Nový typ koronaviru - zájem, chování a očekávání české veřejnosti

Centrum pro výzkum veřejného mínění se ve svém speciálním výzkumu realizovaném v první polovině listopadu 2020 zaměřilo na koronavirovou krizi a zkušenosti občanů s ní. Speciální výzkum byl proveden v rámci projektu Naše společnost, za otázky a design šetření zodpovídá CVVM, data sbírala společnost Median. Ve zprávě o výsledcích se mj. uvádí: Všech respondentů jsme se v něm zeptali, zda se zajímají, nebo nezajímají o vývoj situace okolo šíření koronaviru, který způsobuje onemocnění COVID-19.1 Graf 1 zachycuje výsledky aktuálního výzkumu, srovnání s předchozími výzkumy CVVM a se dvěma speciálními výzkumy, v nichž stejně jako u aktuálního výzkumu za znění otázek a design výzkumu zodpovídalo CVVM a data sbírala společnost Median prostřednictvím online panelu (CAWI) a telefonického dotazování (CATI).

V první polovině listopadu 2020 se o vývoj situace v souvislosti s šířením koronaviru tři desetiny (30 %) českých občanů starších 18 let zajímaly velmi a další necelá polovina (48 %) spíše. Téměř pětina (18 %) dotázaných občanů se pak podle svých slov o vývoj této situace spíše nezajímala a pouze přibližně dvacetina (4 %) dotázaných se o vývoj situace vůbec nezajímala.

V našem speciálním výzkumu realizovaném v květnu a v první polovině června jsme respondentům položili stejnou otázku, pouze s mírně odlišnými možnostmi odpovědí, v pravidelném výzkumu realizovaném v druhé polovině června, v červenci a v září pak byla otázka položena ve stejném znění.

Celkový podíl občanů, kteří se zajímají o situaci ohledně šíření nového typu koronaviru, se od první poloviny června až do současnosti výrazně nemění a je o něco nižší než v květnu 2020, když zájem projevilo v listopadu 2020 oproti květnu 2020 o 7 procentních bodů méně respondentů. Oproti poslednímu šetření realizovanému v září 2020 se v aktuálním výzkumu mírně zvýšil podíl těch, kteří se o situaci „velmi zajímají“ (o 5 procentních bodů), a je tak srovnatelný se situací v červnu.

Zájem o situaci okolo šíření koronaviru roste s věkem (viz graf 2). Větší zájem rovněž projevovali důchodci, lidé žijící ve velkých městech (od 100 tisíc obyvatel výše) včetně Prahy a dotázaní, kteří svůj zdravotní stav hodnotili jako „špatný“ či „velmi špatný“. Z hlediska vzdělání se pak nejvíce respondentů, kteří se „velmi zajímají“, vyskytuje mezi vysokoškolsky vzdělanými.

Pětina (20 %) respondentů listopadového výzkumu uvedla, že měla na základě příznaků podezření, že má onemocnění COVID-19, necelé čtyři pětiny (78 %) pak takové podezření neměly a zbývající 2 % se nedokázala k dané otázce vyjádřit. Stejná otázka byla respondentům položena také ve výzkumech realizovaných v květnu, červnu a červenci letošního roku, kde se podíl respondentů, kteří na základě příznaků měli podezření, že mají onemocnění COVID-19, pohyboval vždy kolem úrovně jedné desetiny populace.

V míře podezření byly některé významné rozdíly. Nejvíce těch, kteří toto podezření měli, se objevilo mezi obyvateli Zlínského kraje a mezi respondenty ve věku 18 až 24 let (33 %) a 35 až 44 let (31 %). Nižší podíl těch, kteří měli podezření, že mají onemocnění COVID – 19, se objevil v nejstarší věkové kategorii od 65 let výše. Naopak nebyly zjištěny žádné významné rozdíly mezi muži a ženami a lidmi různého vzdělání.

Všech respondentů jsme se dále zeptali, zda a případně kolikrát byli oni osobně testováni na onemocnění COVID-19. Podíl těch, kteří testováni nebyli, tvoří přibližně tři čtvrtiny populace (74 %). Jedno testování na onemocnění COVID-19 uvedlo 17 % dotázaných a zbývajících 9 % bylo testováno více než jednou. Z těch, kteří měli na základě příznaků podezření, že by mohli mít onemocnění COVID-19, byly testovány tři pětiny (60 %), z těch, kteří podezření neměli, byla testována méně než dvacetina (17 %). Tato čísla jsou výrazně vyšší, než tomu bylo ke konci jarní vlny pandemie koronaviru, když v červnu 2020 si osobní zkušeností s testováním prošla jen přibližně desetina populace.

Další otázka pak byla položena pouze respondentům, kteří v předchozí otázce uvedli, že byli alespoň jednou testováni na onemocnění COVID-19 (N = 263). Na otázku, zda dotázaný sám má nebo měl testem potvrzené onemocnění COVID-194, kladně odpovědělo 26 % respondentů z otestovaných, zbývajících 74 % pak uvedlo, že toto onemocnění nemělo a ani v současnosti nemá, případně neví.

Ve výzkumu jsme se dále zajímali o to, kolik znají dotázaní lidí, o kterých vědí, že měli testem potvrzené onemocnění COVID-19. Pouze necelá čtvrtina (23 %) českých občanů nezná osobně nikoho, kdo by měl testem potvrzené onemocnění COVID-19. Jednoho takového člověka zná více než desetina českých občanů (13 %), další asi sedmina (14 %) zná dva takové lidi, pětina (20 %) zná tři nebo čtyři a 29 % respondentů uvedlo, že zná pět a více lidí, kteří měli testem potvrzené onemocnění COVID-19. Zbylé 1 % dotázaných na položenou otázku neumělo odpovědět a zvolilo možnost „

Všech respondentů jsme se dále zeptali, zda oni sami dělají v souvislosti s šířením nového typu koronaviru některá opatření (viz graf 4). Jak ukazují výsledky, lidé nejčastěji nosí roušky a respirátory, což uvedlo 91 % respondentů (70 % rozhodně ano, 21 % spíše ano), pouze necelá desetina to naopak nedělá (8 % spíše ne, 1 % rozhodně ne). Velmi rozšířená pak v polovině listopadu byla mezi lidmi také zvýšená hygiena (např. mytí rukou, dezinfekce domácnosti apod.), kterou dodržovalo téměř devět desetin (87 %) české veřejnosti (58 % rozhodně ano, 29 % spíše ano), naopak zvýšenou hygienu nedodržuje 12 % lidí (9 % spíše ne a 2 % rozhodně ne). Přibližně tři čtvrtiny (74 %) českých občanů starších 18 let v první polovině listopadu omezovaly setkávání s jinými lidmi (34 % rozhodně ano, 40 % spíše ano), naopak více než čtvrtina (26 %) setkávání s jinými lidmi nijak neomezila (18 % spíše ne, 8 % rozhodně ne). Stejný podíl dotázaných (74 %) pak v našem výzkumu uvedl, že omezuje cestování hromadnou dopravou, když 48 % tak činí rozhodně a 26 % spíše. K omezení cestování hromadnou dopravou naopak necelá čtvrtina (23 %) nepřistoupila (15 % spíše ne, 8 % rozhodně ne). Srovnatelný podíl dotázaných, tedy asi tři čtvrtiny veřejnosti (73 %), pak v první polovině listopadu posiloval svou imunitu (40 % rozhodně ano a 33 % spíše ano) a naopak přibližně čtvrtina (26 %) občanů svou imunitu nijak neposilovala (20 % spíše ne, 6 % rozhodně ne). Česká veřejnost také v první polovině listopadu výrazně omezila nákupy v obchodech, které mohly mít otevřeno, když tak učinily více než dvě třetiny (68 %) občanů, v tom 28 % rozhodně a 40 % spíše. K omezení nákupů v otevřených obchodech naopak nepřistoupila necelá třetina (31 %) lidí starších 18 let (22 % spíše ne, 9 % rozhodně ne).

Ke všem výše uvedeným opatřením výrazně častěji přistupují ženy než muži. Lidé s vysokoškolským vzděláním pak více omezili kontakty s jinými lidmi a jsou důslednější v nošení roušek a respirátorů. K důslednému nošení roušek či respirátorů se pak častěji přihlásili také obyvatelé největších měst (od 100 tisíc obyvatel) včetně Pražanů, méně často naopak obyvatelé nejmenších obcí do tisíce obyvatel. O něco méně často jsou výše uvedená opatření dodržována lidmi, kteří hodnotí svůj zdravotní stav jako „velmi dobrý“, naopak lidé, kteří svůj zdravotní stav hodnotí hůře, častěji tato opatření praktikují.

V listopadovém výzkumu nás dále zajímalo, zda mají respondenti osobní zkušenost s povinnou karanténou nařízenou lékařem nebo hygienou, případně se ocitli v karanténě kvůli cestě do zahraničí, nebo zda sami přistoupili k dobrovolné izolaci kvůli styku s člověkem pozitivním na COVID-19.

Přibližně jedna sedmina (14 %) respondentů uvedla, že se ocitla v povinné karanténě nařízené lékařem nebo hygienou, případně byla v povinné karanténě kvůli cestě do zahraničí. Srovnatelný podíl (15 %) respondentů pak podle svých slov přistoupil k dobrovolné izolaci kvůli stylu s člověkem nakaženým COVID-19.

Zkušenost s povinnou karanténou nejčastěji uváděli mladí lidé ve věku 18 až 24 let, relativně častější pak byla rovněž u věkové skupiny 35 až 44 let, dále mezi respondenty, kteří měli na základě příznaků podezření, že mají onemocnění COVID-19, byli na toto onemocnění testováni a toto onemocnění také prodělali. K dobrovolné izolaci pak rovněž častěji přistoupili nejmladší věkové kategorie (18 až 34 let), dotázaní, kteří měli podezření, že mají onemocnění COVID-19 a mají osobní zkušenost s testováním.

Všech respondentů jsme se ve výzkumu dále zeptali, jak se situace v souvislosti s šířením nového typu koronaviru bude podle jejich názoru vyvíjet v dalších měsících, a to na úrovni České republiky, Evropy a celosvětově. Výsledky zachycuje graf 6.

Co se týče vývoje situace ohledně šíření koronaviru v České republice, v Evropě i ve světě, byla v první polovině listopadu česká veřejnost spíše optimistická, a to zejména v souvislosti s dalším vývojem situace v naší zemi. Nadpoloviční většina (53 %) českých občanů starších 18 let totiž věřila, že se situace bude zlepšovat, když podle 8 % se bude rozhodně zlepšovat a podle 45 % spíše zlepšovat. Další asi čtvrtina (24 %) veřejnosti očekávala stagnaci aktuálního stavu a obavy z dalšího zhoršení vyslovila jen necelá pětina (19 %) dotázaných, když podle 16 % se bude situace spíše zhoršovat a podle 3 % rozhodně zhoršovat.

V případě dalšího vývoje situace kolem koronaviru v Evropě a ve světě byla česká veřejnost ve svých odhadech méně optimistická, i když v případě Evropy stále ještě podíl těch, kteří očekávají zlepšování situace, mírně převažoval nad podílem těch, kteří se obávají dalšího zhoršení. Při hodnocení vývoje situace ve světě byly oba tábory téměř vyrovnané. Konkrétně zlepšení situace v Evropě očekává 37 % veřejnosti, když podle 4 % se situace rozhodně zlepší a podle 33 % se spíše zlepší, více než čtvrtina (28 %) věří, že situace bude stagnovat a další více než čtvrtina (27 %) se obává zhoršení (23 % spíše a 4 % rozhodně). V pohledu na další vývoj situace ve světě se dotázaní rozdělili na tři téměř stejně velké tábory, když 30 % očekává zlepšení (podle 4 % se situace rozhodně zlepší a podle 26 % se spíše zlepší), 29 % věří ve stagnaci situace a 32 % v její zhoršení (podle 7 % se situace rozhodně zhorší a podle 25 % se spíše zhorší).

Z časového srovnání s výzkumy realizovanými v červnu, v červenci a v září vyplývá, že pesimismus a skepse ve vztahu k dalšímu vývoji situace ohledně šíření koronaviru, který byl v září dosud největší, se naopak proměnil v dosud nejvíce optimistický výhled do budoucna. Podíl těch, kteří očekávají zlepšení situace v České republice, vzrostl oproti září o 42 procentních bodů, ve vztahu k Evropě o 26 procentních bodů a u situace ve světě o 20 procentních bodů. Aktuální hodnocení dalšího vývoje má tak nejblíže k situaci v červnu 2020, i když v současnosti je veřejnost ještě o něco optimističtější.

Z podrobnější analýzy vyplynulo, že v očekávání dalšího vývoje situace ohledně šíření koronaviru v České republice, v Evropě a ve světě se nijak významně neliší muži a ženy ani lidé různého věku a vzdělání. Názor, že se situace bude rozhodně či spíše zhoršovat, se častěji objevil u respondentů, kteří se podle svých slov o vývoj aktuální situace velmi zajímají, a u dotázaných, kteří hodnotí svůj zdravotní stav jako „špatný“ či „velmi špatný“. Lidé, kteří očekávají další zhoršování situace ohledně šíření koronaviru, se pak rovněž častěji obávají o vlastní zdraví i o zdraví svých blízkých. (8.12.2020)