Architekturou nového pekingského letiště Čína znovu dokazuje, že také ve stavebnictví dovede umně využívat vzory z celého světa a rozvíjet je do nečekaně ladných forem, obdivovaných generacemi. Rychlost stavby jednoho z největších letišť světa bere dech – včetně čtyř startovacích a přistávacích drah stavba trvala necelých 5 let. Velký evropský projekt nového berlínského letiště BER s jeho nudnou krabicoidní architekturou minulého století, nekonečnou čtrnáctiletou dobou stavby a stále novými skandály, se naproti tomu stává názorným příkladem upadajícího významu zkostnatělé a byrokratické Evropy.
Číňané se ochotně nechávají inspirovat geniálními vynálezy, jak to prokázali už mnohokrát – například u německého magnetického rychlovlaku Transrapid pro Šanghaj, na jehož základě hbitě vyvinuli ještě dokonalejší verzi... zatímco v Německu se pomalu rozpadá zkušební trať Transrapidu a dříve nesmírně nadějný projekt světového významu upadá v místě svého zrodu do zapomnění...
Letiště s mnoha unikáty
Architektonický tvar nového pekingského letiště, zprovozněného v roce 2019 je obdivuhodným výsledkem spolupráce ADP Ingeniérie a studia slavné irácko-britské architektky Zahy Hadid, která zemřela v roce 2016. Letiště brzy dostalo přezdívku Starfish – hvězdice, kterou připomíná svým tvarem. Disponuje čtyřmi vnitrostátními terminály a jedním pro mezinárodní linky, které jsou umístěny v cípech hvězdice.
Celá stavba spočívá na největší bezešvé betonové desce na světě. Skutečným prubířským kamenem se ale stala střecha obrovské centrální haly, která se ladně vlní v neobvyklých obloucích na pouhých osmi podpěrných pilířích. Ty totiž nesmějí bránit cestujícím ve výhledu na důležité informace ani v celkové přehlednosti vnitřního prostoru haly. Vše bylo projektováno s cílem, aby lidé od vstupu do centrální haly po dosažení nejvzdálenějšího gatu nestrávili více než osm minut.
Běžná konstrukce střechy s použitím oceli a betonu by byla příliš těžká. Proto tvůrci zvolili lehkou a pevnou ocelovou příhradovou konstrukci, jejíž design byl vyřešen výkonnými počítači. Střecha pekingského letiště se tak vznáší nad hlavní halou pomocí mnoha tisíců ocelových trubek nejrůznějších velikostí. Na závěr je vše úhledně opláštěno. Číňané se této odvážné konstrukce nezalekli ani v oblasti pravidelně navštěvované zemetřeseními.
Za tento typ konstrukce vděčí lidstvo slavnému vynálezci telefonu. Alexander Graham Bell totiž kolem roku 1900 použil konstrukci propojeného pyramidálního tvaru poprvé pro své podivuhodné (dřevěné) konstrukce křídel pro letadla.
Konkrétní inspiraci pro střechu vlnovitého tvaru u terminálu Daxing ale tvůrci nakonec našli u slavného stadionu Poljud fotbalového Hajduku Split, který se při otevření v roce 1979 proslavil svou tehdy jedinečnou visutou obloukovou příhradovou konstrukcí střechy bez sloupů a podpěr, které by bránily divákům ve výhledu na hřiště.
Vzorem bylo i slavné newyorské nádraží
Odbavovací hala pekingského letiště je podobně jako vstupní hala newyorského nádraží, zvaného Grand Central Station, koncipována tak, aby každý cestující okamžitě po vstupu do obří haly viděl na základní informace a věděl kudy se vydat ke kýženému cíli – v případě letiště k příslušnému gatu. Ve výhledu mu přitom nesmí vadit žádné sloupy a další překážky. Také přirozené zábrany v chůzi jako jsou schodiště byly minimalizovány. Proto byly vyprojektovány na newyorském nádraží široké rampy se sklonem jen okolo pěti-šesti stupňů, které umožňují rychlý nekolizní pohyb značného počtu cestujících i s objemnějšími zavazadly a jsou dokonce lepším řešením než eskalátory. Číňané tato řešení převzali a jako vždy zdokonalili – široké rampy s minimálním sklonem vybavili pohyblivými pásy, které pohyb pasažerů ještě urychlují.
Proslulým nádražím Grand Central Station projde denně více než půl milionu cestujících, ročně tedy okolo 200 milionů a veřejnosti skvěle slouží už od roku 1913.
Je letiště Beijing Daxing největším na světě?
O tento titul se ucházejí hned dva nové projekty – pekingský Daxing a nové letiště v Istanbulu. Daxing se rozkládá na ploše 45 km² – tedy na více než dvakrát větší rozloze než největší německé letiště Frankfurt n. M. Navíc disponuje skutečně jedním z největších jednotlivých letištních terminálů světa pod jednou střechou – s rozlohou asi 70 ha, což odpovídá ploše zhruba 90 fotbalových hřišť. Po dostavění dalších tří startovacích a přistávacích drah během několika let má být dosažena cílová kapacita okolo 100 milionů pasažerů ročně. Je tedy pouze zhruba poloviční proti projektované kapacitě tureckého prestižního projektu. Nové mezinárodní letiště Istanbul International Airport (IST), otevřené v roce 2018, po pouhých 4 letech výstavby, už mělo při zprovoznění první fáze projektu odbavovací kapacitu 90 milionů cestujících. Po dostavbě se má stát do roku 2025 kapacitně největším letištěm světa s roční kapacitou 200 milionů odbavených cestujících ročně a nejdůležitější leteckou křižovatkou mezi Evropou, Asií a Afrikou.
Také cena obou projektů je astronomická – u Daixingu se uvádí více než 17 miliard dolarů, turecká chlouba zatím „spolkla“ přibližně dvojnásobek. Nové německé letiště Flughafen Berlin Brandenburg Willy Brandt – často nazývané lakonicky mezinárodním kódem BER – sice přišlo „jen“ na ekvivalent 8 miliard dolarů (původní odhad ještě v roce 2006 činil pouze dvě miliardy dolarů), ale má jen dvě startovací a přistávací dráhy a jeho kapacita činila při zprovoznění 46 milionů pasažerů. V roce 2035, po skončení dostavby, „by měla“ dosáhnout cílových 58 milionů. V poslední době se otevřeně hovoří o nutnosti státní pomoci pro BER ve výši dalších dvou miliard eur, protože letiště je tragicky zadlužené. Jeho aktuální dluh činí zhruba 4,5 mld. € a jen úroky činí ročně 200 mil. eur. Letiště totiž bylo po 14 letech (!) výstavby „slavnostně“ otevřeno v roce 2020 uprostřed pandemické krize, která měla zničující dopad na německou leteckou dopravu.
Oba největší letištní projekty světa v Pekingu a Istanbulu mají ještě něco společného – nacházejí se v zónach častých zemětřesení. To si vyžádalo mimořádná technická opatření a významně zkomplikovalo a zdražilo obě velkolepé stavby.
Tvůrci letiště Daxing se inspirovali také u starých Řeků
Pekingský region patří do oblastí světa často ohrožovaných zemetřeseními. V tom byla jedna z nejobtížnějších technických výzev projektu. Zejména tzv. horizontální zemětřesení představují velké ohrožení rozsáhlé letištní haly. Experti tentokrát sáhli pro inspiraci do evropské oblasti, dokonce nejvíce zasahované zemětřeseními v Evropě – starobylého řeckého města Paestum v jižní Itálii necelých sto kilometrů jižně od Neapole. V tomto světovém dědictví, chráněném UNESCO, se totiž nacházejí nejméně dva velké starořecké chrámy, které přežily bez větší úhony 2500 let s četnými zemětřeseními. Mohutné kamenné sloupy dodnes nesou těžké kamenné střešní traverzy – vše připomínající athénskou Akropoli. Podstatou vpravdě geniálního technického vynálezu starých Řeků jsou sloupy z vícero samostatných dílů, které volně leží na sobě a nejsou spojeny maltou. V případě horizontálního zemětřesení pak tato flexibilní spojení absorbují větší část energie zemětřesení, aniž dojde k poškození nebo zřícení celé stavby. Sloupy z jednoho kusu kamene by zemětřesení bez poškození nebo zřícení nepřežily. Na podobném principu je provedena střecha obřího terminálu letiště Daxing podepřena pilíři s tlumičem vibrací, což jsou gumové a ocelové prstence, které nejsou vzájemně pevně spojeny. Tím bylo dosaženo neuvěřitelné odolnosti terminálu letiště Beijing Daxing až proti zemětřesení stupně 8. To je odborníky považováno za nejvíce obdivovaný technický výkon tohoto kolosálního letišního terminálu.
