O tom, jestli nadále budeme žít v bezpečné zemi, bude rozhodovat i to, nakolik jsme ochotni do této komodity investovat

Na otázky CzechIndustry odpovídá Mgr. David Chovanec, ředitel odboru bezpečnostní politiky MV ČR

Pane řediteli, Česká republika je hodnocena jako bezpečná země, což potvrzuje i zvýšený zájem o její návštěvu ze strany zahraničních turistů. Nežijeme v izolovaném světě a tato příznivá skutečnost nevznikla sama od sebe… Zajímalo by nás, jak hodnotíte bezpečnostní situaci Česka a za co především vděčíme označení bezpečný stát?

Česká republika je, pane redaktore, opravdu velice bezpečná země. A to nejen podle různých mezinárodních žebříčků a srovnání, ale také z pohledu stále klesající registrované kriminality i subjektivních pocitů bezpečí našich občanů. Zvýšený zájem zahraničních turistů o návštěvu naší země to jen potvrzuje. Proč tomu tak je, je ovšem otázkou složitější. Existuje řada studií, které vlivy na bezpečnost popisují a přikládají jim různý význam. Já osobně za tím vidím, při jisté míře zjednodušení, tři základní faktory: fungující bezpečnostní systém, investice do bezpečnosti a současný ekonomický růst.

Řídíte odbor bezpečností politiky, co vše patří do vaší kompetence?

Těch kompetencí je v jednotlivostech řada, ale to zásadní je formulovat bezpečnostní politiku v oblasti vnitřní bezpečnosti na základě nějakých strategických vizí. Těmi jsou udržet současný trend snižování kriminality, cíleně budovat schopnosti čelit novým hrozbám a samozřejmě i udržovat celý systém vnitřní bezpečnosti efektivní.

Které hrozby považujete za hlavní?

Asi nečekáte, že řeknu něco jiného než mezinárodní terorismus v celé jeho šíři, souvislostech a dopadech. Nicméně teroristické útoky nemusí být pouze izolovanou hrozbou. Mohou být i součástí mnohem rozsáhlejších kampaní, které jsme si zvykli označovat jako hybridní, a to bez ohledu na to, jestli za nimi stojí státní či nestátní aktéři. Zároveň nezapomínejme ani na klasický organizovaný zločin, který jako rakovina rozežírá stát zevnitř. Bylo by však velkou chybou soustředit se pouze na tato „velká“ témata. V centru pozornosti odpovědné bezpečnostní politiky musí být i tzv. bagatelní kriminalita, protože s tou se občan setkává nejčastěji a především podle ní formuje svůj vlastní pocit bezpečí nebo ohrožení a důvěru ve fungující bezpečnostní systém.

Na prvém místě jste uvedl terorismus. Stěžejním dokumentem věnovaným této problematice je Strategie České republiky pro boj proti terorismu. „Koordinaci přípravy, vyhodnocování a rozpracování konkrétních úkolů zakotvených v materiálu provádí odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Tento odbor se rovněž věnuje celému spektru dalších aktivit, které s problematikou boje proti terorismu souvisí,“ přečetl jsem si na www stránkách ministerstva. Zatím se nám teroristé, obrazně řečeno, vyhýbají, je tomu tak nebo se daří jejich snahy eliminovat?

Obojí je pravda a dokonce to spolu úzce souvisí. Je za tím vynikající, soustavná a vyčerpávající práce našich zpravodajských služeb a Policie ČR. Ale vliv na to má řada dalších důležitých faktorů. Bylo by však naivní si myslet, že riziko teroristického útoku v ČR není, že je nulové. Vždy určitá míra rizika existuje a bude existovat. Jde tedy o to s tímto rizikem pracovat a pokud možno systémově pracovat na snižování jak pravděpodobnosti výskytu, tak i jeho potencionálního dopadu.

O jaké aktivity související s bojem proti terorismu jde?

Jde o celou řadu aktivit, ne všechny je možné zde jmenovat, ale jako základní stavební kameny či pilíře považuji mezinárodní spolupráci, interní meziresortní spolupráci, budování potřebných kapacit, zodolňování potencionálních cílů útoků a zvládání krizových situací. Nezanedbatelnou roli hraje i boj proti extremismu a zavádění účinných nástrojů pro předcházení radikalizaci.

A pokud se jedná o organizovaný zločin?

Zde jde především o to, dokázat zachytit nové trendy a reagovat na ně. Zločinecké prostředí se mění a posouvá, stejně jako se mění a rozvíjí celá společnost. Gangsterské metody známé ještě z minulého století postupně ustupují sofistikovanějším formám, navíc ve stále více propojeném světě a globálním kyberprostoru. Aby na to byly bezpečnostní složky schopné reagovat, musí být na adekvátní technické úrovni a využívat čím dál tím více specializovaných detektivů a vyšetřovatelů. Zároveň ale platí, že nejúčinnějším nástrojem pro boj s organizovaným zločinem v jakékoliv jeho podobě je konfiskace výnosů z této trestné činnosti. Tam Policie ČR odvedla za poslední roky obrovský kus práce.

Jednou z cest, jak posílit bezpečnost státu představuje Audit národní bezpečnosti (ANB), který vláda schválila v roce 2016. V čem je podle Vás jeho hlavní význam?

Jedním z hlavních cílů bylo popravdě si říct, jak na tom skutečně jsme. Nebylo smyslem psát nějakou novou bezpečnostní strategii, jak se někteří obávali, ale naopak vyjít z těch, které existují a podívat se na to, jestli jsme (v tu chvíli – v roce 2016) vůči závažným bezpečnostním hrozbám dost odolní. Jeden z pracovních názvů v době kdy koncept Auditu vznikal, byl i Audit národní odolnosti. Díky poctivé a náročné práci bezpečnostních expertů ze všech možných sfér se povedlo ten deklarovaný cíl nejen naplnit, ale v návaznosti na Audit připravit i prováděcí Akční plán, který jednotlivá doporučení rozvinul do konkrétních úkolů pro konkrétní instituce.

Na audit navazuje Akční plán další optimalizace bezpečnostního systému České republiky. V jeho rámci byla udělána řada kroků k posílení bezpečnosti, zejména v rámci ochrany měkkých cílů. Můžete uvést některé z nich?

Bohužel nemohu. Celý Akční plán je v určitém stupni utajení. Je to logické, v některých svých částech hovoří o velice citlivých otázkách a ukládá i úkoly, které se týkají budování schopností a kapacit, což jsou informace, které by neměly být úplně veřejné. Nicméně když jste zmínil ochranu měkkých cílů, tak bych se u ní chvíli zastavil. Koncepce ochrany měkkých cílů vychází z přesvědčení, že lze předem nastavit taková opatření, která pravděpodobnost útoku, ať již se bude jednat o útok teroristický nebo útok pomateného jedince, a jeho dopady zásadním způsobem sníží. Podmínkou ale je, že si provozovatelé měkkých cílů uvědomí a připustí svou vlastní zranitelnost a začnou s ní pracovat. My jim k tomu poskytneme veškerou metodickou podporu a v případě měkkých cílů provozovaných státem i podporu dotační.

Boj proti terorismu, organizovanému zločinu a korupci vyžaduje mezinárodní spolupráci. V jejím rámci se podílíme na aktivitách v rámci Interpolu a dalších mezinárodních bezpečnostních institucí. Daří se přenášet v dostatečné míře zahraniční zkušenosti do práce bezpečnostních složek a naopak, v čem jsme inspirativní pro zahraniční partnery?  

Mezinárodní spolupráce na všech úrovních je naprosto klíčová. V dnešním všeobecně propojeném světě je představa izolace naprosto scestná. A zatímco operativní mezinárodní spolupráce na nadnárodních, ale i bilaterálních platformách naštěstí dnes funguje rutinně a dobře, je třeba stále více prohlubovat i spolupráci na bázi taktické a strategické. To se v některých oblastech daří lépe, v některých méně, ale pozitivním signálem je, že je k tomu čím dál větší vůle. Pokud bych měl vybrat jednu nebo dvě z mnoha oblastí, kde je Česká republika inspirací pro své partery, určitě by to byl koordinovaný přístup a budování kapacit v oblasti hybridních hrozeb nebo třeba systém ochrany židovských objektů. To je pro naše partnery zajímavé a rádi se k nám jezdí inspirovat a učit.

Žít v bezpečném státě je přáním každého z nás. Mnozí si to vykládají tak, že povinnost toto zajistit má vláda, armáda, policie, hasiči atd. Opak je pravdou, přispět k bezpečnosti naší země by měl každý občan a o vlastní bezpečnost se postarat sám, jak zaznělo na semináři asociace bezpečnostních agentur. Jak konkrétně?  

To by opět bylo na dlouhé povídání, ale zjednodušil bych to asi takto. Ano primární zodpovědnost za bezpečnost má na bedrech stát a jeho bezpečnostní systém. Ten však nikdy nebude mít kapacity na to být všude. Proto je žádoucí, aby o hrozbách a rizicích přemýšleli i další. Ať už se jedná o firmy, provozovatele měkkých cílů nebo municipality. Podívejte se například na to, jakých úspěchů dosáhl projekt Bezpečný Kolín, ale třeba i na to, jak se daří zvyšovat odolnost škol v Jihočeském kraji. A co se občanů týče, tam jde o takovou tu bazální rovinu svého vlastního osobního prostoru, majetku a nejbližšího okolí. Ale to si myslím, že se postupem času stále zlepšuje. Je ovšem potřeba si uvědomit, že bezpečí na jakékoliv úrovni není zadarmo. Naopak, je to docela drahá komodita. A o tom, jestli i nadále budeme žít v bezpečné zemi, bude rozhodovat i to, nakolik jsme ochotni do této komodity investovat.