Od smrti k novému životu 12: Stavy posmrtné VI.

Mistr praví: „Mluvili jste o záhrobních přátelích a nepozorovali jste, že mezi vámi dlí tolik duší vám drahých, kterým již možno jest přistoupiti k vám.

Je zde E., na něhož jsme vzpomínali, stojí po levé straně sestry P., hladí jí tváře a praví s výrazem lásky v oku: „Děkuji ti za tvou mateřskou vzpomínku, a věř, že nezbavil jsem se života pro malichernou věc. Nejsem nehoden vzpomínky vaší!“

Matka má jest ještě spoutána fluidy záhrobními. Nevybavila se dosud duše její k vědomí duchovnímu. Při její smrti stál jsem při ní se všemi jí drahými, a věřte, že mne v tomto okamžiku poznala, když ruce jsem jí podával. Byl to však jen okamžik, pak počal se v ní již přerod světských pojmů v pojmy duchovní a duše její v polovědomí kráčí k posvátnému klidu, v němž zrodí se jako bytost čistá, protože mnoho, velmi mnoho trpěla. Každá slza, kterou prolila, stala se stupněm k pokroku její duše. Pozorovali jste, že již za života prozírala duše její, že světlo poznání z ní vyzařovalo.

Utvořte kruh a přijměte ruky stisk ze záhrobí, vzpomeňte duše její a já vzpomínku vaši jí zprostředkuji a věřte, že se zachvěje radostí. Přispějete jí tím k pochopení duchovního stavu jejího.