem do EU a definitivně odhalila fatální závislost Německa i EU na energetických dodávkách z Ruska. Přibližně 55 procent zemního plynu, 35 % ropy a polovinu černého uhlí nakupuje Německo v Rusku. Nyní se už hovoří o celé řadě dalších položek, které budou v Německu přímo ohroženy – obilí z Ruska a Ukrajiny, hnojiva, ale také titanové slitiny z Ruska (bez kterých se neobejde letecký průmysl Západu), potravinářský olej z Ukrajiny a spousta subdodávek pro německý průmysl. Přechodně byla například zastavena výroba v BMW včetně hlavního závodu v Mnichově, neboť chyběly díly z Ukrajiny. Válka Německu také nekompromisně obnažila holou pravdu o jeho vetché obranyschopnosti v důsledku léty zanedbávaného a z ideologických důvodů opomíjeného bundeswehru.
Obrat v bezpečnostní a energetické politice
Německo bylo v prvních dnech války na Ukrajině přinuceno učinit zcela nečekaný a dramatický obrat v dlouholetém zaběhaném kursu své energetické, bezpečnostní a potažmo i finanční politiky. Kancléř Olaf Scholz v dramatickém apelu po zahájení války vyhlásil mimořádnou finanční injekci pro bundeswehr ve výši 100 miliard eur ještě tento rok, což je v souhrnu zhruba ztrojnásobení jeho letošního rozpočtu. Zároveň ohlásil závazek vyhradit v následujících letech minimálně dvě procenta HDP na obranu. Také se zcela otevřeně hovoří o nutných změnách v klimatické a energetické politice – zkoumá se prodloužení životnosti posledních tří jaderných elektráren v Německu (kryjí cca 7 % průměrné spotřeby elektřiny Německa), u nichž má být provoz ukončen do konce roku 2022 a také se rýsuje možnost nezrychlovat odstavování uhelných elektrárern do roku 2030 oproti původně schválenému plánu 2038. Dokonce se zvažuje obnovení provozu již odstavených moderních uhelných elektráren, z nichž ta nejmodernější u Hamburku sloužila jen 5 let namísto půlstoletí.
Ve vládních kruzích se otevřeně připouští, že válka na Ukrajině může mít ještě mnohem horší ekonomické dopady než pandemie.
Neobjektivní informování veřejnosti o OZE
V Roční hospodářské zprávě 2022, resp. v její zkrácené verzi, se vyskytuje téměř chronická věcná nepřesnost, která má zřejmě opticky vylepšovat výsledky Energiewende v očích německé veřejnosti. Jedná se o podíl obnovitelných zdrojů energie OZE na německé energetice. Zelení aktivisté, strana Zelených i oficiální místa prioritně téměř všude namísto toho uvádějí podíl OZE na výrobě elektřiny – viz obr. 2. Ta je ovšem jen jednou součástí energetického „koláče“ primární spotřeby energie, u které v Německu nadpoloviční podíl tvoří teplo! Samozřejmě vypadá téměř poloviční podíl OZE na výrobě elektřiny velkolepě, ale u primární spotřeby energie v Německu připadá na OZE jen hubených zhruba 17 % po minimálně dekádě intenzivního provádění Energiewende a investovaných stamiliardách eur. Podíl samotné větrné a fotovoltaické energie na německé primární spotřebě energie činí dokonce jen okolo 7,5 procent! Proto je třeba brát rétoriku okolo úspěchů OZE v Německu s rezervou. Než se nechá člověk ohromit čísly, je vhodné nejdříve přezkoumat zaměření příslušné statistiky – jde přece o ENERGIEwende a nikoliv STROMwende (tedy transformace celé ENERGETIKY a nikoliv jen VÝROBY ELEKTŘINY). Lze tedy konstatovat, že Energiewende za 11 let od fukushimské katastrofy, resp. za 22 let od zákona o podpoře energií z obnovitelných zdrojů EEG - pokud není ještě v plenkách - tak je stále ještě přinejlepším na samotném počátku. A větrné turbíny spolu s fotovoltaikou obrovskou německou spotřebu tepla a dalších energií skutečně ani při nejlepší vůli nepokryjí. To platí i při využití nadmíru urychlené transformace na vodíkové hospodářství, která se jeví i střednědobě stále jako dosti utopická, i když z hlediska delší perspektivy velmi nadějná.
Lze elektromobilitu skutečně nařídit?
Elektromobily jsou s vysokou pravděpodobností dopravním prostředkem budoucnosti a mají již oprávněně své pevné místo i v současné struktuře automobilové flotily. Jestli ale lze pomocí zákazů, miliardových subvencí a daňových instrumentů urychlit přirozený vývoj k překotné elektromobilizaci – to ukáže až čas. Ale i pro největší optimisty jsou technické a provozní problémy elektromobility nepřehlédnutelné a měly by být výzvou k uvažování o dalším rozumném vývoji. Nakonec i velký prosazovatel elektromobility – šéf VW Dr. Herbert Diess – už také „přeřadil na nižší rychlost“ ve svém nadšení a připouští, že zákaz aut se spalovacím motorem, plánovaný v EU na rok 2035, není zřejmě reálný. Co by si pak počal německý automobilový průmysl a jeho export? Nebo se skutečně najde snílek předpokládající, že všechny státy světa, do kterých Německo auta vyváží, budou mít za třináct let k dispozici potřebnou infrastrukturu? Lze vážně pochybovat, že ji bude mít i samotné Německo. A to nejen kvůli hospodářským problémům, způsobeným pandemií a válkou na Ukrajině, ale také kvůli prostým fyzikálním zákonitostem a nedostatku peněz na potřebné investice. EU totiž doporučuje zhruba 1 nabíjecí přípojku na 10 elektromobilů, což aktuálně splňuje v Německu asi jen region Salzgitter. Německá flotila více než 48 milionů osobních aut by v případě překlopení na elektromobily tedy vyžadovala zhruba 4,8 milionů elektrických přípojek, z velké části rychlonabíjecích. V současné době je pro auta se spalovacím motorem v Německu zcela dostačující existující infrastruktura zhruba 14 tisíc čerpacích stanic (!), které byly postaveny převážně ze soukromých investic – bez státních subvencí.
Když ale stát elektromobilitu nařídí, bude muset výrazně přispět finančně na výstavbu nabíjecí infrastruktury – samozřejmě z peněz daňových poplatníků. Další miliardové státní subvence podporují prodej elektromobilů.
Podle aktuálního průzkumu 85 % německých obyvatel neplánuje nákup čistě bateriového elektromobilu. Hybridní pohon je pro ně podstatně atraktivnější.
Zadlužení Německa hrozivě roste
Během tří let koronavirové pandemie počítá spolková vláda s celkovým novým zadlužením Německa ve výši 470 miliard eur. Pro srovnání lze uvést, že v letech 1950 až 2019 – tedy v průběhu 69 let se v Německu akumulovalo celkové zadlužení ve výši zhruba dvojnásobné – okolo 1000 miliard eur. Z celkového pohledu se tedy jedná o historický padesátiprocentní skok za pouhé tři roky. Dluh na jednoho obyvatele Německa činí okolo 28 000 eur, tedy téměř třičtvrtě milionu korun.
Závěr
Ani silná německá ekonomika nemůže bez vážných šrámů přežít tolik negativních faktorů, které se akumulovaly do dnešní doby. A pokud půjde o zásadní existenční otázky národní a energetické bezpečnosti jako následků války a silné imigrační vlny z Ukrajiny, pak je zřejmé jak dopadne rozhodování o německém státním rozpočtu z hlediska priorit.
Výsledkem komplexu všech uvedených tendencí je bezprostřední nebezpečí stagflace – tedy stagnace hospodářství v kombinaci s vysokou inflací. Je docela možné, že v době, kdy budete číst tyto řádky, již stagflace v Německu bude krutou realitou. Jedna Jobova zvěst stíhá druhou. Například ceny surovin a průmyslových výrobků vzrostly v Německu k začátku roku 2022 o 25 % - to je největší nárůst od roku 1949! „Máme nedostatek téměř všech druhů zboží, jaký ještě v této podobě nikdy nebyl,“ konstatuje mluvčí Spolkového svazu materiálového hospodářství, nákupu a logistiky BME. A upřesňuje, že stoupající ceny jsou hlavně způsobeny problémy v dodavatelských řetězcích, a nikoliv naopak. To nejsou pěkné vyhlídky pro Německo, ani pro země, které jsou na něj silně hospodářsky navázané.
Roční hospodářská zpráva 2022 tak zůstane asi jen zbožným přáním...
Zdeněk Fajkus, Mnichov
Zdroj: CzechIndustry 1/2022