CzechIndustry > Nepříznivé koncentrace dusíku v lesích lze snížit pěstebními postupy a úpravou druhové skladby
Nepříznivé koncentrace dusíku v lesích lze snížit pěstebními postupy a úpravou druhové skladby
Orlické hory patří mezi oblasti s největší zátěží sloučeninami dusíku v České republice. Svůj podíl na ohrožování lesů dusíkem nese již od konce 20. století intenzivní zemědělství, průmysl a doprava. Lesní hospodáři se tak musí vypořádat s abnormálním růstem mladších porostů i dalšími negativními projevy. Situaci ale mohou řešit. Zvýšené množství dusíku v lesích nejen Orlických hor lze omezovat pěstebními postupy.
Opatření, jak redukce dosáhnout a zajistit tak stabilizaci porostů a plnění jejich produkční a mimoprodukčních funkcí – především ochrany vod a půdy, popsali odborníci na pěstování lesa z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno. Majitelé lesů a lesní hospodáři mohou uplatnit v praxi doporučené metodické postupy pro zmenšení nepříznivého působení vyšších koncentrací a depozic sloučenin dusíku na lesní ekosystém v Orlických horách.
Průměrná hodnota celkové roční depozice dusíku se v České republice pohybuje v rozmezí 10–20 kg na hektar a kritická zátěž je překročena na velké části území. Současná celková depozice dusíku v oblasti Orlických hor přesahuje 1,5 g na metr čtvereční za rok.
Kritickou zátěží je pro jehličnaté lesy roční depozice přesahující zhruba 10 kg dusíku na hektar. „Překročení kritické zátěže se nepříznivě projevuje na stavu lesa, výrazně zvýšená depozice může způsobit zhoršení zdravotního stavu, růstu a případně i odumření jedince. Hospodářské lesy jsou v porovnání s jinými ekosystémy schopny vázat poměrně velké množství dusíku. Snížená schopnost porostů vázat dusík je spojena se zdravotním stavem porostů (včetně stavu lesních půd) a jejich věkem. Roční spotřeba dusíku dospělými porosty smrku je okolo 13 kg, u buku 17 kg. Mladší porosty produkují více biomasy, a tím vykazují i vyšší spotřebu dusíku,“ informují autoři studie v čele s Jiřím Součkem.
Metodika přináší lesním hospodářům tyto informace:
Trendy vstupů, spotřeby a výstupů dusíku (modelové povodí U Dvou louček): Depozice dusíku na modelovém povodí U Dvou louček mírně převyšuje spotřebu dusíku současných mladých porostů.
Potenciál poutání živin v mladých lesních porostech v podmínkách středních a vyšších horských poloh: Pro dominantní stanovištní podmínky modelového území Orlických hor bylo stanoveno množství živin vázaných v lesních porostech smrku, buku, modřínu a břízy v rozpětí věku 30–50 let. Pro využití vytěžené hmoty řešitelé navrhli 3 technologie a pro ně spočítali množství živin, které jsou danou technologií vyvezeny z porostu – odvoz hroubí kmenů, odvoz dřeva, odvoz celých stromů.
Možnost využití rychle rostoucích dřevin (jedinců) pro redukci zvýšené zátěže dusíkem: Modřín a bříza mohou částečně redukovat zvýšenou zátěž dusíkem, zejména v mladém věku. Lze je výhodně pěstovat v porostních směsích s bukem a smrkem v libovolném zastoupení. Smíšené lesní porosty vykazují minimálně srovnatelnou produkci dřevní hmoty i plnění požadovaných funkcí lesa ve srovnání s monokulturami.
Potenciál omezení negativního vlivu zvýšené zátěže dusíkem využitím celého růstového spektra populací: Jednou z možností omezení negativního vlivu zvýšených depozic dusíku ve vyšších polohách je postup, kdy je pro umělou obnovu využíváno celé růstové spektrum populací horského smrku ztepilého s důrazem na ve školce pomalu rostoucí jedince: „Dlouholetým výzkumem bylo prokázáno, že tito v juvenilním stadiu pomalu rostoucí jedinci tvoří nejstabilnější složku horských populací smrku, tzv. stromy s klimaxovou strategií růstu. Ověřování růstu těchto jedinců v oblastech se zvýšenými depozicemi dusíku potvrdily stabilní vývoj také v tomto prostředí,“ uvádějí autoři.
Potenciál využití dřevního popela jako kompenzace odnětí živin (fosfor, draslík, vápník, hořčík) z těchto stanovišť: Komplexní odvoz a využití nadzemní biomasy dřevin může představovat vedle ekonomických přínosů i významnou ztrátu živin z daného prostředí, protože těžební zbytky (kůra, dřevo větví a asimilační orgány) obsahují nejvyšší podíl základních živin, jako je dusík, fosfor, draslík. Hlavní výhodou aplikace dřevního popelu v oblastech s vysokými depozicemi dusíku je vrácení potřebných živin do ekosystému bez dalšího dodávání dusíku.
Pro odpovídající vývoj porostů jsou nutné výchovné zásahy, které zvyšují kvalitu a bezpečnost produkce dřevní hmoty, upravují porostní mikroklima a koloběh živin. Navrhovaný postup odebírání části nebo celé biomasy z výchovných zásahů je jednou z možností jak snížit negativní působení vysokých depozic dusíku a zajistit trvalost plnění požadovaných funkcí lesa.
