Obchodní řetězce vládu převezly, naletět jim ale nemusela

Komentáře Lukáše Kovandy

Teď by si neměla „chladit žáhu“ hrozbou pokut, to je dětinské a krátkozraké.
Obchodní řetězce si z vládních politiků udělaly „dobrý den“. Nejprve jim slíbily, že zlevní potraviny v rozsahu snížené DPH, ale po přijetí konsolidačního balíčku náhle otočily a tvrdí, že místo zlevnění musí dokonce zdražit

Obchodní řetězce si z vládních politiků, včetně premiéra Petra Fialy, udělaly „dobrý den“. Vládu převezly. Ovšem vláda by si teď neměla „chladit žáhu“ pohrůžkou pokut, jak to dnes v televizi předvedl ministr dopravy Martin Kupka. Taková pohrůžka nejen signalizuje určitou zoufalost, ale je též dětinská a hlavně krátkozraká. Krátkozraká proto, že je diskutabilní, jaké vlastně má vláda legislativní páky na to, aby řetězce přiměla promítnout snížení DPH z potravin do koncových cen. A rovněž proto, že i pokud by vláda takové páky našla, veřejnost se okamžitě začne tázat, proč je nepoužila už dříve a nechala situaci zajít takto daleko. Lidé se také mohou ptát, proč, když je nyní vláda ochotna zasahovat do trhu a nařizovat ceny, to samé neučinila už loni ve vztahu k energetickým podnikům a jejich cenotvorbě. Takovým zásahem mohla zamezit tak výraznému růstu cen energií, který nastal a který nyní přispívá také ke zdražení potravin, resp. poskytuje řetězcům „příběh“, jímž by své navýšené marže a zisky veřejnosti marketingově „prodaly“.

Navíc si vláda nahněvá část svých zbývajících pravicových voličů, kteří jen těžko přijmou, že údajně středopravý kabinet chce tržním subjektům, byť jde o řetězce, diktovat cenotvorbu. Vždyť k něčemu takovému se neuchýlil ani žádný z levicových kabinetů, které Česku vládly od jeho vzniku roku 1993.

Obchodní řetězce nejprve, v září, naslibovaly vládním politikům, že potraviny zlevní v rozsahu snížené DPH (viz obrázek níže). Pak si nechaly schválit konsolidační balíček. A nyní, když už je podepsaný prezidentem, a vyšší marže řetězců tedy zaručené, vyrukovaly s tím, že nejen nezlevní, ale dokonce zdraží (viz opět obrázek níže). Řetězce tvrdí, že zdražují kvůli drahým energiím, jež prý nečekaně tíživě doléhají třeba i na potravináře. Ale přece na to, že stát nebude za firmy, tedy ani za potravináře, platit třeba poplatek za obnovitelné zdroje, vládní politici upozorňovali už od jara. Například ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela už koncem dubna v televizi upozorňoval, že bude prosazovat zrušení odpuštění poplatků z obnovitelných zdrojů energie od počátku roku 2024 (viz zde).

Takže řetězce musely po celou dobu, už nejméně od dubna, vědět, že energie mohou být i příští rok poměrně drahé. Přesto slibovaly hory doly, zejména tedy to, že sníženou DPH promítnou do koncových cen. A vládní politici jim uvěřili, ač je před tím kdekdo varoval, včetně autora těchto řádků (zde). To je klíčová chyba kabinetu. Řetězcům prostě vláda tak naivně uvěřit neměla.

Nyní, když Fialův kabinet hořce shledal, jak jej řetězce obalamutily, by ale tím spíše měl zachovat chladnou hlavu. Přiznat si, že byl obelhán. Ale nepouštět se do výhružek řetězcům. Protože pokud ani tyto pohrůžky pokutami nezaberou, vláda bude vypadat ještě směšněji a ještě více bezzubě, což jí jen vezme další voliče. Pokud vláda opravdu chce něco kloudného učinit, ať si odpustí pohrůžky a raději třeba vyvine tlak na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten má stát standardně k dispozici, aby v podobných případech konal. Vládní ministři samotní ať se války s řetězci vystříhají, takový střet by měli přenechat právě třeba uvedenému úřadu.

Slovensko dokládá, že přijetí eura má na rating dané země převážně negativní vliv

V „korunovém“ Česku se rating stále zlepšuje, na Slovensku po přijetí eura zhoršuje, stejně jako v dalších hned deseti zemích eurozóny.

Páteční zhoršení ratingu Slovenska agenturou Fitch na nejhorší úroveň za posledních více než 18 let dokládá, že přijetí eura má na rating dlouhodobě převážně negativní vliv. Vždyť z 20 zemí eurozóny se v době, po kterou eurem platí, zhoršil rating dle Fitche hned 11 z nich (tedy 55 %). Přitom ze sedmi zemí EU, které eurem naopak neplatí, se rating nezhoršil žádné (tedy 0 %). Alespoň tedy v období od vzniku eura, čili od 1. 1. 1999. Hned šesti z těchto sedmi zemí (Dánsku, Švédsku, Česku, Polsku, Bulharsku a Rumunsku) se rating zlepšil, v případě jedné – Maďarska – je nyní shodný jako právě 1. 1. 1999.

Stěžejním důvodem dlouhodobě převážně negativního vlivu přijetí eura na rating je to, že po vstupu dané země do eurozóny se zhusta zhoršuje její rozpočtová kázeň, čehož příkladem je právě Slovensko. Dochází totiž poměrně často k nárůstu morálního hazardu, kdy země eurozóny, jako je Slovensko, sází s více či méně zastíraným cynismem na to, že ji před rozvratem veřejných financí uchrání rozpočtově (zatím) poměrně ještě ukázněné země v čele s Německem či „tisk“ miliard a bilionů eur v režii Evropské centrální banky, a tedy umělé stlačování úroků na státním dluhu. Dluh napříč eurozónou se proto i v důsledku tohoto morálního hazardu neustále trendově prohlubuje a rating soustavně zhoršuje. Jde o dlouhodobě neudržitelnou situaci, jež může skončit rozpadem eurozóny.

Zamezit tomuto neudržitelnému vývoji měl Pakt růstu a stability a jeho pravidla rozpočtové kázně. Ta však od 90. let, kdy Pakt vznikl, byla a jsou porušována doslova ve stovkách případů prakticky všemi zeměmi eurozóny, resp. EU. Stal se z nich trhací kalendář. Žádná měnová unie nemůže dlouhodobě přežít, tím méně vzkvétat, jsou-li její základní pravidla trhacím kalendářem.

Reálná mzda v Česku padá soustavně už dva roky, což je historický rekord

Nikdy nebylo tak špatně tak dlouho, ovšem světélko na konci dlouhého tunelu vidět je.

…vskutku příslovečné světélko na konci tohoto nebývale dlouhého už je vidět. Nabývá i podoby historického vzestupu ceny zlata, na dějinný rekord.

Reálná mzda se v Česku v letošním třetím čtvrtletí propadla už osmé čtvrtletí v řadě. To je suverénně nejvytrvalejší a nejsoustavnější pokles reálných mezd – a tedy životní úrovně lidí – v celé novodobé historii ČR. Dosud se v reálném vyjádření mzdy propadaly nejdéle čtyři čtvrtletí v řadě, a to po měnovém otřesu a následné krizi let 1997 a 1998.

V letošním třetím čtvrtletí však propad reálných mezd citelně zpomalil. Meziročně vykázal úroveň minus 0,8 procenta, takže se jedná vlastně o nejlepší výsledek reálných mezd, resp. jejich nejslabší meziroční pokles, za celé období od poledního čtvrtletí roku 2021. Loni ve druhém a třetím čtvrtletí se reálné mzdy propadaly i o více než deset procent.

V letošním čtvrtém kvartále, jenž právě probíhá, by se vývoj reálných mezd mohl překlopit konečně do plusu, a to zejména díky stabilizované inflaci, kterou však v meziročním pohledu opticky zvedá ponížená základna loňského roku, kdy byl v posledním čtvrtletí zaveden energetický úsporný tarif.

Teprve v příštím roce se tak Češi dočkají vskutku viditelnějšího a trvalejšího růstu reálné mzdy. Za celý příští roky by měl tento růst činit 3,5 procenta.

Minulý týden zveřejněný pokles reálných mezd je zhruba v souladu s očekáváním trhu. Z hlediska České národní banky tudíž jde o další důkaz, že tuzemská ekonomika nečelí mzdově-inflační spirále. Centrální bance by i proto nemělo nic bránit zahájit snižování úrokových sazeb už záhy, nejspíše na měnověpolitickém zasedání v únoru příštího roku. Nelze vyloučit opatrné snížení základní sazby, o 0,25 procentního bodu, ještě na předvánočním zasedání bankovní rady ČNB.

Očekávání už brzkého poklesu úroků v režii České národní banky potvrzuje též pohled na světové trhy a cen zlata klasického i zlata digitálního.

Skutečné zlato i takzvané zlato digitální – tedy bitcoin – totiž zažívají značný příval investorského zájmu a peněz. Zlato v klasické, kovové podobě počátkem minulého týdne vystoupalo na svůj dějinný rekord, zhruba 2135,4 dolaru za troyskou unci. Unce zlata nikdy v historii nestála tolik dolarů. Alespoň tedy čistě v nominálním vyjádření, tedy bez zohlednění kupní síly dolaru, čili inflace.

Bitcoin, jemuž se přezdívá „digitální zlato“ nebo také „zlato 21. století“, minulý týden zase překonal psychologickou hranici 40 tisíc dolarů a prodával se až za takřka 44 500 dolarů za kus, což je nejvyšší cena této nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny světa za celé období od dubna 2022.

Za vzestupem obou aktiv stojí především optimismus trhů, že americká centrální banka – Fed – začne své základní úrokové sazby snižovat už dost možná zkraje příštího roku. I když se vrcholní činovníci Fedu snaží bujarou náladu burziánů nyní krotit, ti vystupňovali přesto své investice jak do zlata, tak do bitcoinu a samozřejmě i dalších podobných aktiv.

Zlato získává na ceně, neboť s očekáváním poklesu úrokových sazeb stoupá jeho atraktivita. Samo totiž žádný úrok nenese, takže čím vyšší jsou v ekonomice úroky, tím spíše za jinak stejných podmínek ztrácí na lesku v očích investorů. A naopak, s poklesem úroků zlato na svém lesku – a tedy na ceně – často získává. Jeho nevýhoda v podobě bezúročnosti už zkrátka není tak palčivá a zlato tak může dát plněji vyniknout svým výhodám, například fyzické, hmatatelné povaze a či tisíciletou historií uchovatele hodnoty i v čase hyperinflací, válek či hladomorů.

Bitcoin pak představuje v očích jedněch investorů rizikové, ba spekulativní aktivum. A takovým se daří spíše v době, kdy jsou úroky obecně poměrně nízko, takže úvěry na spekulativní investice jsou relativně dostupné a současně konzervativní investice – typu těch do vládních dluhopisů – z důvodu nízkých sazeb nejsou atraktivní. V očích druhé skupiny investorů pak bitcoin hraje roli obdoby technologické akcie. A technologickým akciím – které se mnohdy řadí mezi takzvané růstové tituly – se daří spíše při slabších inflačních očekáváních. Technologické akcie totiž často ještě negenerují zisk, neboť utržené peníze jejich zakladatelé či managementy vesměs vkládají do investic a dalšího rozvoje – do dalšího růstu. Čím slabší jsou inflační očekávání, tím nižší jsou úroky investičních úvěrů – a tím rychlejší může být růst a tím bližší je tedy překlopení hospodaření dané technologické firmy, často startupu, do trvalejšího zisku. Nižší vyhlížená inflace rovněž méně nahlodává reálnou úroveň těchto budoucích zisků.

Vzestup zlata je patrný už od října. V pátek 1. 12. jej však notně přiživila slova šéfa Fedu Jeroma Powella, že měnová politika Spojených států se už ocitla „znatelně v restriktivním pásmu“. V reakci na toto prohlášení citelně klesl dolar a také výnos amerických vládních dluhopisů, což právě nahrává zlatu. Zároveň zmíněné slábnutí dolaru samozřejmě už jen z důvodu výhodnějšího přepočtu umocňuje jak dolarovou cenu zlata, tak bitcoinu.

Powell se sice posléze snažil svá zmíněná slova mírnit, avšak trhy zacenily více než padesátiprocentní šanci na snížení úrokových sazeb Fedu v březnu 2024, přičemž stoprocentní pravděpodobnost přisoudily snížení sazeb nejpozději v květnu příštího roku. Mají zkrátka za to, že Fed už inflaci vlastně udolal.

A pokud tedy Fed udolal inflaci, udolá ji zřejmě brzy také ČNB. Protože řada inflačních tlaků ve světě, třeba odeznívání důsledků covidu nebo energetická drahota, představuje inflační tlak jak pro USA, tak pro Česko. A tyto tlaky tedy nyní mírní, ba mizí. Navíc, jestliže již Fed nebude dále zvedat své úroky, nebude se dále tenčit rozdíl na úrocích na koruně a úrocích na dolaru, což utlumí slábnutí koruny, které je nutně proinflační. Ostatně koruna nyní proti dolaru sílí – z až zhruba 23,50 za dolar v polovině letošního října na úroveň jen mírně nad 22 korunami za dolar minulý týden. Posilování koruny představuje protiinflační tlak, který při dosažení své určité síly vlastně nahrazuje tlak v podobě vyšších úroků. Takže tím spíše s nimi bude moci ČNB již brzy dolů. Což bude tedy znamenat, že mimořádně vysoká inflace je zdolána i v Česku a může se tedy obnovit tolik kýžený růst reálných mezd. (11.12.2023)