Od smrti k novému životu 40: Jak prospívá myšlenka lásky duším v záhrobí

Je zde Mistr a praví: Dnes vás chci spojiti s vašimi drahými, jež vás již opustili a prožívají nyní život záhrobní. Duše je věčná, pravíte, a záhrobí jest jejím sídlem. Záhrobí představujete si jako nějaké sídlo, nějaké místo, a někdo z vás by snad i řekl, jako nějaký stav. Je to však obojí. Záhrobí, v němž se octne duše po odchodu z těla fysického, je všudy přítomno a záleží jen na duši samé, octne-li se v takové dálce, že jest mimo ovzduší své bývalé planety.

Když vám někdo drahý odejde, stále za ním vysíláte myšlenku: Proč jsem tě ztratil, vrať se! Tu duše jeho zastaví se na odchodu svém a hledí spojiti se s vámi. Nedochází hned, nýbrž vám zůstává na blízku, obklopuje a těší vás i radu všelikou vám dává. Vy můžete přítomnost její vycítiti a blažený pocit vchází do duše vaší. Arciť, zdržujete tím vzestup duše, avšak nečiňte si žádných výčitek z toho. Duše osvobozená má blahý pocit z toho, že vám prospívá, vidí jen to, co vás blaží, nepochopuje bolu vašeho, nýbrž jen tu vaši lásku cítí a v ní se noří s pocitem větším, než by byla schopna zde.

Nechápe ještě vzestupu svého; až po čase, když se ve vás bol zmírní, klid vchází do nitra vašeho, a vy přestanete tak intensivně po ní toužiti, duše se rozhlíží a vchází do posvátného Klidu, kde setrvá bez vědomí, až přijde doba určení a nastane duchovní její zrození. Pak dle hodnoty své pluje v duchovní život, anebo dlouho ještě bloudí, než Světlo ji osvítí. Ale láska vaše jí také určitou měrou přispěla k pochopení Světla, protože láska jest světlo.

Vynahradí se tedy stonásobně pozdržení její.

Blaze duším, na něž pozůstalí s láskou myslí. Ale jsou ubohé duše, za něž nikdo se nemodlí, za něž nikomu nevstoupí slza do oka, aby s láskou duše vzpomněl a jí prospěl.

Nestará-li se však o ně nikdo, stará se o ně Bůh. Je tolik lidí na zemi, kteří se vroucně modlí za duše lidí zesnulých. A kdyby jen jediný se vroucně pomodlil, padá láska jeho v podobě rosy na tyto duše opuštěné a láska v nich vzklíčí.

Bůh, věčná láska, totiž nedopustí, aby ani jediná duše Jeho nestrádala bez své viny.