Od smrti k novému životu 50: Údolí utrpení II. Vidina

Jsem v hrůzyplném místě. Je to temné údolí se zemí vyprahlou, kamením jako bodláky, není v něm žádný pramen, žádné rostlinstvo, jen šero a přes vyprahlou zemi jen děsivý chlad. Údolí je hluboké, rozsáhlé a vroubené skalami.

Pozoruji v něm šedé stíny – bytosti duchovně zatemnělé. Nemohou poznati, je-li pobyt jejich zde trestem, vím však, že trest neexistuje ve Vesmíru, nýbrž jen neporozumění.

Dlí zde proto, že jejich vědomí je tupé, že nesnažily se zjemniti sebe a proto nyní nemohou chápati svého božského původu. Opustivše hmotnou schránku svou, nevznesly se vzhůru do duchovní úrovně, mezi duše volné, nýbrž klesly v porobu tmy.

Poznávám, že jsou to duše z inkarnací nynějších, které nesledovaly v jednání své povinnosti, nýbrž pustošily, páchaly zlo a zvůli, lid i zvířata trýznily, nadužívaly své moci, jim zbraň nesloužila k obraně, nýbrž k zabíjení.

Nyní dlí zde v temnotách. Mohlo by se říci: toť jejich trest; je to však zatemnění duše, protože svým zlým životem budily síly, jež utlačovaly jejich vědomí. Nemohou se povznést a v tom ten trest jejich; jich však nikdo netrestá, nýbrž trestají jen samy sebe a musí proto zůstati v těchto temných místech, zatím co jiné duše spějí k slunci, k světlu a k radostem.

Zda trpí? – Ó trpí, vždyť v duchovnu jest největším utrpením nepoznání božského vědomí v sobě. Je to utrpení, o kterém nemůžete si učiniti ani představy a přece se říká, že nahoře sídlí jen blaženost. Toť správné, ale tyto duše nejsou v duchovní sféře, jsou v nižším astrálu, blízko země, kde lidské vědomí mizí a duchovní vědomí jest ještě zatemnělé. Nemohu vám líčiti jejich útrapy, jež poznávám jen z toho, že celá jejich postava jest zhroucena, oko ztrhané, bez lesku a bez výrazu, že sotva poznávám v nich duše lidské. I pohyby jejich jsou spíše zvířecí než lidské a přece jest božská jiskra v nich, ale je tak zakalena a obtěžkána všemi vášněmi a hříchy jejich, jako neprůhlednými obaly.

Kdy vzejde pochopení těmto duším? Věřte, že dlouho to bude trvati, než vnikne do šera tohoto údolí paprsek světla, který bude jejich osvoboditelem. Nestane se tak okamžitě, nýbrž bludné tyto postavy budou se jen ponenáhlu vznášeti za světlem, až vstoupí nad šeré údolí. Tam je teprve zasáhne světlo plnou svou mocí a současně přijdou duchovní činitelé, kteří je uvedou v přípravné stavy k nové inkarnaci, až pod jejich vedením vtělí se do příznivých jim poměrů. Pak teprve budou snášeti bídu a hoře, odraz to jich hříchů, které vědomě páchaly. Útěchou však bude duši, že bude si vědoma, že odčiní to, co v minulé inkarnaci byla spáchala. Osoba bude trpěti, ale duše se bude radovati, že zdokonaluje podstatu svou a vzlétne výše. Pozoruji jemnou bytost. Duše to vzdálená svého fysického těla, aniž by však něco věděla nebo tušila, sestupuje do údolí trpících, prochází je a ze své jasné jiskry vysílá jim posilu. Oči má zavřené a zvolna kráčí mezi nimi. Pozoruji, jakmile mimo některou duši přejde, že každá se zjasní.