Komentář Lukáše Kovandy
Pandemie a související „garážové party“ i nynější rapidní inflace rozevírání ještě zrychlují.
Češi stále častěji pijí alkohol doma. Tento trend podpořila už pandemie a související „garážové party“ v době zavření gastronomických podniků a nyní jej podporuje rapidní inflace. Podporuje jej ale také a konkrétně stále narůstající rozdíl mezi cenou piva v hospodách a restauracích, a cenou piva v obchodech, tedy piva k domácí konzumaci, třeba právě při „garážových party“.
Za posledních deset let vzrostla průměrná cena lahvového piva dle ČSÚ poměrně nepatrně, a sice z 10 korun na 11,30 Kč. Jenže zatímco před deseti lety bylo možné pořídit pivo v hospodě či restauraci za dvojnásobek jeho ceny v obchodě, tj. za cenu kolem dvaceti korun, dnes už se pivo v hospodách v ČR prodává za ceny nejčastěji v pásmu od 30 do 60 korun. To znamená, že místo jen dvojnásobné ceny vykazuje dnes pivo v hospodě či restauraci cenu minimálně zhruba trojnásobnou v porovnání s cenou piva v obchodě.
Rozevírání nůžek mezi pivem v hospodě, a pivem v obchodě probíhá v podstatě od roku 1990. V době pádu komunismu totiž pivo v hospodě stálo zhruba stejně jako pivo v obchodě. Lidé tak mnohem jednoznačněji než dnes dávali přednost čepovanému pivu právě v hospodě, které většině Čechů chutná více.
Mnohem častější než dnes byl před rokem 1990 fenomén chození do hospody pro pivo se džbánkem. V posledních více než třiceti letech však klesá cenová atraktivita čepovaného piva, navíc se díky lepším technologickým postupům zlepšují chuťové vlastnosti piva baleného, prodávaného v obchodech.
Letošní rapidní inflace v ČR, nejvýraznější od 90. let, pospaný trend posílí. Pivo v hospodě nebo restauraci bude muset podražit více než pivo v obchodě, včetně také piva z e-shopu. To proto, že do ceny piva v hospodě se více než do piva z obchodu promítne obecná inflace, tedy růst cen energií, nájmů, mezd atp.
Dnešní dohoda EU a USA o dovozu zkapalněného plyn jen podtrhuje, jak dlouhá a strastiplná bude cesta Evropy k nezávislosti na ruských energiích
Spojené státy letos představují největšího světového vývozce zkapalněného zemního plynu. Proto hrají zásadní roli při odklonu Evropy od dodávek ruského plynu. Ať už tento případný odklon bude dobrovolný, nebo daný jednáním Ruska. Například středeční požadavek Ruska, ať mu evropští odběratelé platí za plyn v rublech, je pro většinu Evropy nepřijatelný a může vést k vypovězení smluv o dodávkách plynu.
Dnes se USA s EU dohodly na navýšení dodávek zkapalněného plynu o minimálně 15 miliard metrů krychlových. To je solidní navýšení. Vždyť v dosud rekordním roce, loňském, činily americké dodávky zkapalněného plynu do EU celkem 22 miliard metrů krychlových. Nicméně ani patnáctimiliardové navýšení zdaleka nemůže stačit na odstřižení EU od ruského plynu. Plynovody totiž Rusko ročně dodává Evropě 150 miliard metrů krychlových. Tedy desetinásobek objemu, jenž odpovídá navýšení, na němž se dnes Washington s Bruselem dohodly. Dalších až 18 miliard metrů krychlových plynu pak navíc Rusko Evropě zajišťuje ve zkapalněné podobě.
Sama EU loni dovezla z Ruska celkem 155 miliard metrů krychlových plynu. Po ruské invazi na Ukrajinu by ale ráda dvě třetiny, lehce přes 100 miliard metrů krychlových, tohoto dovozu „zrušila“. K tomu ovšem potřebuje záložní zdroj. I pokud by nakonec dovoz z USA odpovídal 50 miliardám metrů krychlových ročně, stále to znamená jen poloviční pokrytí tímto záložním zdrojem. Navíc USA zjevně zatím nemají jasno ani v tom, jak zajistí dnes dojednaných dodatečných 15 miliard metrů krychlových plynu.
Břidliční těžaři ropy a plynu v USA už od loňska jen vlažně reagují na apely Bílého domu, ať svoji těžbu navýší. Bidenova administrativa je o to žádá, neboť by ráda docílila snížení cen pohonných hmot. Příliš drahé pohonné hmoty totiž mohou v blížících se volbách do Kongresu nahrát republikánům. Navíc výhledově mohou ohrozit Bidenovo znovuzvolení.
Přesto se Bílému domu zatím těžaře v USA přesvědčit nedaří. Těžaři chtějí svoji produkci navyšovat jen postupně, neboť se obávají cenové války v kartelem OPEC a jeho spojenci v čele s Ruskem. Břidličným těžařům v USA se totiž těžba vyplácí až od vyšší úrovně ceny ropy nebo plynu na světových trzích. Pokud by cena daných surovin klesla, třeba v důsledku navýšení těžby ropy ze strany Saúdské Arábie, hrozí, že jejich navýšené investice nepadnou na úrodnou půdu a oni místo toho padnou do ztráty. Jako se to stalo už vícekrát v nedávné minulosti.
Výrazné snížení energetické závislosti EU na Rusku je tak i po dnešní bruselské dohodě EU a USA stále jen „hudbou budoucnosti“.
Rusko by si prodejem plynu a ropy za bitcoiny nepomohlo, vždyť bitcoin za poslední dobu propadl podobně jako rubl
Moskva zmiňováním bitcoinu buď blufuje, nebo je zoufalá.
Bitcoin dnes výrazněji nereaguje na zprávu světových médií v čele s BBC, že by Rusko mohlo při obchodování s ropou a plynem využít právě nejstarší a nejrozšířenější světovou kryptoměnu. Podle dat Bloombergu dnes ráno (9:00 SEČ) bitcoin vůči dolaru dokonce mírně ztrácí, 0,1 procenta. Jeho cena se sice včera vyhoupla nad úroveň 44 tisíc dolarů, poprvé od začátku března, avšak je stále citelně níže v porovnání s loňskou maximální cenovou úrovní. Loni v listopadu se bitcoin prodával takřka za 69 tisíc dolarů.
Pokud by trh ze své jakkoli podstatnější části věřil, že Rusko bude moci systematicky a plošně využívat kryptoměnu k obchodování s jeho klíčovými surovinami, bictoin by dramaticky zpevnil. Byl by to do značné míry zlom v jeho celé dosavadní historii, jež se píše od přelomu let 2008 a 2009.
To, že by Rusko mohlo bitcoin využívat, pronesl šéf výboru pro energetiku Státní dumy Pavel Zavalnyj. Vedle toho ale jmenoval další, již konvenční, národní měny typu té čínské nebo turecké.
Zavalnyj zřejmě bitcoin do svého výčtu zahrnul z politických důvodů, ve snaze navodit Západu, ale i domácímu publiku dojem, že Rusko má k dispozici širší paletu možností, jak západní sankce obcházet. Ve skutečnosti ovšem zjevně paleta tak široká není.
Navíc pro Rusko by přijímání bitcoinu za klíčové suroviny typu plynu a ropy mohlo být extrémně prodělečným podnikem. Vždyť od první poloviny listopadu 2021 bitcoin vůči dolaru ztratil zhruba 35 procent své hodnoty. Což je srovnatelné s tím, kolik od té doby ztratil vůči americké měně rubl. Ten přišel o 40 procent své hodnoty. A to na Rusko byly mezitím uvaleny historicky bezpříkladně tíživé sankce, zatímco na bitcoin nikoli.
Propad rublu navíc může tlumit ruská centrální banka, například prodejem části svých „nezmrazených“ devizových rezerv. Pokud začne padat bitcoin, nezmůže ruská centrální banka nic.
Ještě k tomu, klíčový ruský obchodní partner nadcházející doby, Čína, se bitcoin snaží vypudit. Peking zakazuje bitcoin těžit a používat. Kvůli zákazu těžby kryptoměny v Číně se její tamní těžaři museli v nedávné době přesouvat do jiných zemí, zhusta právě do Ruska.
Myšlenka, že Rusko může přijímat bitcoin za své suroviny, ale nemusí být jen blufováním, nýbrž aktem zoufalství. Vrcholní politici typu Zavalného si musí uvědomovat fatální důsledky rostoucí ruské izolace od světových trhů, což je skličující dokonce z hlediska jejich vlastní další politické kariéry.
Pádivá inflace a nedostatek základních surovin nebo léků, které řadové Rusy začínají „drtit“ už nyní, se budou jen dále stupňovat. A s tím i frustrace ruské veřejnosti a její touha zbavit se současného politického establishmentu. To může politiky typu poslance Zavalného uvádět do zoufalství. A zoufalí lidí pronášejí zoufalá slova. (25.3.2022)
