Obydlí

Trvalejší obydlí umělá, stavení, jak bychom je nazvali, si stavěli až pralidé v mladší době kamenné (neolitické, počítané asi od 6000 let př. Kr.), kdy přestávali být kočovníky a stávali se zemědělci. Obydlí těchto usedlíků bývala zprvu o jedné místnosti. Z různých pozůstatků nalezených při vykopávkách rekonstruovala archeologie podobu těch prastavení asi takto: Byly to stavby zpravidla půdorysu čtvercového zapuštěné částečně do země, stěny byly hrázděné, vypletené proutím n. rákosem a vymazané hlínou. Uvnitř byly někdy vybíleny nebo pomalovány barevnou hlinkou, popřípadě vyzdobeny ornamenty. V severských a středoevropských krajích byla střecha hodně strmá a krytá došky, rákosím nebo rašelinou. Nejdůležitějším místem bylo ohniště, při něm byly v zemi jámy na zásoby a na odpadky. Kouř odcházel buď otvorem ve střeše, nebo otvory ve štítech. Oken nebylo. „Kavalce“ byly ze země a zpevněny kolem prkny a kůly.

Stavby kolové: Na jednom staroegyptském obrazu z doby kolem 1650 př. Kr. je znázorněna celá osada chat na kůlech (pilotách) zaražených do jezerního dna; soudí se, že tu jde o kolové stavby v nynější Arabii. Herodot se zmiňuje (kol. r. 450 př. Kr) zase o kolových stavbách na Balkánu. Ve Švýcarsku byly objeveny četné osady kolové, někde rozsáhlé, jichž původ se klade až do 5. tisíciletí př. Kr. Vedle kolových staveb na jezerech nebo při březích řek se vyskytují, ponejvíce v Itálii, četné osady kolových staveb na umělých ostrovech nebo násypech mimo přirozené vody, obklopené valy, příkopy s vodou a palisádami. Jsou to tzv. terramary.

Egypt: vedle primitivních chat z proutí a kůry, omazaných hlínou, kruhového n. čtvercového půdorysu, se objevují již v nejstarších historických dobách dva typy obydlí nákladnějších z vepřovic; dům tzv. blokový, se všemi místnostmi pod jednou střechou, a dům s dvorem, do něhož se otvírají místnosti; dvůr míval někdy sloupořadí nebo ochoz a sloužil hospodářským účelům nebo část byla zahradou. Ze dvora vedly schody do poschodí; ve městech bývala podle všeho 2-3 (později až i 4).

Asyrie a Babylonie: ve starší době se vyskytuje trojí typ.

1. Kuželovité chaty čtvercové s kupolí, stavěné nejspíše z vepřovic.

2. Obdélníková stavení s rovnou střechou s klenutou chodbou a s černými podlouhlými nízkými okny pod samou střechou; stavěly se z vepřovic nebo z pálených cihel tak, že se cihly kladly na rákosovinu a spojovaly asfaltem; střecha šikmá, s dřevěným krovem a krytá proutím nebo prkny, s vrstvou mazaniny navrchu. Vchod zvenčí fortnou do čtverúhelníkového dvora. Koldokola dvora obytné místnosti bez oken, osvětlované jen dveřmi, při venkovní zdi tmavé komory sloužící za ložnice. Ze dvora schody do 1. poschodí s dřevěnou pavlačí.

3. Ve městech se obytné doby skládaly z řady úzkých podlouhlých místností seskupených kol dvora neb několika dvorů; některé místnosti měly valenou klenbu.

Řecko: Řecké obydlí je seskupeno kolem ústředního dvora sloupového; u větších domů ochoz. Někdy jedno poschodí. Naproti vchodu hala a ložnice.

Řím: I tu se vyvinul z původní budovy o jednom prostoru dům typu dvorového. V době císařské ve městech činžáky pro chudinu s několika poschodími, ve dvoře schodišťová věž; v přízemí bývaly obchody. Fasáda zpravidla cihlová a s četnými balkony.

Středověk: Na venkově pouhé chatrče s nízkými zdmi uplácanými většinou z hlíny a drnu, s doškovými střechami. Teprve někdy ve 13. století se objevují i na venkově stavení zděná, krytá břidlicí.