Některé doklady svědčí o tom, že vyráběti ocel dovedli nejméně již někdy v 1. pol. 15. století př. Kr. Hettité. Až do 16. století byla výroba oceli více méně tajemstvím a jen ojedinělá. Způsob výroby popsal, mezi jinými, důkladně G. Agricola ve svých „Dvanáctero knih o hornictví a hutnictví“ (1556). Hromadněji se vyrábí o. až v 18. století. R. 1740 vyrobil B. Huntsmann první o. kelímkovou.
Převrat ve výrobě o. způsobil r. 1855 H. Bessemer dmycháním vzduchu do surového železa v tzv. konvertru. B-ův způsob (besemerování) se hodil jen pro železo bez fosforu. Výrobu oceli i ze železa fosforového vynalezl S. G. Thomas r. 1879. Výrobu o. velmi zlepšil P. Martin r. 1864 uživ Siemensova žárojemu.
R. 1899 vyrobil Stassano první ocel v elektrické peci, tzv. elektroocel; jiné typy těchto pecí navrhli Kjéllin (1900) a Hérault (1901).