Od smrti k novému životu 27: Projevy ze záhrobí IV.

Vidím bytost duchovní, průsvitnou a krásnou. Praví: Chtěli Jste vzpomenouti duší zemřelých přátel. Jsem zde, zosobněná síla z jejich středu a přináším vám na poděkování jejich pozdravy a útěchu, kterou Vám vlévají do srdce!

Každý z vás má některého drahého v záhrobí, buď z příbuzenstva neb z kruhu přátel svých, a jím spojeni jste s celým sborem osvobozených duší.

V této sféře jsou totiž sbory duchovních bytostí, které spojují svými fluidy výchvěvy všech dobrých duší tam dlících. Ony chápou dobře Vaše modlitby a přání a připojí je k síle našich přátel. Pak síly ty projdou jistou sférou, kde oživí vzpomínky na Vás a duše pocítí na okamžik světskou lásku k Vám a zjemnělou lásku vaši, která se jich dotkne jako největší blaženost. V okamžiku tohoto pochopení sdělují vše, co by Vám chtěli oznámiti, oné zářící bytosti, která snižujíc se k Vám, přináší Vám ony zvěsti a praví: Já jsem zář lásky jejich a do záře oné vlévá se i zář lásky vaší a z ní vyrozumívá duše vaše vzkaz vašich drahých!

Stojí zde vážná bytost, zahalená duchovním rouchem. Poznávám přítele svého, otce naší duše N. Podává mi ruku, druhou vkládá na čelo dcery své a praví: „Věř, že jsem ti mnohem blíže než za života fysického. Nepochopil jsem ducha tvého tak hluboce založeného. Nezajímal jsem se o tebe tak jako o sestru tvou, ale nyní vím, že duše tvá je mi příbuznější. Chci nyní, spojen s tebou, říditi kroky tvé a tebe zdokonalovat, abys pociťovala klid a spokojenost. Vzpomínej vždy na mne s rozjasněným okem a srdcem blaženým, nikdy ve smutku a zármutku. Tím posloužíš mi nejvíce, spatřím-li srdce tvé přístupné klidu.

Žehnám tobě a spojuji ruku tvou s D., aby tebe sílila a zapuzovala od tebe vše, co by tě zarmoutilo.

Jsou zde duše příbuzné naší družky A., které ji obletují a dechem na čelo jí vlévají útěchu do srdce. Praví jí: „Ne nadarmo jsi zvěděla, že slzy otvírají nitro člověka, do kterého se vlévá pochopení božského řízení.“

I při bratru R. stojí vážná bytost a pochopuji, že sílí srdce jeho a žehná mysli, aby rozpoznal, co mu z duchovního života v blízkost přichází.

Ještě mnoho vzkazů našich drahých zde v zosobnění dlí. Pak vše mizí a jen ovzduší zůstává, které se mně zdá plným vůně rajských květů.