Od smrti k novému životu 1: Po stopách věčné pravdy

Před nedávnem mne v jednom velkém pražském knihkupectví zaujaly dvě starší ženy, které se sháněly po literatuře, která je věnována tomu, co nás čeká, až opustíme tento svět. Dal jsem se s nimi do řeči a byl překvapen přehledem, jaký o literatuře tohoto druhu mají. Na otázku, proč této tematice věnují takovou pozornost, mi jedna odpověděla, že je prostě zajímá co nastane po smrti, a pak své myšlenky začala rozvíjet do šířky i hloubky… Motivováni tímto rozhovorem jsme se rozhodli publikovat na pokračování úvahy z Druhé knihy A. J. Ibinga Od smrti k novému životu s podtitulem Po stopách věčné pravdy, kterou vydal v roce 1925 Kruh přátel Ibingových. Před první částí otiskujeme úvod a závěr knihy.   

Úvod

Dnešní doba, oplývající nesčetnými vynálezy a pokroky ve všech oborech lidského podnikání, vzbuzuje v mnohém člověku domněnku, že blížíme se již pomalu vrcholku lidského vědění, jehož možno dosáhnouti. A přece toto vědění lidstva je tak jednostranné: Dovedeme používati a přeměňovati veškeré síly, jež máme dosud k disposici, známe koloběh hmoty ve světě i vesmíru, ale vědomosti naše z oboru duchovního jsou tak nepatrné, že ohromná většina lidstva pozemského nemá naprosto žádného, anebo alespoň ne jasného ponětí o postupném vývoji duševním, spokojujíc se pouze studiem nepatrné části tohoto vývoje, připadající na dobu od narození do smrti člověka.

Jest účelem této knížky, sestavené z vybraných projevů. A. J. Ibinga a vydané kruhem jeho ctitelů a přátel, aby těm, kdož i po této stránce pravdu hledají a po ní touží, přinesla poučení a vysvětlení a ukázala cestu, která vede k poznání života za hrobem.

Projevy tyto jsou tak vzácné a dotýkají se duchovního života tak jemně, že nesnesly by, aby s nimi bylo obchodováno jako s myšlenkami hmotného světa, a proto rozhodl se kruh přátel Ibingových tyto projevy nejen v důstojné formě vydati, ale také nabídnouti je úplně zdarma všem upřímným přátelům duchovní pravdy a těm, kteří touží poznati tajemství záhrobní.

Místo závěru

Při vydání této knihy uplatňuje se poprvé Ideál, dle kterého měly by býti vydávány všechny knihy určené k výchově duše lidské, k jejímu ušlechtění a duchovnímu povznesení. Autoři, kteří jsou vyvoleni přijímati tak vzácné inspirace z Duchovna, jsou určeni také k tomu, aby přijaté od Geniů myšlénky zprostředkovali svým bratrům, tj. svému národu nebo i celému lidstvu, ale nemají práva prodávati to, co zadarmo přijali (to pochopil Tolstoj a u nás Gamma). Slouží-li ale tito vyvolení lidstvu, neb aspoň svému národu, pak se má národ-stát starati o tyto Bohem vyvolené prostředníky, aby mohli se plně oddati této vznešené službě a nemusili ducha svého ubíjeti starostmi hmotnými.

A vzácné plody jejich vyšší Inspirace neměly by se státi také předmětem obchodu, nýbrž měla by tu býti společnost, která by tyto práce, lidstvo povznášející, šířila bez jakéhokoliv výdělku, jen za výrobní cenu, tj. za úhradu tisku a papíru, anebo měl by tuto povinnost převzíti na sebe stát a vydávati takové věci úplně zdarma, tak jak v malém činí s Ibingovou knihou malá společnost přátel autorových.

Jak nabývám duchovních poznatků

 Někdy, hlavně z rána, mám dojem, jakoby mne Mistr volal. Zavru oči, soustředím se, pravidelně dýchaje, a brzy dlí mé duchovní vědomí u Mistra a pozoruji své vlastní fysické tělo, jež nejeví se mi již takovým, jako v normálním stavu, kdy duše je oživuje. Nezdá se mi býti spícím člověkem, nýbrž neoživeným tělem, v němž pokračuje rozklad hmoty.

Pocit, který se mne zmocňuje při tomto pozorování, jest odpor a zároveň velká soustrast i láska k této odumírající mé části, a to láska zvláštní síly, neb jinak by nemohla moje duše spojiti se opět s něčím, co leží mimo ni a budí její odpor. Mám-li pozorovati činnost duše ve hmotě, jest ihned fysický můj obal přede mnou a na vlastním svém těle činím pozorování.

Ukončuji pozorování tohoto hmotného obalu svého, směsi to masa, krve, cév a nervů, vzhlédnu k Mistru a na jeho pokyn sleduji ho do Nekonečného Vesmíru.

Vše, co tam spatříme, týká se jen života naší duše. Nemůžeme absolutně nic jiného tam pochopiti, než to, co duchovně vnímáme a co se duše týká.

Jest mnoho toho, čeho duchovně pochopiti nemůžeme. Proč? „Neprojevený Bůh“ v tomto skryto vše! Snad jednou duše naše k tomu také dospěje, že více pochopí. Ale vzpomeňme, že duše jest nesmrtelná, že nic nestojí, že vše jest ve stálém víru a pohybu a stálému pokroku podrobeno. V nepochopitelné věčnosti neznamená dlouhá doba více než okamžik. Jako by duše vaše duše chtěla pochopiti věčnost bez počátku, bez konce? Toho jest nemožno!