Centrum pro výzkum veřejného mínění se ve svém speciálním výzkumu realizovaném na přelomu listopadu a prosince 2020 zaměřilo na koronavirovou krizi a zkušenosti občanů s ní. Speciální výzkum byl proveden v rámci projektu Naše společnost, za otázky a design šetření zodpovídá CVVM, data sbírala společnost Median. Ve zprávě se uvádí: všech respondentů jsme se v něm zeptali, zda se zajímají, nebo nezajímají o vývoj situace okolo šíření koronaviru, který způsobuje onemocnění COVID-19.
Graf 1 zachycuje výsledky aktuálního výzkumu, srovnání s předchozími výzkumy CVVM a se třemi speciálními výzkumy, v nichž stejně jako u aktuálního výzkumu za znění otázek a design výzkumu zodpovídalo CVVM a data sbírala společnost Median prostřednictvím online panelu (CAWI) a telefonického dotazování (CATI).
Na přelomu listopadu a prosince 2020 se o vývoj situace v souvislosti s šířením koronaviru, který způsobuje onemocnění COVID-19, více než čtvrtina (27 %) českých občanů starších 18 let zajímala velmi a další necelá polovina (47 %) spíše. Více než pětina (22 %) dotázaných občanů se pak podle svých slov o vývoj této situace spíše nezajímala a pouze přibližně pětadvacetina (4 %) dotázaných se o vývoj situace vůbec nezajímala.
V našem speciálním výzkumu realizovaném v květnu a v první polovině června jsme respondentům položili stejnou otázku, pouze s mírně odlišnými možnostmi odpovědí, v dalších výzkumech pak byla otázka položena ve stejném znění.
Celkový podíl občanů, kteří se zajímají o situaci ohledně šíření nového typu koronaviru, se od první poloviny června až do současnosti výrazně nemění a je o něco nižší než v květnu 2020. V porovnání s posledním šetřením z první poloviny listopadu ale tento zájem mírně poklesl, a naopak mírně vzrostl podíl těch, kteří se „spíše nezajímají“ (shodně o 4 procentní body).
Více než pětina (21 %) respondentů prosincového výzkumu uvedla, že měla na základě příznaků podezření, že má onemocnění COVID-19, více než tři čtvrtiny pětiny (77 %) pak takové podezření neměly a zbývající 2 % se nedokázala k dané otázce vyjádřit. Stejná otázka byla respondentům položena také ve výzkumech realizovaných v květnu, červnu, červenci a listopadu letošního roku. V období od května do června se podíl respondentů, kteří na základě příznaků měli podezření, že mají onemocnění COVID-19, pohyboval vždy kolem úrovně jedné desetiny populace, v listopadu byl srovnatelný s aktuálním výzkumem.
V míře podezření byly některé významné rozdíly. Nejvíce těch, kteří toto podezření měli, se objevilo mezi respondenty s vysokoškolským vzděláním a lidmi ve věku 18 až 24 let (31 %) a 35 až 44 let (27 %). Nižší podíl těch, kteří měli podezření, že mají onemocnění COVID – 19, se objevil v nejstarší věkové kategorii od 65 let výše (15 %). Naopak nebyly zjištěny žádné významné rozdíly mezi muži a ženami.
Všech respondentů jsme se dále zeptali, zda a případně kolikrát byli oni osobně testováni na onemocnění COVID-19. Podíl těch, kteří testováni nebyli, tvoří přibližně tři čtvrtiny populace (74 %). Jedno testování na onemocnění COVID-19 uvedlo 20 % dotázaných a zbývajících 6 % bylo testováno více než jednou. Z těch, kteří měli na základě příznaků podezření, že by mohli mít onemocnění COVID-19, byla testována polovina (50 %), z těch, kteří podezření neměli, byla testována pětina (20 %). Tato čísla jsou výrazně vyšší, než tomu bylo ke konci jarní vlny pandemie koronaviru, když v červnu 2020 si osobní zkušeností s testováním prošla jen přibližně desetina populace.
Další otázka pak byla položena pouze respondentům, kteří v předchozí otázce uvedli, že byli alespoň jednou testováni na onemocnění COVID-19 (N = 268). Na otázku, zda dotázaný sám má nebo měl testem potvrzené onemocnění COVID-194, kladně odpovědělo 19 % respondentů z otestovaných, zbývajících 81 % pak uvedlo, že toto onemocnění nemělo a ani v současnosti nemá, případně neví.
Ve výzkumu jsme se dále zajímali o to, kolik znají dotázaní lidí, o kterých vědí, že měli testem potvrzené onemocnění COVID-19. Pouze necelá pětina (17 %) českých občanů nezná osobně nikoho, kdo by měl testem potvrzené onemocnění COVID-19. Jednoho takového člověka zná přibližně šestina českých občanů (16 %), dalších 15 % zná dva takové lidi, pětina (20 %) zná tři nebo čtyři a 31 % respondentů uvedlo, že zná pět a více lidí, kteří měli testem potvrzené onemocnění COVID-19. Zbylé 1 % dotázaných na položenou otázku neumělo odpovědět a zvolilo možnost „nevím“.
Odpověď, že osobně nezná nikoho, kdo by měl testem potvrzené onemocnění COVID-19, častěji uváděli dotázaní starší 65 let a důchodci a také respondenti s vyšším stupněm dosaženého vzdělání. Nebyly zjištěny výraznější rozdíly mezi obyvateli různě velkých obcí a z různých regionů.
Jak je patrné z tabulky 1, oproti situaci v červnu 2020 je ta aktuální výrazně odlišná, když v červnu více než čtyři pětiny lidí (82 %) neznali nikoho, o kom by věděli, že měl testem potvrzené onemocnění COVID-19, v listopadu 2020 už ale takových lidí bylo jen 23 % a na přelomu listopadu a prosince už dokonce jen necelá pětina (17 %).
Všech respondentů jsme se dále zeptali, zda oni sami dělají v souvislosti s šířením nového typu koronaviru některá opatření. Jak ukazují výsledky zachycené v grafu 4, lidé nejčastěji nosí roušky nebo respirátory, což uvedlo 91 % respondentů (65 % rozhodně ano, 26 % spíše ano), pouze necelá desetina to naopak nedělá (6 % spíše ne, 2 % rozhodně ne). Velmi rozšířená pak na přelomu listopadu a prosince byla mezi lidmi také zvýšená hygiena (např. mytí rukou, dezinfekce domácnosti apod.), kterou dodržovalo téměř devět desetin (87 %) české veřejnosti (54 % rozhodně ano, 33 % spíše ano), naopak zvýšenou hygienu neřešilo 12 % lidí (10 % spíše ne a 2 % rozhodně ne).
Přibližně tři čtvrtiny českých občanů starších 18 let na přelomu listopadu a prosince posilovaly svoji imunitu (76 %, v tom 40 % rozhodně ano, 36 % spíše ano) a omezovaly setkávání s jinými lidmi (75 %, v tom 31 % rozhodně ano, 44 % spíše ano). Přibližně sedm z deseti lidí na přelomu listopadu a prosince omezovalo cestování hromadnou dopravou (70 %, v tom 43 % rozhodně ano, 27 % spíše ano) a nákupy v obchodech (68 % v tom 29 % rozhodně ano, 39 % spíše ano)
Ke všem výše uvedeným opatřením výrazně častěji přistupují ženy než muži. Lidé starší 65 let častěji praktikovali zvýšenou hygienu, posilovali svou imunitu, omezovali setkávání s jinými lidmi a nosili roušky nebo respirátory. K důslednému nošení roušek či respirátorů se pak častěji přihlásili také obyvatelé největších měst (od 100 tisíc obyvatel) včetně Pražanů.
Tabulka 2 ukazuje časové srovnání se situací v květnu, v červnu a v listopadu 2020. Z ní je jasně patrné, že situace v první polovině listopadu a na přelomu listopadu a prosince měla mnohem blíže k situaci v květnu než v červnu, když většinu zmíněných opatření praktikovalo v červnu méně respondentů. V porovnání s minulým výzkumem mírně poklesl (o 4 procentní body) podíl těch, kteří omezili cestování hromadnou dopravou, ve všech ostatních aspektech je aktuální situace srovnatelná.
Na přelomu listopadu a prosince nás dále zajímalo, zda mají respondenti osobní zkušenost s povinnou karanténou nařízenou lékařem nebo hygienou, případně se ocitli v karanténě kvůli cestě do zahraničí, nebo zda sami přistoupili k dobrovolné izolaci kvůli styku s člověkem pozitivním na COVID-19.
Více než desetina (11 %) respondentů uvedla, že se ocitla v povinné karanténě nařízené lékařem nebo hygienou, případně byla v povinné karanténě kvůli cestě do zahraničí. Přibližně sedmina (14 %) českých občanů pak podle svých slov přistoupila k dobrovolné izolaci kvůli stylu s člověkem nakaženým COVID-19.
Zkušenost s povinnou karanténou nejčastěji uváděli mladí lidé ve věku 18 až 24 let, relativně častější pak byla rovněž u věkové skupiny 35 až 44 let, dále mezi respondenty, kteří měli na základě příznaků podezření, že mají onemocnění COVID-19, byli na toto onemocnění testováni a toto onemocnění také prodělali. K dobrovolné izolaci pak rovněž častěji přistoupili respondenti z nejmladší věkové kategorie (18 až 34 let), dotázaní, kteří měli podezření, že mají onemocnění COVID-19 a mají osobní zkušenost s testováním.
Všech respondentů jsme se ve výzkumu dále zeptali, jak se situace v souvislosti s šířením nového typu koronaviru bude podle jejich názoru vyvíjet v dalších měsících, a to na úrovni České republiky, Evropy a celosvětově.
Co se týče dalšího vývoje situace ohledně šíření koronaviru v České republice, zde byla na přelomu listopadu a prosince česká veřejnost poněkud rozpolcena, když zlepšení očekávala přibližně třetina veřejnosti (34 %, v tom se podle 6 % situace „rozhodně zlepší“ a podle 28 % se „spíše zlepší), další asi třetina zhoršení (32 %, v tom se podle 6 % situace „rozhodně zhorší“ a podle 26 % se „spíše zhorší“), 30 % očekávalo stagnaci současné situace a 4 % lidí nedokázala další vývoj posoudit. K vývoji situace v Evropě pak byli čeští občané o něco málo skeptičtější, když její zhoršení očekávala třetina dotázaných (33 %, v tom se podle 6 % situace „rozhodně zhorší“ a podle 28 % se „spíše zhorší“), méně než třetina (31 %) očekávala, že se situace výrazně nezmění a více než čtvrtina se domnívala, že dojde ke zlepšení (28 %, v tom se podle 4 % situace „rozhodně zlepší“ a podle 24 % se „spíše zlepší“). Největší skepse pak na přelomu listopadu a prosince v české společnosti panovala směrem k dalšímu vývoji ohledně šíření koronaviru ve světě. Zlepšení aktuální situace ve světě očekávala jen necelá čtvrtina dotázaných (24 %, v tom se podle 4 % situace „rozhodně zlepší“ a podle 20 % se „spíše zlepší“), více než čtvrtina (29 %) si myslela, že situace zůstane přibližně stejná a necelé dvě pětiny se obávaly dalšího zhoršování (38 %, v tom se podle 6 % situace „rozhodně zhorší“ a podle 32 % se „spíše zhorší).
