Nejstarší tuzemská cestovní kancelář slaví tento víkend už 104. výročí od svého vzniku, právě od července roku 1920 se začal psát hlavní příběh Čedoku v tuzemsku, ale i za hranicemi. Za tu dobu zaznamenal svět, turismus i sám Čedok řadu velkých změn, cestovní ruch se kompletně proměnil a cestovní kancelář byla za více než století u různých hospodářských, politických i historických událostí. Kočáry tažené koňmi a okružní jízdy autokary Praga po Staroměstském náměstí v Praze jsou už dávnou minulostí a klienty do vysněných destinací přepravují stokrát rychleji špičková proudová letadla. Co bylo ale mezitím? Připomeňte si pět zajímavostí z historie cestování i kultovní české cestovky. Další příběhy a fakta z historie cestování se objevují v knize „Historie psaná Čedokem.“
Moderním způsobem cestují lidé už více než sto sedmdesát let, z toho téměř dvě třetiny této doby se oboru věnuje i nejstarší cestovní kancelář u nás. Čedok si svou pevnou pozici na tuzemském trhu udržel od svého vzniku až dodnes. Ustál válku, železnou oponu, divoké devadesátky i covidovou pandemii. Cestovatelské obzory Čechům i Slovákům rozšiřuje už více než jedno století, a tak ve své historii pamatuje i na momenty v dějinách, jako byla záchrana židovských občanů před druhou světovou válkou či emigraci „dovolenkářů“ do zahraničí, ale i na důležité milníky v cestovním ruchu, třeba zavedení polopenze i otevření nového letiště.
.jpeg)
Dunajské neutrální lodě pro uprchlíky před druhou světovou válkou
Krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava měla řada, především židovských občanů československé cestovní pasy s razítkem umožňujícím vycestovat ze země ještě do konce dubna roku 1939. Háček ale spočíval v tom, že neměli žádná tranzitní víza, díky kterým by se dostali k zámořským lodím kotvícím v přístavech ve třetích zemích, zejména v Rumunsku a Bulharsku. Možnosti, jak je získat, byly nejisté, třeba i díky nedostatku času na jejich vyřízení. Čedok tak řešil, jak dostat k moři tisíce emigrantů bez víz. Jako šikovný nápad se ukázalo využití toku řeky Dunaj, tehdy pro osobní dopravu uznávaného neutrálním územím bez pravomocí celních a pasových orgánů zemí na jeho březích. Za tímto účelem si Čedok začal pronajímat říční osobní lodě v Bělehradě, které nechal pro uprchlíky přistavit v říčních přístavech ve Vídni a později v Bratislavě. Tam cestující nastoupili do lodi a přeplavili se neutrálním územím po celém dolním toku Dunaje až k Černému moři, kde už přímo přestupovali do zámořských lodí směřujících do přístavu Haifa, dnes třetího největšího města v Izraeli. Tímto jednoduchým trikem zachránila cestovní kancelář tisíce uprchlíků, jimž by při setrvání v zemi hrozil smutný osud.
Seznamovací zájezdy už v 60. letech
Když došlo v minulém století k uvolnění tvrdých otěží komunismu, začalo se ohlížet na Západ i po dříve zapovězených aktivitách – nově se volila třeba královna krásy a Čedok tehdy s časopisem
„100+1 zahraniční zajímavost“ přišel s nápadem seznamovacích zájezdů pod názvem „Rendez-vous s Čedokem“. Zájemci vyplňovali vedle běžné přihlášky pobytu i speciální dotazník s otázkami, na jehož základě sestavil počítač stočlenné skupiny – vždy po padesáti účastnících z řad žen a mužů, kteří se podle odhadu tehdejší „umělé inteligence“ měly k sobě nejvíce hodit. Na zájezd se hlásily častěji ženy než muži, kteří navíc často těsně před zahájením zájezdu vycouvali a svou účast zrušili, a to i přes stornopoplatky. Čedok proto míval náhradníky, aby i na poslední chvíli dokázal doplnit skupinu na plný počet a cestu zorganizovat. A cena? Dvoutýdenní letecký zájezd do hotelu Jupiter na Slunečném pobřeží v Bulharsku s odletem z Prahy, včetně mezipřistání v Brně, vycházel s plnou penzí, večírky a výlety tehdy asi na 3 600 Kčs, tedy přibližně na dva a půl hrubého měsíčního platu. Dnes se turisté mohou za dva průměrné platy vydat na dovolenou třeba na thajský Phuket a pak ještě strávit třeba týden na ostrově Mauricius, navíc pohodlněji a rychleji.
Myší expres aneb kde se vzalo označení „paštikáři“
Na sklonku šedesátých let přišel Čedok s novinkou v oblasti stravování a zavedl polopenzi u zájezdů do tehdejší Jugoslávie, aby oslovil další klienty a také snížil cenu za pobyt. Tehdejší klienti novému termínu ale nerozuměli, a tak přibylo i pomocné názvosloví „normální hotelová penze bez obědů“. Kvůli nízkému kapesnému, které měli tehdy cestovatelé k dispozici, si někteří nemohli dovolit dokupovat obědy, a protože nevěděli, jak budou snášet „polední hladovění“, vozili si kufry plné jídla. Potraviny pak umisťovali do koutů hotelových pokojů bez ledniček. Po chodbách se tak linuly různé vůně například československých uzenin, které lákaly i hlodavce. Místní začali československé klienty nazývat tzv. „paštikáři“, přezdívkou, která přežila i vstup do nového tisíciletí. Vlaky do Jugoslávie, které se využívaly, si pak vysloužily označení „Myší expres“. To už dnes samozřejmě dávno neplatí. Češi si naopak chtějí dovolenou užít se vším všudy. Naprostá většina klientů proto volí letecké zájezdy, a to především do čtyř- a pětihvězdičkových hotelů se stravováním all inclusive.
Kam s valutami? Peníze schovávali turisté v autobusech i v zubní pastě
Kapesné, které lidé na cestu za hranice v době socialismu dostávali, bylo velmi nízké, dnes samozřejmě rozpočet turistů záleží pouze na nich. Tehdejší dovolenkáři ale potřebovali více peněz nejen na samotnou dovolenou, ale také na suvenýry z cest, zejména na nákup zboží, které se tehdy v Československu nedalo sehnat vůbec nebo velmi složitě. Prakticky všichni tak pašovali peníze, bylo to ale všeobecně známé tajemství, věděli to jak celníci, tak turisté. Na hraničním přechodu proto vždy docházelo ke kontrolám, tato „hra“, zdali celníci valuty objeví či nikoli, se stala u zájezdů pravidlem. Skrýše na peníze byly nejrůznější, od obalů zubní pasty přes krabice s práškem na praní až po přilepování bankovek do knížek na jednotlivé stránky. Pokud měli lidé větší obnos, umístili ho například v autobuse pod podlážku nebo na jiné zakryté místo, ideálně ho rozdělili na více míst. Když tyto peníze celníci objevili, nikdo se k nim nehlásil a nikoho tak nemohli ani postihnout. A co se našlo, to se také odevzdalo – Československé státní bance.
Exotika z regionů a otevření letiště v Českých Budějovicích
Čedok stál u novinek cestovního ruchu a nových trendů odjakživa. A tak jako přišel ve dvacátých letech minulého století s průlomovou obchodní strategií v podobě nových dopravních prostředků – tedy se zavedením autokarů i letadel pro zájezdy, v současnosti se vrhnul i na rozvoj regionálních letišť. Jako vůbec první na trhu rozlétal dálkové destinace i zatím poslední otevřené české mezinárodní letiště v Českých Budějovicích. Dnes létají Češi na dovolenou z šesti mezinárodních letišť v tuzemsku a kompletně se změnily i typy letadel, se kterými cestují. Boeingem 787 Dreamliner se tak turisté letos podívají do exotiky nejen z Prahy, ale také z Brna nebo Ostravy.
