Jsem mezi vámi. Přicházím potěšiti a povznést svoji manželku a vy, přátelé, mi to umožníte. Ubohá oplakává mne, ale nepřeji si toho, nemáme rádi slz, vždyť nám je zde tak krásně, volno a máme velebný klid. Vše, co nás tížilo, odpadlo a zbyly jen upomínky na to, co nás těšilo a blažilo. Víme, co si přáti můžeme a co nikoli, proto jsme zde tak šťastni.
Můj život byl pln povinností a ty víš, drahá duše, že to byla má jediná útěcha, když jsem opouštěl to slzavé údolí, že jsem správně vyplnil veškeré své povinnosti, Jen toho jsem litoval, že má drahá žena zůstane v neutěšenosti, že neví, jaké blaženosti jdu vstříc; neví, že mně bylo osvobozením to, co jí způsobilo tak smutné a trpké chvíle. Ji jsem opustil a sám vkročil jsem do krás Neznáma. Věř však, duše drahá, že jsem ti nezmizel a že v životě našem jsem ti nebyl tak blízko, jako jsem nyní. Je mi možno tě obletovati, vnuknouti tobě, co konati máš a čeho se máš varovati i útěchu ti dávati do chorého srdce, což vše jsem nemohl činiti, dokud jsem dlel na zemi. Měl jsem Tě velice rád, ty to víš a jestli jsem Tě snad v době našeho dlouhého spolužití někdy zarmoutil, odpusť mi a nepočítej to ve zlé. My zde opouštíme vše, buď proto jako my: vědomě jsem Ti nikdy nechtěl ublížiti. Člověk však zůstane vždy jen člověkem i kdyby sebe více miloval a chtěl býti dobrým.
Za veškerou péči, kterou Jsi mi v krátké době mé nemoci věnovala, Ti vřele děkuji, city vděčnosti nevymizely v nás, ani cit lásky a proto můžeme je s vámi sdíleti, vám je sdělovati, vás viděti, vám raditi a vás celovati. Pocítíš-li někdy, když roztouženě na mne myslíš, lehké vanutí po levé straně obličeje, věz, že to jest – můj pocel, že jsem to já.
Tážeš se, zda trpím? Má duše drahá, my zde neznáme utrpení; jaká by to byla blaženost, kdybychom trpěli? Nevěř v peklo, ani v nebe a očistec, protože ti, kteří byli na zemi nehodni a plni vášní, nepřijdou do pekla, nýbrž nesou vše s sebou dále; trápí je to, ale jinak než vy si vše představujete, trpí jen neporozuměním. Byla-li však duše dobrá, stupňuje se zde její blaženost a duše pracuje na svém zdokonalení dále. Čeho nemohla vyplniti ve fysickém těle, to koná po smrti fysické. Veškeré idee, které žila a které jí byly drahé, uskutečňují se zde a duše má prožívá takové příjemné zadostučinění, že se vše realisuje, co krásného a ušlechtilého v ní tkvělo, že se to uskutečňuje v pláni astrální i na zemi. Ty myšlenky její se neztratí, přijdou mezi vás a přispějí k uskutečnění toho, o čem ušlechtilá duše pracuje.
Vy se modlíte za nás zesnulé a my svým sněním a přáním pomáháme vám a dáváme vám myšlenky potřebné. Ty víš, duše drahá, že jsem byl pln ušlechtilých snah a nyní již také víš, jak pracuji i v záhrobí. Nezapomeň, že tvůj muž na tebe v duchovnu myslí, tebe oblétá, těší a prosí tě, abys neslzela, protože slzy tlačí, bolí a padají jako rez do mé blaženosti.
Buď s Bohem, přijdu Tě opět potěšit, kdykoli si jen přáti budeš.
