Nobelovu cenu za ekonomii má pod dnešku 84 lidí, stále živých či již zemřelých. Počet žen mezi nimi se po dnešku rozrůstá z jedné na dvě. V příštích letech jich zřejmě bude dále přibývat.
Letošní ženskou laureátkou je Esther Duflová. Je tak jedinou žijící ženskou držitelkou Nobelovy ceny za ekonomii. Francouzsko-americká ekonomka je zároveň nejmladší držitelkou dané ceny v historii. Duflová koncem tohoto měsíce oslaví 47. narozeniny. Dosud byl nejmladším držitelem Kenneth Arrow, který cenu získal v roce 1972 ve věku jednapadesáti let.
Duflová se o letošní Nobelovu cenu dělí se dvěma kolegy, Abijitem Banerjeem, rodákem z indické Kalkaty, a rodilým Američanem Michaelem Kremerem. Trojice cenu získává za rozvoj „experimentálního přístupu zaměřeného na zmírnění světové chudoby“. Všichni tři ocenění působí na univerzitách v USA, vzdálených jen kousek od sebe. Banerjee a Duflová působí na Massachusettském technologickém institutu v americké Cambridgi a Kremer v témže městě, na Harvardu
Ocenění ekonomové v posledních zhruba dvaceti letech rozvinuli experimentální metody, které umožňují účinněji bojovat s globální chudobou. Jejich přístup spočívá v tom, že rozsáhlou problematiku boje s chudobou člení na dílčí, snáze řešitelné otázky, na něž hledají odpovědi. Zkoumají tedy například to, jak co nejúčinněji zasáhnout za účelem dosažení vyšší úrovně vzdělanosti dané rozvojové ekonomiky či zlepšení zdravotního stavu tamní dětské populace. Následně, poté, co ocenění ekonomové „rozparcelují“ problém chudoby na takovéto dílčí podotázky, hledají na každou z nich odpověď prostřednictvím experimentů „přímo v terénu“, v rámci dotčené populace, tedy například přímo v podmínkách rozvojové subsaharské ekonomiky nebo indického venkova.
Kremer s kolegy již v polovině 90. let prokázali účinnost tohoto přístupu, když jejich terénní experimenty v západní části Keni umožnily testovat a rozvinout celou řadu reformních kroků v oblasti tamního školství. Kremer a další letošní ocenění pak prováděli podobný terénní experimentální výzkum také v dalších rozvojových oblastech světa. Jedním z přímých důsledků práce oceněných je prokazatelné zlepšení systému vzdělávání a školních výsledků více než pěti milionů indických dětí.
Letošní Nobelova cena za ekonomii více než mnohé předešlé odráží klíčový trend doby, kterým je obecně inkluze, tedy začleňování a zrovnoprávňování těch, kteří dosud čelili znevýhodněnému postavení. Ať už se jedná o inkluzi ve smyslu zajištění růstu životní úrovně v nejchudších částech světa nebo o inkluzi ve smyslu zajištění rovnějšího postavení žen a mužů, a to i v ekonomicky vyspělých zemích. Ocenění Duflové je promítnutím právě tohoto druhého trendu doby, tedy zrovnoprávňování žen a mužů na pracovním trhu, včetně pomyslného „trhu“ špičkového ekonomického výzkumu.
Technicky se vzdělávajících středoškoláků má Česko nejvíce v EU. Nová čísla Eurostatu příliš nepotvrzují oprávněnost nářku českých firem
Česká republika nadále vykazuje nejvyšší podíl odborně vzdělaných středoškoláků v rámci celé EU. Vyplývá to z čerstvých údajů Eurostatu. V roce 2017 se odborně vzdělávalo 72 procent studentů středních škol v ČR. To je nejvyšší takový údaj v celé EU. Průměr za celou EU činí 48 procent. Více než sedmdesát procent odborně se vzdělávajících středoškoláků vykazuje vedle Česka ještě Finsko a Slovinsko.
Údaje za Česko se příliš neliší od dat z roku 2014. Tehdy země vykazovala 74 procent absolventů středoškolského studia odborného zaměření. A tedy pouze 26 procent absolventů studia zaměření všeobecného. I v roce 2017 byl v Česku nejnižší podíl všeobecně se vzdělávajících středoškoláků (gymnazistů) v celé EU, a sice jen 28procentní. Nejvyšší podíl všeobecně se vzdělávajících středoškoláků vykazuje za rok 2017 Irsko (90 procent), Kypr (83 procent) a Maďarsko (77 procent).
V rámci odborného středoškolského vzdělávání stále v ČR dominují obory technické, výrobní a stavební (např. v rámci výuky učilišť). Výrazněji jsou zastoupeny následně také ještě obory společenské, obchodu a práva (např. ty vyučované na obchodních akademiích) a obory služeb (např. ty vyučované na „hotelovkách“).
Nejnovější data Eurostatu tedy na první pohled příliš nepotvrzují oprávněnost nářku řady českých firem. Ty si dlouhodobě stěžují, že marně hledají technicky vzdělané absolventy. Dokonce i politici či představitelé zaměstnavatelských organizací upozorňují na nedostatek středně vzdělaných a vyučených techniků. Přitom by jich Česko mělo mít papírově nejvíce v celé EU. Odhlédneme-li pochopitelně od demografického vlivu stárnutí populace a tenčícího se stavu mladých věkových ročních, což je ale problém celé řady dalších zemí EU, nejen ČR.
Je ovšem pravda, že Česko jako prakticky nejprůmyslovější ekonomika v celé EU potřebuje vyšší podíl odborně vzdělaných středoškoláků než jiné evropské země, a to pochopitelně hlavně těch v oborech technických, výrobních a stavebních. I pokud se však zaměříme na tyto obory, Česko stále dominuje. Míří do nich stále více než čtvrtina středoškoláků, což je podíl, který žádná jiná země EU nevykazuje. V EU jako celku se tento podíl pohybuje jen asi kolem patnácti procent.
Volání firem po zintenzivnění technické výuky je tak možné číst třemi způsoby. Zaprvé, firmy mohou volat po zintenzivnění jaksi „preventivně“, aby zamezily vážnému nedostatku technické pracovní síly v budoucnu (který by je přinutil výrazněji zvýšit mzdy), i když zatím ještě je situace relativně příznivá.
Zadruhé, je možné, a pravděpodobné, že absolventi sice získávají odborné středoškolské vzdělání, avšak takové, které již neodpovídá potřebám dnešní praxe, takže nezřídka najdou uplatnění v úplně jiném oboru, třeba jako realitní makléři.
Třetí možností je ta, že Česko je stále natolik průmyslové, že je s to absorbovat nejvyšší podíl odborně vzdělaných středoškoláků, a přitom „je mu to stále málo“.
Zejména posledně dva jmenované možnosti signalizují naléhavost nutné reformy. Ať už vzdělávacího systému jako celku, aby lépe vyhovoval potřebám dnešní praxe (např. rozvojem duálního vzdělávání), nebo celé ekonomiky, která je nebezpečně vysoce a dosti jednostranně závislá na průmyslové výrobě (na úkor třeba sféry služeb), což se časem může vymstít. (14.10.2019)
