.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Zavelí proto k „holubičímu“ obratu, zlevní lidem hypotéky a zdraží dovolené.
Jmenováním Aleše Michla guvernérem České národní banky dává prezident Miloš Zeman signál, že je přesvědčen o tom, že české ekonomice nyní prospěje více „holubičí“ přístup k monetární politice – případně méně „jestřábí“ přístup –, než jaký zastává bankovní rada pod vedením končícího guvernéra Jiřího Rusnoka. Je tak pravděpodobné, že další personální obměny, které prezident v bankovní radě provede letos a příští rok, budou tento signál potvrzovat. Tedy prezident Zeman jmenuje odborníky zastávající rovněž spíše „holubičí“ pohled na současné dění v ekonomické oblasti.
V praxi to znamená slabší než dosavadní důraz na razantní, tedy „jestřábí“ zvyšování úrokových sazeb. Ostatně sám Michl po jmenování uvedl, že bude usilovat o to, aby základní úroková sazba po nějaký čas zůstala na úrovni, kde ji zanechá bankovní rada pod Rusnokovým vedením.
Devizoví obchodníci na takové prohlášení, a pochopitelně rovněž v reakci na uvedené signály, jež vysílá hlava státu, reagují přehodnocením svých sázek na další utahování měnové politiky ČNB. V důsledku tohoto přehodnocení dnes znatelně oslabuje koruna, vůči euru až o dvě procenta. Část devizového trhu tedy zjevně do poslední chvíle nebyla přesvědčena, že prezident Zeman Michla skutečně jmenuje, přestože spekulace uplynulých několika dní na něj ukazovaly poměrně jednoznačně.
Zeman, zdá se, se ztotožňuje s názorem části ekonomů a politiků, že současná rapidní inflace v České republice, nejvyšší za takřka třicet let, je z velké části dovezená. Proti takové nemá příliš cenu uplatňovat „jestřábí“ politiku, v jejíž moci logicky není ovlivnit děje, jež mají svůj původ v zahraničí, ať jde o válku na Ukrajině, související sankce, nebo pandemii. Michl tento názor sdílí. Od loňského roku svým hlasováním v bankovní radě totiž vystupoval konzistentně disentně, když soustavně hlasoval proti zvyšování úrokových sazeb. Ke zvyšování přesto docházelo, neboť pro něj vždy byla většina sedmičlenné bankovní rady.
V tuto chvíli to tedy vypadá tak, že letos a také ještě příští rok sestaví prezident Zeman nakonec takovou bankovní radu, jež je většinově přesvědčena, že současná inflace je z velké, zřetelně převažující části dovezená, a že za ni tedy nijak zásadně nemohou tuzemští politici. Tím se bankovní rada ovšem může dostat do jistého střetu s vládou Petra Fialy, která propaguje názor, že současná inflace naopak je hlavně „vyrobená doma“, a sice předchozí vládou Andreje Babiše. Tento názor sdílel také končící guvernér Rusnok, resp. převážná část jím vedené stávající bankovní rady.
Názoru, že inflace je z velké části dovezená, ovšem nahrává reálný vývoj posledních měsíců. Česká národní banka zvyšuje svoji základní úrokovou sazbu jedním z nejdramatičtějších temp ve světě, přesto inflace dále citelně zrychluje, byť z podstatné míru pod vlivem války na Ukrajině a souvisejících sankcí, které prostě třeba ještě začátkem letoška prakticky nebylo možné předpokládat.
Z hlediska řadového občana lze říci, že nový guvernér bude prosazovat kroky, které povedou k menšímu zdražování hypoték v příštích měsících. Hypotéky by tak měly být o něco levnější, než pokud by u kormidla zůstala Rusnokova bankovní rada. Zároveň ovšem, jak už dnes vidíme, je třeba počítat se slabší korunou, než jaká by byla „za Rusnoka“. Slabší koruna může lidem prodražit dovolené nebo zdražit dovážené zboží.
Za inflaci mohou „autisté“. Návody, které píší centrálním bankéřům, jsou odtržené od politické a sociální reality
Česko má nejvyšší inflaci za skoro třicet let, poprvé od prosince 1993 přesahuje čtrnáct procent. A bude hůř. Blbě jsou na tom i jinde. Třeba v Estonsku je inflace takřka devatenáctiprocentní. Takže neobstojí tvrzení, že s eurem by byla inflace v ČR nutně nižší.
V Česku poměrně specificky došlo ke kombinaci přehřátí trhu práce a nemovitostního trhu. Dlouhodobě nejnižší míra nezaměstnanosti v EU vytváří tlak na růst mezd, který není v jiných zemích EU tak silný. Zároveň pomalá povolovací řízení už léta dusí stavebnictví, takže v rezidenční výstavbě zaostáváme třeba i za Polskem. To rovněž vede k tlaku na růst cen nemovitostí, který v celé EU prakticky nemá obdoby.
Citelně zdražují energie, ale také potraviny. Například vepřové zdražilo z března na duben o skoro 25 procent. Cukr z měsíce na měsíc přidal skoro osmnáct procent a mouka takřka 22 procent. V růstu cen potravin se zrcadlí růst cen energií, ale také dopady války na Ukrajině. Meziročně nejvíce zdražuje bydlení. Elektřina o zhruba 30 procent, plyn o zhruba 44 procent. Tuhá paliva typu uhlí nebo dřeva o 24 procent. Teplo a teplá voda o skoro osmnáct procent. Dramatické je rovněž zdražení některých potravin, jako je mouka. Ta přidává více než 52 procent oproti loňskému dubnu, cukr více než 25 procent, mléko takřka třetinu.
Tato pádivá inflace už je tak razantní, že se citelně podepíše na životní úrovni nejen chudších vrstev obyvatelstva, ale také střední třídy. Pro Fialovu vládu představuje závažný problém, neboť frustrace a pocit zmaru obyvatelstva se v příštích měsících kriticky umocní. Za celý letošní rok je třeba počítat v průměru se zhruba 14procentní inflací. Česká národní banka bude nucena zvýšit svoji základní úrokovou sazbu letos až k úrovni sedmi procent.
Prapůvodním zdrojem nynější dramatické inflace, v Česku, v Estonsku a mnohde jinde, není ani válka, ani pandemie, ani rozhazovačné vlády. Jsou jím centrální banky, a hlavně chybné modely ekonomů, jimiž se centrální banky řídí. Potíž těch ekonomů je v tom, že si hrají na matematiky ve sféře společenské vědy. A zase jim to bouchlo.
Modely, to jsou jakési recepty či návody, které ekonomové píší centrálním bankéřům, aby ti měli vodítko, jak jednat v takové či makové situaci. Nezapomeňme, centrální bankéř ve své podstatě není bankéř, ale úředník. Ostatně třeba současná hlava americké centrální banky nebo Evropské centrální banky ani nemá ekonomické vzdělání – jsou to shodou okolností právníci.
Jenže mnozí ekonomové přistupují ke světu „autisticky“. Často to také autisté jsou, případně trpí jinou podobnou poruchou. Například Vernon Smith, laureát Nobelovy ceny za ekonomii, má Aspergerův syndrom. V rámci svého „autistického“ vidění světa se ekonomové snaží napasovat matematické modely na lidskou společnost. Chápou ekonomii, jako by byla vědou exaktní, a nikoli vědou společenskou. Ekonomové, kteří upozorňují, že může jít o fatální omyl, a kteří upřednostňují humanitní pojetí ekonomie, jsou „autisty“ leckdy označováni za nevzdělance, ba šarlatány. Prostě proto, že jejich modely nejsou dost matematické. „Autisté“ to berou tak, že ti ostatní ekonomové matematiku neumí, pročež se ji snaží obejít. Jenže ti ekonomové matematiku nepoužívají, protože si uvědomují její limity při rozboru obyčejné člověčiny. Uvědomují si, že lidská společnost není neživý svět, jaký studuje mechanika, jaderná fyzika, astronomie nebo geologie. „Autistům“ tyto limitace unikají a své kolegy v nepochopení častují třeba coby „kecálisty“.
V posledních více než deseti letech centrální bankéři zase jednou naslouchali „autistickým“ ekonomům více, než by bylo zdrávo. A výsledek sledujeme v přímém přenosu. Po roce 2008 centrální bankéři umělým stlačováním úroků – jehož dosáhli znehodnocováním měn – vlastně politiky vybízeli k rozhazování a zadlužování. Jakoby říkali: máte to levné, tak si půjčujte, tak se zadlužujete! A teď se tváří, že se tím nemají nic společného. Ovšem nechat dítě v cukrárně, vybídnout jej, ať si pochutná, a pak mu nadávat, že se přejedlo a je mu zle, představuje vrchol pokrytectví.
Nechápejme to zle. Modely, jež „autističtí“ ekonomové píší centrálním bankéřům, nejsou špatné samy o sobě. Naopak, jsou z matematického hlediska elegantní, při pohledu na ně zaplesá srdce nejednoho jaderného fyzika. Jenže staví na mylném předpokladu. Zůstaneme-li u příměru s dítětem ponechaným v cukrárně, ty modely předpokládají, že když má dítko právě dost, když snědlo právě tak akorát bonbonků a dortíků, samo ji spořádaně opustí. Realističtější by bylo ovšem předpokládat, že jej budou muset odnášet, až se mu udělá šoufl. Jenže pak by jej do té cukrárny v prvé řadě nikdo ani nepustil. Alkoholikovi je také lépe návštěvu hospody rovnou zakázat, než se spoléhat na to, že si dá „jedno, dvě“ a v deset spořádaně odkráčí na kutě.
„Autistický“ ekonom vidí svět, jako by byl složený za samých dalších autistických ekonomů. Jako by každý vždy přesně věděl, kdy má dost a nepodléhal pokušení. Ten pohled pak přejímají, často bez znalosti předpokladů a osobnostních rysů tvůrce, centrální bankéři. Rozjíždějí pak třeba i obrovské programy tištění bilionů dolarů či eur, aniž si uvědomují, jak těžké je ukončit je v pravý čas. Protože tak jako pro dítě je zpravidla těžké odejít z cukrárny a pro alkoholika opustit hospodu, je pro centrální bankéře těžkou vypnout program podpory ekonomiky spočívající v tištění bilionů peněz. A politici jsou za takové programy také samozřejmě rádi. Vždyť tištění peněz jde ruku v ruce s nízkými úroky a ty zase se snadným zadlužováním, a tedy snadným nákupem voličských hlasů. A nakonec také s inflací, jak právě vidíme.
Česko zasáhla pravá inflační smršť, inflace je nejvyšší od roku 1993
Pádivá inflace poškodí i střední třídu, třeba jízdné na vlak zdraží o 20 %, důchodcům ale o 140 %.
Dubnová míra inflace v ČR opět všem vyrazila dech. Jak v meziměsíčním pohledu, tak meziročně překonala veškerá očekávání. Meziročně činí 14,2 procenta, takže je nejvýraznější od prosince roku 1993. Závratná je na dubnové poměry také meziměsíční dynamika inflace. Meziměsíčně inflace činí 1,8 procenta. V celé historii ČR od roku 1993 byla vyšší meziměsíční dynamika vykázána pouze několikrát v měsíci lednu. V lednu však celkem pravidelně dochází k přeceňování, když jsou s novým rokem měněny ceníky. Dochází také k daňovým úpravám, například v oblasti spotřebních daní. Oboje se projevuje inflačně.
Meziměsíčně letos v dubnu citelně zdražují energie, ale také potraviny. Například vepřové zdražilo z března na duben o skoro 25 procent. Cukr z měsíce na měsíc přidal skoro osmnáct procent a mouka takřka 22 procent. V růstu cen potravin se zrcadlí růst cen energií, ale také dopady války na Ukrajině. Meziročně nejvíce zdražují položky v oddíle bydlení. Elektřina o zhruba 30 procent, plyn o zhruba 44 procent. Tuhá paliva typu uhlí nebo dřeva o 24 procent. Teplo a teplá voda o skoro osmnáct procent. Dramatické je rovněž zdražení některých potravin, jako je mouka. Mouka přidává více než 52 procent oproti loňskému dubnu, cukr více než 25 procent, mléko takřka třetinu.
Tato pádiví inflace už je tak razantní, že se citelně podepíše na životní úrovni nejen chudších vrstev obyvatelstva, ale také střední třídy. Pro vládu představuje závažný problém, neboť frustrace a pocit zmaru obyvatelstva se v příštích měsících kriticky umocní. Za celý letošní rok je třeba počítat v průměru se zhruba 14procentní inflací. Česká národní banka bude nucena zvýšit svoji základní úrokovou sazbu letos až k úrovni sedmi procent.
Inflace se projeví například i v cenách jízdného na vlak. České dráhy jej letos masivně zdraží. Kvůli rapidní inflaci bude muset podnik změnit zažitý způsob úpravy cen jízdného. České drahý tradičně upravují ceny – zpravidla směrem nahoru – vždy v prosinci, a to na základě inflace předešlého roku. V uplynulé řadě let tak zdražovaly jen o nižší jednotky procent ročně.
Letos však má být situace diametrálně odlišná. Podnik varuje, že v prosinci přistoupí na úpravu cen nikoli na základě inflace roku předešlého, tj. roku 2021, ale na základě inflace letošní. Ta přitom může dosáhnout až úrovně dvaceti procent, pokud by se dále vyhrotila válečná situace na Ukrajině a došlo k odstřižení dodávek ruského plynu. I pokud však k takovému nepříznivému vývoji nedojde, bude se letošní inflace pohybovat až kolem 15 procent. O tolik by tedy České dráhy zdražovaly.
Zvláště neblaze by takového zdražení dolehlo na děti, studenty a seniory. Těm všem byla letos v dubnu snížena sleva na jízdném. Pokud je řádná cena vlakové jízdenky 100 korun, platili za ni ještě v březnu jen 25 korun. Nyní už však tedy platí 50 Kč. A od prosince tedy až 60 korun. To je zdražení o 140 procent během necelého roku.
Plátcem DPH bude podnikatel až od obratu dvou milionu korun ročně, chce vláda
Jde o rozumný a žádoucí krok, stejně jako navýšení limitu pro vstup do režimu paušální daně rovněž na dva miliony.
Ministerstvo financí chce lidem usnadnit podnikání. Od příštího roku tak dle dnes zveřejněné informace navrhuje zvýšit limit pro vstup do režimu paušální daně na dva miliony korun ročního obratu. Zároveň by nejpozději letos v červnu měla být na úrovni EU schválena žádost ministerstva financí na navýšení limitu, od kterého je povinné plátcovství DPH, a to rovněž na dva miliony korun ročního obratu. V současnosti je v obou případech limitem částka jednoho milionu korun.
V současnosti se třeba i z osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) už od roční výše obratu jednoho milionu korun stává plátce DPH. Podléhá tedy povinnosti kontrolního hlášení a měsíčního přiznávání DPH, což představuje nemalou administrativní zátěž. Je proto žádoucí hranici plátcovství DPH zvýšit, jak jen to nejvíce bude možné – tak abychom přitom byli v souladu s legislativou EU. Na úrovni EU však podle návrhu Bruselu má limit odpovídat od roku 2025 celkem 85 tisícům eur, což podle nynějšího kursu je dokonce zhruba 2,13 milionu korun. Takže proto ministerstvo financí předpokládá, že jeho žádost o navýšení limitu bude v Bruselu schválena.
Pro srovnání, v roce 1993 se plátcem podnikatel stával až od šestimilionového obratu, v letech 1994 až 2004 pak od dvou až tří milionů. Pokud by se hranici opět podařilo vrátit na dva miliony, vláda by tím značně ulevila tisícům podnikatelů.
V roce 1993 se tedy totiž podnikatel stával plátcem DPH až při ročním příjmu dosahujícím takřka 84násobku tehdejší průměrné celoroční hrubé mzdy, zatímco dnes se plátcem stává už při obratu odpovídajícím pouze dvoj- až trojnásobku celoroční hrubé mzdy.
Návrh ministerstva financí je tedy správný a jeho prosazení by pomohlo zvláště právě OSVČ a živnostníkům. Mnozí z nich jsou nynější složitou ekonomickou situací neblaze zasaženi, takže i z tohoto důvodu by úleva v podobě navýšení limitu plátcovství DPH byla vhodně načasovaná a přínosná.
Žádoucí je rovněž navýšení limitu pro vsup do režimu paušální daně, na stejnou částku. Paušální daň znamená, že OSVČ se zkrátí čas, který musejí věnovat „papírování“. Jedna paušální daň – a jedna pravidelná měsíční platba – totiž nahradí jak samotnou daň, tak i pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Odpadá navíc nutnost podávat daňové přiznání.
Pro letošní rok činí paušální daň 5994 korun měsíčně, za celý rok tedy 71 928 korun. Paušální daň je složena z minimálního odvodu na zdravotní pojištění (2627 korun), o 15 procent navýšeného minimálního odvodu na sociální pojištění (3267 korun) a daně z příjmu fyzických osob ve stejné výši jako letos – 100 korun.
Poplatník, který se rozhodne vstoupit do režimu paušální daně, ovšem ztrácí možnost například uplatnit slevu na poplatníka, slevu na manžela či manželku či slevu na invaliditu. Nemůže také uplatnit úroky z hypoték nebo příspěvky na životní či penzijní pojištění a další. Každá OSVČ si tedy musí důkladně propočítat, zda se jí režim paušální daně vyplatí.
Živnostníkům paušální daň ušetří čas a papírování, neboť nebudou muset komunikovat se třemi různými úřady, ale jen s jedním. Zbaví se složité administrativy, a navíc budou mít klid od případných kontrol z finančního úřadu.
Celkově se podle předloňských odhadů měla vyplatit zhruba 140 tisícům poplatníků, nakonec se do režimu přihlásilo jen něco přes 70 tisíc OSVČ. Po zvýšení limitu lze očekávat pro příští rok přihlášení dalších zhruba 50 tisíc OSVČ.
Paušální daň se totiž zdaleka nevyplatí všem. Hlavním důvodem je to, že se týká jen neplátců DPH, tedy právě jen OSVČ, které mají nižší roční obrat než milion korun, resp. od příštího roku dva miliony. I kvůli současné rapidní inflaci, nejrychlejší od roku 2008, představuje stávající hranice stanovená na milion korun, již tak poměrně nízká, stále zásadnější překážku pro vstup do režimu. (11.5.2022)