Ve vodě jsou všudypřítomné a hrají klíčovou roli v potravních sítích, v koloběhu živin, hmoty a energie a při čištění vody. Vodní houby. Jak to však bývá u organismů, které jsou nenápadné a často pouhým okem neviditelné, společnost je většinou opomíjí a zapomíná na jejich obrovský význam při zajišťování podpory a stability vodních ekosystémů. Ještě problematičtější je, že zapomínáme na to, jak moc jsou vystaveny širokému spektru hrozeb způsobených lidskou činností. Bez řádných ochranných opatření mohou jejich populace klesat a vyhynout stejně jako všechny ostatní, nápadnější vodní organismy, což může vést k nepředvídatelným důsledkům pro mořské i sladkovodní ekosystémy. Na tento problém se zaměřil mezinárodní tým pod vedením vědců z Biologického centra Akademie věd ČR, dále z Leibnizova institutu sladkovodní ekologie a vnitrozemského rybolovu (IGB) v Německu a z Univerzity v Coimbře v Portugalsku.
Ve studii, která právě vyšla v časopise Frontiers in Ecology and the Environment, se autoři zabývali tím, jak málo pozornosti se věnuje vodním houbám jakožto potenciálním cílům ochrany. „Červený seznam ohrožených druhů IUCN zatím obsahuje pouze malý počet hub a všechno to jsou pouze suchozemské velké houby,“ říká Mariyana Vatova, jedna z hlavních autorek studie. „Hlavní komplikace tkví v tom, že mnoho skupin vodních hub je špatně prozkoumaných a mnoho druhů musí vědci teprve objevit a popsat,“ dodává.
Dalším problémem je, že ojedinělé studie, které se věnovaly ohrožení vodních hub, se téměř výhradně omezovaly na rizika způsobená fungicidy. „Houby a jejich jemné sítě ale může poškodit mnoho dalších znečišťujících látek, jako jsou léčiva, kovy, mikroplasty a velké dávky živin,“ říká další autor studie Hans-Peter Grossart z IGB. „Ještě znepokojivější je, že nevíme téměř nic o dalších hrozbách, kterým vodní houby pravděpodobně čelí. Mezi hlavní rizika patří změny a degradace stanovišť, biologické invaze a změna klimatu.“
Takové hrozby mohou vést nejen k vymírání druhů ve společenstvech vodních hub, ale také k úbytku jejich populací, a dokonce k úplné ztrátě jejich klíčových funkcí v ekosystému. To může v konečném důsledku vyvolat kaskádový efekt ve vodních potravních sítích. „Bohužel kvůli velkým mezerám v současných znalostech pravděpodobně mnoho takových případů vůbec neodhalíme a zůstanou nám skryty,“ domnívá se Ivan Jarić z Biologického centra Akademie věd ČR. „Tyto ztrácející se ekosystémové funkce mohou situaci dále zhoršit tím, že nezavedeme včasná a účinná ochranná opatření.“
Studie poukazuje na to, že ochraně vodních hub není věnována potřebná pozornost a že je třeba ji naléhavě zařadit mezi priority vodohospodářského managementu a začlenit ji do rámců ochrany vod. „Veškeré úsilí v oblasti managementu by mělo směřovat jak k ochraně rozmanitosti hub, tak k zachování jejich klíčových ekosystémových funkcí,“ navrhuje Susana C. Gonçalves z University v Coimbře v Portugalsku, další autorka studie, která je zároveň členkou Výboru pro ochranu hub IUCN SSC. „Efektivní ochrany můžeme pravděpodobně nejúčinněji dosáhnout pomocí konceptu ochrany celých ekosystémů,“ dodává.
Mezi vhodná ochranná opatření, navrhovaná ve studii, patří snížení a zákaz dovozu živin a kontaminantů, omezení zavlečení invazních nepůvodních druhů, uvádění vodních útvarů do přirozeného stavu, obnova klíčových stanovišť, udržování ekologicky relevantních hydrologických režimů, přijímání přísných politik a vývoj a aplikace nových, standardizovaných fungálních biologických testů. Autoři však zdůrazňují, že všechna tato opatření by měla brát v úvahu specifičnost hub.
