Od smrti k novému životu 24: Projevy ze záhrobí I.

Nesmíte utonouti ve smutných myšlenkách! Vzneste mysl vzhůru z tohoto pomíjejícího, hmotného světa a vzpomeňte raději vyšších cílů. Netruchlete pro zesnulé, vždyť duše je nesmrtelná! Vzpomeňte, jak velkou a obtížnou cestu duše podstupuje, když sklání se do slzavého údolí, když počíná svou pozemskou pouť. Co smutku, co trudu ji očekává, a že přes to radostně vchází do hmotného žití, ničeho se nelekajíc, protože ví, že jde za svým určením.

Vědomí toho ji provází z jedné inkarnace do druhé, ona vidí jasně před sebe, ale nikoli hoře ani radost, které zažije, nýbrž jen prospěch pro duchovní svůj vzrůst, a raduje se z každého stupně, kterým se blíží dokonalosti a světlu, jež jí září ve výši vstříc.

Myslíte, že člověk je otrokem svého osudu? Tomu tak není, člověk je pánem jeho, a sám si tvoří krásy i žaly života! Jen kdyby se mohl vzdáti té trapné myšlenky na smrt, jež způsobuje mu největší hoře. Je nutno, aby považoval smrt jen za změnu a nehleděl pouze na to tělo hmotné, které jde rozkladu vstříc. Vždyť zde v trudu života trpíte právě proto, abyste došli dokonalosti.

Hle, tak mnohý jde za jedinou snahou, hledati Pravdu, dosíci Pravdy a tato snaha, toto hledání je jeho cesta k dokonalosti. Nehleďte na směry, na náboženství, každý má své náboženství v nitru svém. Netažte se nikoho, k jakému vyznání se hlásí, a směr váš ať jde jen za Pravdou.

Bůh vám dal rozum a srdce, a tím se řiďte. A kde nejvíce se Pravda zjevuje? V přírodě. To je ten vznešený učitel, která nás vede a otevírá náš zrak duchovní. Jste zvyklí obdivovati se její kráse, učte se však také sledovati účelnost její a poznáte Boha v ní. Ačkoli nemůžete vystihnouti Boha, přece jen snaha vaše k Němu spěje, k Němu se nese, vždyť čím více Ho milujete, tím více jste schopni chápati Jeho Moudrost, Jeho Lásku, a tím více se blížíte Pravdě.

Kdybyste pozorovati mohli, jak blaženě odchází duše naplněna Bohem, řekli byste: „Jak krásná je smrt, krok to k lepšímu životu.“