.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Doplatí na to i Česko
Německo masivně navyšuje své přímé investice v Číně. Letos v prvním pololetí tam Němci proinvestovali v přepočtu 184 miliard korun, informuje dnes list Financial Times. Podobně silné by mělo být i pololetí druhé, takže Němci letos investují v Číně 350 až 400 miliard korun. Loni to za celý rok bylo 164 miliard.
Pod palbou kritiky se podle Financial Times ocitá hlavně Volkswagen, který své závody má i v provincii Sin-ťiang, která je nechvalně proslulá tuhými represemi vůči Ujgurům.
Automobilky obecně jsou tahouny německých investic v Číně. V podstatě i na úkor německé ekonomiky a jejího dlouhodobého rozvoje. Jejich masivní investice v Číně totiž znamenají, že tam postupně přesunují výrobu a pracovní místa, na úkor Německa. A jistě i Česka, jakožto jeho klíčové subdodavatelské ekonomiky.
Přesun výroby do Číny je jedním z klíčových důvodů postupného úpadku německého průmyslu, k němuž zřetelně dochází už několik let. Německo je „nemocným mužem Evropy“ a jeho „nemocí“ je přílišné a dost možná krátkozraké odevzdání se Číně.
Odevzdání se Číně je podobné jako předchozí německé odevzdání se Rusku, hlavně jeho relativně levnému plynu. Krátkozraké budování silné závislosti na ruském plynu vlastně Němce nyní dovedlo do Číny. Protože bez ruského plynu není jejich domovská výroba konkurenceschopná, takže se stěhují do Číny, i za tamními levnějšími energiemi.
Kdyby si Němci dál budovali jaderné elektrárny, nemuseli být závislí ani na Rusku, ani na Číně. Jádro si však místo toho zcela vypnuli…
V Česku se loni vyrobilo nejvíce zmrzliny v historii
Výrobní cena jednoho kopečku, 1,40 Kč, patří k nejnižším v EU
V Česku se loni vyrobilo nejvíce zmrzliny v historii, vůbec poprvé více než 50 milionů litrů. Výrobně patří česká zmrzlina k nelevnějším v EU, například výroba jednoho kopečku vyjde průměrně na přibližně 1,40 Kč. Vyplývá to z nově zveřejněných dat Eurostatu.
Tuzemští výrobci zmrzliny loni vyprodukovali 50,4 milionu litrů oblíbené ledové pochoutky, meziročně o 12,4 procenta více. České zmrzlinářství se tak definitivně vymanilo ze dvou hubenějších let 2020 a 2021, kdy produkce zmrzliny kvůli pandemii covidu klesla pod 40 milionů litrů.
Loňský objem výroby zmrzliny překonal rok 2018, který dosud držel rekord. Před šesti lety se v ČR totiž vyrobilo 49,1 milionu litrů zmrzliny. Její produkci tehdy nahrávalo mimořádně teplé a suché počasí.
Naopak, zmíněná pandemie a s ní související restrikce a útlum turistického ruchu způsobily roku 2020 propad objemu produkce zmrzliny v ČR na mnohaleté minimum 36,3 milionu litrů. Od té doby tedy objem roční produkce zmrzliny setrvale narůstá.
Ani tak se produkce v Česku ani vzdáleně nemůže srovnávat s objemem výroby ve zmrzlinářských mocnostech Evropy. Tou je v EU v prvé řadě Německo, kde se loni vyrobilo 612,4 milionu litrů. Ve Francii to bylo 567,7 milionu a ve třetí Itálii 527,2 milionu litrů.
V Česku se však loni vyrobil 46krát větší objem zmrzliny než na Slovensku, takže se tuzemsko může řadit alespoň ke středoevropským zmrzlinářským mocnostem.
Navíc, česká zmrzlina patří k výrobně nejlevnějším v EU. Hodnota zmrzliny loni vyrobené v ČR odpovídá necelým 2,4 miliardy korun. Litr zmrzliny tak výrobně vyjde v průměru na 47 korun. Z litru zmrzliny se přitom běžně připraví zhruba 33 kopečků. Výrobní cena kopečku tak loni činila průměrně 1,40 Kč.
Levněji už v EU „umí“ vyrobit pouze Litevci a Němci, kteří ovšem těží ze svého velkého trhu – největšího v EU –, který umožňuje dosahovat relativně nejvyšších úspor z rozsahu.
Čeští medailisté z Paříže dostanou za medaile odměnu necelých 10 milionů korun
V Tokiu to bylo přes 20 milionů, takřka třetinu odměny od té doby navíc „požrala“ inflace
Olympijským medailistům z Paříže Česko za umístění na stupni vítězů vyplatí celkem 9,6 milionu korun. Prostředky půjdou ze státního rozpočtu, vyplatí je Národní sportovní agentura.
Medailistům z Tokia přitom před třemi lety Česko vyplatilo 20,4 milionu korun. Česko totiž získalo o poznání více medailí.
Odměny se přes mimořádnou inflaci let 2021 až 2023 nezměnily, takže jsou dnes reálně – tedy po zohlednění právě inflace – o takřka 30 procent nižší než v Tokiu. Za zlato je pořád 2,4 milionu, za stříbro 1,8 milionu a za bronz 1,2 milionu korun.
Prostředky na medaile tak nejsou zahrnuty v částce 65 milionu korun, kterou Český olympijský výbor (ČOV) již dříve obdržel od Národní sportovní agentury právě na letošní zajištění české účasti na hrách v Paříži.
Vedle státních dotací má ČOV z menší části i příjmy, jejichž zdrojem není státní rozpočet. Jsou to zejména příspěvky Mezinárodního olympijského výboru a Evropského olympijského výboru. Ty loni dohromady přesáhly 23 milionů korun.
Na druhu stranu už loni ČOV čerpal dotaci na zajištění přípravy na olympiádě v Paříži. Tyto prostředky, ve výši 13,5 milionu korun, je tak třeba připočítat k uvedené sumě 65 milionů korun, vztažené k letošnímu roku. Ze státního rozpočtu tudíž bylo na zajištění účasti na olympiádě loni a předloni vyčleněno takřka 80 milionů korun.
Při olympiádě v Tokiu před třemi lety ČOV ze svých prostředků, získaných z jiných zdrojů, než je státní rozpočet ČR, vyplácel ještě sumu 100 tisíc korun na každého jednoho účastníka olympiády z řad sportovců. Tato částka by se i v Paříží měla jako v Tokiu v souhrnu pohybovat kolem 11 až 12 milionů korun.
Pro srovnání, zajištění výpravy na olympiádu v Tokiu před třemi lety vyšlo v roce 2021 ČOV na necelých 44 milionů korun. Některé náklady byly ale realizovány už o rok dříve. Jak známo, olympiáda v Tokiu musela být totiž kvůli covidové pandemii o rok odložena. V roce 2020, ještě před odložením olympiády, na ni ČOV získal ze státního rozpočtu 65,5 milionu korun. Tedy nominálně přibližně stejně jako na olympiádu v Paříži.
Zajištění olympiády v Rio de Janeiru roku 2016 stálo takřka 49 milionů korun, výdaje na ještě starší letní olympiády se pohybovaly kolem 30 až 40 milionů korun. Tyto všechny sumy rovněž nezahrnují výdaje státu za odměny za medaile. Ty se ve stávající, uvedené výši vyplácejí až do roku 2018.
Sami úspěšní sportovci mohou k finanční odměně za medaili připočítat ještě cenu medaile samotné. Například zlaté medaile z olympiády v Paříži, které má Česko tři, jsou nejdražší v historii; jsou výrobně dražší než zlaté medaile ze všech předchozích olympiád, a to i po zohlednění inflace. Cena šesti gramů zlata a takřka 93 procent stříbra, jež musí zlatá medaile dle regulí Mezinárodního olympijského výboru povinně obsahovat, aby byla zlatá, vyjde na zhruba 21 000 korun. Navíc je v medaili z pařížských her vždy i kousíček kovošrotu z Eiffelovy věže.
Důvodem rekordní ceny letošní „zlaté“ je růst ceny zlata i stříbra na světových burzách a také stoupající hmotnost medailí. V polovině července 2024 se zlato prodávalo nominálně nejdráže v dějinách, a to kvůli nákupům žlutého kovu v podání centrálních bank typu té čínské. A také kvůli vyhlídkám na pokles úrokových sazeb v USA, který zlatu ubírá z jeho největší relativní nevýhody – z toho, že samo žádný úrok nenese.
Samozřejmě, výrobní cena medaile často dramaticky zaostává za cenou tržní. Pokud se tedy sportovec či jeho dědici uvolí medaili vůbec kdy prodat. Jedna ze zlatých medailí Jesseho Owense z berlínské olympiády roku 1936 se před jedenácti lety v aukci prodala za takřka 1,5 milionu dolarů, tedy za více než 33 milionů korun dle nynějšího kursu.
Málokdy také sportovci medaili roztaví, aby kovy z ní zpeněžili.
Z finančního hlediska jsou tak pro ně důležitější zmíněné finanční odměny, které jim navrch k medaili dávají jejich domovské státy. Někdy k nim připojují i docela kuriózní dary. V Indonésii je takovým darem kráva, v Jižní Koreji omluvenka z odvodu do armády, na Filipínách bezplatná doživotní kolonoskopie.
Inflace v červenci nečekaně výrazně narostla, kvůli zdražení dovolených, čokolády i vody
Koruna v reakci posílila
Červencová míra meziroční inflace v Česku překonala všechna expertní očekávání. Činí totiž 2,2 procenta. Odhady se přitom pohybovaly od 1,7 do 2,1 procenta, se střední hodnotou na úrovni rovných dvou procent. Inflace překonala i odhad České národní banky, která ve své aktuální prognóze čekala hodnotu dvou procent. Všechna očekávání překonává i vývoj meziměsíční inflace, jež činí 0,7 procenta.
Koruna v reakci na zveřejnění údajů bezprostředně mírně vůči euru posílila, což signalizuje, že trh částečně přehodnotil své sázky na další tempo vývoje základní úrokové sazby ČNB. Část investorů nyní míní, že ČNB v reakci na dnešní údaj k inflaci může při snižování úrokových sazeb postupovat pomaleji. Dosud trh předpokládal, že základní sazba ČNB klesne do konce letoška z nynější úrovně 4,5 procenta nejspíše na 3,75 procenta. Nyní mírně roste pravděpodobnost, že to může být jen na rovná čtyři procenta.
Vyšší než očekávanou meziměsíční inflaci způsobuje tradiční letní vzestup cen dovolených. Ty v porovnání s červnem zdražily o více než 25 procent. Rostly také ceny potravin, jako je drůbež nebo čokoláda. V růstu cen čokoládových výrobků se zrcadlí katastrofálně špatná úroda kakaových bobů v Pobřeží slonoviny a Ghaně, které jsou jejich stěžejními světovými producenty. V meziročním pohledu i kvůli danému meziměsíčnímu poklesu vzestup cen potravin zmírnil, zatímco rostly třeba ceny vodného a stočného.
Do konce letoška bude inflace spíše dále stoupat, a to kvůli nižší základně loňského roku. Měla by i tak ovšem zůstat v tolerančním pásmu ČNB pro cílování inflace, tedy pod úrovní tří procent.
Kolik stojí olympijská medaile a která země jich má z Paříže nejvíce?
Po přepočtu na velikost ekonomiky a populace září úplně jiné země než USA či Čína, v EU jde hlavně o Maďarsko
Nejvíce medailí z olympiád logicky vozí spíše ty lidnatější země. Ani skončené olympijské hry v Paříži nejsou výjimkou. Medailovému žebříčku vévodí Spojené státy a Čína. Od lidnatosti dané země se zároveň v podstatné míře odvíjí její celkový ekonomický výkon. Samozřejmě, nikoli výkon v přepočtu na osobu, leč výkon absolutní. Při dané úrovni produktivity platí, že čím více (práceschopného) obyvatelstva země má, tím toho i více vyrobí a vyprodukuje – což pak zachycuje její hrubý domácí produkt.
Proto je užitečné přepočítat medailový zisk z olympiády také na velikost právě hrubého domácího produktu a na velikost populace. Takový propočet, zjednodušeně, udává, která země zvládla získat nejvíce medailí „v nejméně lidech a za nejméně peněz“. Jde tedy o kalkulaci v duchu propočtu „cena/výkon“.
Ani takovýto propočet však není zcela spravedlivý. Favorizuje totiž pro změnu z hlediska lidnatosti malé země, případně země chudší, jimž stačí třeba jen jediná medaile, aby se vyšvihly do čela žebříčku. Například karibský ostrůvek Dominika má méně – byť nepatrně, ale přece – obyvatel než město Zlín. Takže zisk jedné jediné medaile – bronzové – jej dostává hned na druhé místo žebříčku medailového zisku podle velikosti populace. A v přepočtu na HDP se Dominika umisťuje první. Její hrubý domácí produkt byl loni zhruba 506krát nižší než HDP České republiky, vyplývá z dat Světové banky. Pro srovnání, HDP celého Zlínského kraje je jen zhruba 22krát nižší než HDP České republiky. Město Zlín, v němž žije zhruba osmina všech obyvatel Zlínského kraje, by tak muselo vytvářet ani ne jednu dvacetinu HDP Zlínského kraje, aby jeho ekonomika byla tak malá, jako je ta ostrůvku Dominika.
Jistou korekcí této nespravedlnosti plynoucí z výhody velmi malých či chudých zemiček je zaměřit se pouze na země, které jsou lépe srovnatelné, protože je spojuje nějaké další kritérium. Například členství v EU. Takové členství předpokládá určitou ekonomickou vyspělost, i když rozdíly v lidnatosti samozřejmě přetrvávají, byť už nejsou zdaleka tak dramatické, jako je rozdíl třeba mezi Dominikou a Čínou. I proto, že členství v EU se týká evropských zemí, z nichž ty lidnatostí největší jsou ve světovém měřítku stále jen středně veliké. Přímými členy EU rovněž nejsou evropské ministáty typu Lichtenštejnska, Monaka, Andorry nebo San Marina.
Nuže. Ze zemí EU získali v Paříži nejvíce medailí po přepočtu na velikost ekonomiky Maďaři a Chorvaté (tabulka 1 níže). …a po přepočtu na velikost populace Maďaři a Nizozemci (tabulka 2).
Maďaři tedy v EU nemají konkurenci v tom, v jak málo lidech a za jak málo peněz získali tolik medailí.
Absolutně nejvíce medailí mají ze zemí EU Francie, Nizozemsko, Itálie a Německo, přičemž Maďarsko se v tomto žebříčku – sestaveném tedy už bez ohledu na velikost ekonomiky a populace – umisťuje páté. Páté je, za stejnými zeměmi, i pokud žebříček sestavíme podle zisku medailí výhradně jen zlatých.
Olympijský žebříček zemí dle medailového zisku v přepočtu na velikost ekonomiky (zdroj: Bloomberg):
Olympijský žebříček zemí dle medailového zisku v přepočtu na velikost populace (zdroj: Bloomberg):
Čechům má příští rok zdražit odběr plynu jen na poplatcích o další stovky korun, aby tak zaplatili „ladem ležící“ potrubí
Je totiž nepravděpodobné, že státní Net4Gas bude vydělávat na tranzitu plynu Slovensku, jak si maluje ministerstvo
Ministerstvo průmyslu a obchodu věří, že státní společnost Net4Gas by se mohla ze ztrát vymanit i díky zajišťování tranzitu plynu na Slovensko či do Rakouska. Tento tranzit, jak věří ministerstvo, by se mohl uskutečňovat proto, že letos koncem roku vyprší smlouva mezi Kyjevem a Moskvou o tranzitu ruského plynu přes ukrajinské území. Kyjev přitom novou smlouvou uzavírat nehodlá. To ovšem odřízne od ruského plynu ty země, které jej nadále dovážejí. V EU jde zejména o Slovensko a Rakousko.
Pokud Slovensko a Rakousko budou odříznuty od ruského plynu, jednou z alternativ může být, že daný výpadek budou kompenzovat navýšením dovozu z Norska či z německých přístavních terminálů, kam by se dostával ve zkapalněné podobě. Zejména na Slovensko by pak musel téci přes Česko. To by tak opět inkasovalo tranzitní poplatky, takže Net4Gas by se díky tomu mohl vymanit ze ztráty.
Jenže slovenská vláda Roberta Fica vláda preferuje nahradit ruské dodávky plynu těmi ázerbájdžánskými. Jedno z možných řešení spočívá, zjednodušeně, v následujícím. Ázerbájdžán by začal posílat svůj plyn na Slovensko a do EU, zatímco Rusko by jej posílalo tam, odkud jej Ázerbájdžán kvůli dodávkám Slovensku a EU stáhl. To je podstata takzvaného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu.
Tento swap však jde proti západním sankcím, neboť Rusku neztenčuje příjmy z prodeje plynu, jen se mění jeho kupující. Mimochodem, k tomu, aby popsaný swap hladce fungoval, musí být v bezproblémovém provozu předávací stanice v Sudže na rusko-ukrajinských hranicích, kolem níž se nyní vedou tuhé boje; poté, co ukrajinská armáda počátkem týdne nečekaně pronikla do Kurské oblasti v Rusku.
Pokud rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyjde, bude Slovensko muset plyn dovážet z jiných směrů. Zde se právě nabízí určitá naděje pro Net4Gas. Pokud by totiž Slovensko nemohlo mít plyn z Ázerbájdžánu, jednou z možností je, že by jej získávalo cestou přes Německo a z tamních přístavních terminálů a právě Česko. V zájmu Česka tedy může být, aby rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyšel.
Ukrajinský tisk v pátek upozornil (zde: https://www.pravda.com.ua/eng/news/2024/08/9/7469660/), že Slovensko za tranzit a přeprodej ruského plynu ročně vydělává v přepočtu až 35 miliard korun. Což je prý pro Bratislavu jen další důvod, aby se pokusila udržet přísun plynu z východu i v budoucích letech. V rámci rusko-ázerbájdžánského swapu by totiž plyn z východu proudil nejen na Slovensko, ale třeba také dále do Rakouska, Itálie nebo Maďarska. Slovensko by tak zůstalo tranzitní zemí.
Ovšem pokud rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyjde, Slovensko může kromě západního, českého směru získávat plyn také z jihu či ze severu. Z jihu by jej mohlo dovážet skrze chorvatské nebo řecké přístavy, kam by dorazil ve zkapalněné podobě. Ze severu by mohlo plyn dovážet přes terminály v Polsku či Litvě. Touto cestou by Slovensko získávalo plyn hlavně z USA. Severní a jižní cesta se z kapacitních důvodů zdají být pravděpodobnější než cesta západní, pročež aktuální naděje českého ministerstva průmyslu a obchodu, že Net4Gas se vrátí do zisku díky tranzitu plynu na Slovensko, se mohou ukázat jako liché. A to tedy dokonce i v tom případě, že Slovensku nevyjde plán s účastí na rusko-ázerbájdžánském plynovém swapu.
Rakousko zase může plyn dovážet přímo přes Německo či Itálii, a ne složitě přes Česko a Slovensko. Ostatně, plynovodní infrastruktura na česko-rakouských hranicích ani není dostačující.
Česko mělo mnohem lepší předpoklady být tranzitní zemí v době, kdy z východu proudil do Evropy velký objem ruského plynu. Jenže odstřižení od něj staví do důležitější role přístavní terminály. A zde je možnost vydělávat na tranzitu pro Česko omezenější. Už jen proto, že nemá přístup k moři. Takže na tranzitu nyní mohou více než v minulosti vydělávat země jako Polsko či Chorvatsko, zatímco české, ale třeba i slovenské tranzitní poplatky jsou buď již prakticky passé nebo ve vážném ohrožení.
Zestátnění Net4Gas právě v době, kdy se takto změnila struktura evropských toků plynu v neprospěch tranzitu přes Česko, umocňuje pochyby o dlouhodobé výhodnosti takového zestátnění. Jeví se to totiž nyní tak, že dokud tranzit přes Česko probíhal, Net4Gas výsledný zisk – pochopitelně – privatizovala, zůstával jejím akcionářům, zatímco nyní, když tranzit prakticky neprobíhá, mají být ztráty zespolečenšťovány.
Běžná domácnost v Česku tak může už v příštím roce platit na poplatcích za plyn zase o několik stokorun ročně více, jen aby se pokryly fixní náklady na „ladem ležící“ trubky ve vlastnictví Net4Gas. Když trubky nezaplatí tranzit, zaplatí je český občan. Přitom jeho vyhlídka, že tranzit bude opět jednou profitabilní je nyní, jak vidno, krajně nejistá.
A jestliže se ministerstvo průmyslu odvolává na letošní zlepšení ratingu podniku Net4Gas ze strany agentury Fitch Ratings, pak je třeba upřesnit jednu zásadní věc. Rating se zlepšil nikoli kvůli lepším vyhlídkám na jeho reálnou profitabilitu. I Fitch Ratings totiž počítá s tím, že tržby na tranzit budou nadále poměrně nízké. Rating tak zlepšuje právě proto, že se Net4Gas dostal pod státní křídla. Což zvyšuje šance, že mu stát ušije poplatky na míru. Tedy že je běžným občanům a odběratelům zvedne natolik, aby firma přežila, i když nebude profitabilní z tranzitu. Pokud by Net4Gas zůstala soukromá, zřejmě by zbankrotovala.
Rating se tak vlastně podniku Net4Gas zlepšuje proto, že jeho zestátnění výrazně zvýšila pravděpodobnost, že ztráty nebudou privatizovány, jako byly dříve privatizovány zisky, nýbrž budou zespolečenšťovány.
Vypravení prvorozeného prvňáčka do školy letos vyjde na zhruba 7200 korun, historicky nejvíce
Některá města podpoří prvňáčky tisíci korun na hlavu, sociálně slabým rodinám pak může pomoci stát
Za tři týdny je tu začátek nového školního roku, takže rodiče školáků si musí vyčlenit nemalé finanční prostředky. Zejména pak rodiče, jejichž prvorozené dítě jde do první třídy základní školy. Příslušné finanční náklady na takového žáka letos v průměru přesáhnou 7200 korun, a budou tak nejvyšší v historii. I tak však růst příslušných cen oproti minulým letům zmírnil. Záleží ovšem pochopitelně také na kvalitě pořizovaných věcí. Mnozí rodiče netuší, že jim s vypravením potomka do školy může finančně pomoci stát, a to až částkou maximálně odpovídající desetinásobku životního minima jednotlivce, které letos jako loni činí 4860 korun. Na potřeby školáka může tedy stát vyčlenit až takřka 48 900 korun.
Pro srovnání, před třemi lety se výdaje na prvorozeného školáka pohybovaly kolem 6300 korun, loni to pak bylo zhruba 7050 korun.
Paušální poplatek, za který školy nakupují pro žáky třeba pracovní sešity do prvouky nebo sešity na psaní, dosáhne podobně jako loni v průměru částky 1100 korun. Školní aktovka vyjde na lehce přes dva tisíce. Školní penál stojí aktuálně v průměru zhruba 350 korun. Vybavení penálu vyjde na 250 korun. Dále je třeba připočíst obaly na učebnice a sešity, za 150 korun. Přezůvky, boty do družiny a sportovní obuv do tělocvičny vyjde v souhrnu 1200 korun. Obědy stojí měsíčně zhruba 950 korun, družina 300 korun. Cena školního výletu (může vyjít už hned na září) se pohybuje od pětistovky výše. Je třeba připočíst také výdaje na peněženku či krabici na svačinu nebo láhev na vodu, dohromady za tři stovky. Celkem to představuje zhruba 7200 korun (viz tabulka níže). To je pro řadu rodičů pořádný zásah do rodinného rozpočtu.
Rodiče ovšem mnohdy netuší, že mohou stát požádat o jednorázovou finanční pomoc s výdaji na školáka.
A nejedená se o navýšenou částku takzvaného pastelkovného, které ministerstvo školství v roce 2012 zrušilo a vyplácí nyní pouze jeho základní částku. Ta se od září 2021 po patnácti letech zvýšila z 200 na 500 korun na žáka. Své vlastní „pastelkovné“ vyplácí ale také řada měst a obcí ze svých rozpočtů. Například Ústí nad Labem vyplatí rodičům 2000 korun prvňáčka, Hodonín zase letos jako prvňáčkům vyplatí 2500 korun; je třeba o výplatu částky žádat v termínu do konce srpna.
Jednorázová finanční pomoc s výdaji na školáka představuje podporu ze strany Úřadu práce. Pokrývá výdaje na školní pomůcky, zájmové kroužky, obědy ve školní jídelně, ale třeba i výdaje na školní výlety nebo školy v přírodě.
Ti z rodičů, kteří se prokazatelně nacházejí v tíživé sociální situaci, mohou o tuto pomoc požádat Úřad práce v místě trvalého pobytu. Rodiče mohou z těchto peněz hradit výdaje za učebnice či učební pomůcky, školní aktovku, výdaje na školu v přírodě nebo školní družinu, ale i mimoškolní aktivity jako zájmové kroužky, ale i případné výdaje spjaté s dojížděním do školy. Za kalendářní rok stát může poskytnout zmíněnou sumu až takřka 48 900 korun.
