Konference OSN o změně klimatu v současné době usiluje o sladění zájmů mnoha národů a současně se dohodla na účinných opatřeních na jeho ochranu. Zvýšení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů může být mnohem efektivnější v evropském kontextu než pouze v rámci národních hranic.
Zatímco potencionální koaliční partneři v Německu se ve svých průzkumných rozhovorech snaží bojovat o nástroje správné politiky klimatu, politici z celého světa se
sešli v Bonnu, aby v rámci 23. klimatické konference OSN diskutovali o tom, jak se podaří snížit emise skleníkových plynů.
Jedním z hlavních problémů v Bonnu bylo sladit zájmy většiny národů a zároveň dojít k účinným opatřením k ochraně klimatu. Evropa je v tomto směru již o krok dále, protože zde existuje tzv. evropský nástroj pro jeho ochranu: obchodování s emisemi. Tím je zajištěno splnění politicky stanoveného horního limitu pro emise energetického průmyslu a průmyslu
v Evropě.
Německo jako bohatá země je schopno ambiciózně podporovat ochranu klimatu a hrát v dané problematice průkopnickou roli. Nicméně méně příznivá a nákladná podpora obnovitelných zdrojů energie v zemi není úplně vhodným příkladem. Obrovské částky, které němečtí spotřebitelé elektřiny musí zaplatit za projekt Energiewende spíše potenciální napodobitele odradí, než aby je motivovaly k srovnatelnému přístupu. Přitom elektřina z obnovitelných zdrojů je ve srovnání s konvenčními zdroji energie stále konkurenceschopná, a to díky výraznému poklesu nákladů na výrobu fotovoltaické energie a elektřiny z větrných turbín. Elektřina vyrobená z obnovitelných zdrojů je mnohem výhodnější než elektřina vyrobená konvenčním způsobem, což se týká vysokých počátečních investic a téměř zanedbatelných variabilních nákladů. Dokud nebude zřízena dostatečná skladovací kapacita a flexibilita, která by odpovídala spotřebě, budou stále potřebné konvenční typy elektráren, aby uspokojily poptávku v době nízkého slunečního záření a nedostatečné rychlosti větru. Fakticky má Německo v současné době dvojnásobnou kapacitu na výrobu elektřiny, jak obnovitelnou, tak konvenční.
S rozšířením obnovitelných zdrojů energie podle zákona o obnovitelných zdrojích energie (EEG) bylo Německo velmi úspěšné v tom, že účinně dosáhlo svých vlastních cílů. Mezitím náklady na fotovoltaické i větrné systémy výrazně poklesly a byly dostupné
i v jiných částech světa. Německo tak výrazně přispělo ke globální ochraně klimatu, ačkoliv za vysoké ceny pro domácí spotřebitele elektřiny. Díky velkorysým výkupním cenám, jejichž výše byla upravena s určitým zpožděním oproti skutečným nákladům odpovídajících paliv, podlehli němečtí výrobci zařízení na mnoho let tlaku nákladů, přičemž samotní provozovatelé byli schopni těžit z vysokých výnosů. Mezitím převzali zahraniční konkurenti
z velké části domácí fotovoltaický průmysl. Nastavení parametrů pro podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie bylo tímto odpovědné za rozkvět a úpadek celého průmyslu
a tím souvisejících pracovních míst. Vzhledem k tomu, že stávající závazky týkající se financování v rámci EEG jsou platné po dobu 20 let, nákladový blok z období „boomu“ sluneční energie bude nadále zajišťovat vysoké platby spotřebitelů elektřiny v rámci poplatku EEG až do dalšího vyhodnocení.
Další místa mimo Německo jsou mnohem lépe vybavena pro efektivní a méně nestabilní výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jejich podíl na dodávkách energie a elektřiny je dnes mnohem vyšší v jiných evropských zemích. Například v jižní Evropě je mnohem silnější podíl slunečního svitu a v mnoha pobřežních regionech je přinejmenším tak silný vítr jako právě v Německu. Zatímco řada zemí, jako je Švédsko nebo Rakousko, vytváří vysoký podíl obnovitelné energie díky vodním elektrárnám, Španělsko konkuruje Německu větrem a sluncem.
Zejména s ohledem na spojování sektorů, které se používají k pohonu elektrických vozidel
a elektrickému vytápění, je vyžadováno výrazné rozšíření kapacit na výrobu elektřiny. Potenciál pro expanzi by se dal hledat v poměrně hustě osídlené zemi v regionech jako je německé pohraničí, avšak je to závislé na přijetí ze strany veřejnosti. Pro budoucí expanzi je potenciál mimo území Německa na mnoha místech mnohem vyšší a o to nižší pak budou náklady na domácí investice.
Všechny tyto důvody hovoří proti tomu, aby se v první řadě spoléhalo na národní strategii rozvoje a podpory. Zvýšení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů může být mnohem efektivnější alespoň v evropském kontextu než v rámci národních hranic. V žádném případě však nedojde k zanedbávání nebo dokonce penalizaci možných německých lokalit pro další větrné elektrárny a fotovoltaické systémy. Musí však být schopny soutěže v porovnání s jinými místy mimo Německo. V opačném případě budou ceny domácích spotřebitelů elektřiny nadále růst. Následkem toho by se mohlo stát, že komerční odběratelé elektřiny budou v budoucnu více investovat do zahraničních lokalit, nežli do domácích. Proto by se veškeré úsilí německé politiky v oblasti klimatu mělo soustředit na mezinárodní řešení namísto investování velkých částek do dosažení národních cílů. Neznamená to však snižování vlastních ambic, ale spíše snahu o rozvoj takových řešení, která by byla navzájem udržitelná a cenově dostupná pro další země.
Se společným systémem financování v Evropě budou všechny potenciální lokality soutěžit o to, který ze zdrojů energie se podaří na daném území prosadit. V úvahu připadají voda, vítr a slunce, jako největší a nejspolehlivější zdroje energie. Tento způsob však nefunguje s pevnými poplatky za přenos. Elektrická rozvodná síť by měla být natolik inteligentní, aby poskytovatelé i zákazníci mohli pružně reagovat na cenové signály. Evropský přenosový systém s jednotnými podmínkami by byl řešením ještě dalšího problému: konkurenční nevýhody způsobené obzvláště vysokými daněmi v Německu by byly věcí minulosti.
Thilo Schaefer, energetický expert Institutu německého hospodářství, říjen 2017
