Od smrti k novému životu 51: Vstoupil do pekel

Tak mnohý z vás prošel cestou utrpení a tehdy vzešlo ve vás přesvědčení, že nutno vytrpěti mnoho, že cesta Poznání skropena je slzami a že jen tím utrpením roste duše vaše. Tomu však není tak zcela. Utrpení pohne duší vaší a tím pohnutí se duše vznáší vzhůru. Máte-li však velkou čistou radost, povznáší se jí duše též, a proto nevyhledávejte utrpení, nýbrž přijímejte vše z ruky boží s vědomím, že On tak za nejlepší pro vás uznal. Nesmí býti heslem vaším „Utrpením vzhůru“, nýbrž „Povznešeností duše k Nejvyššímu Světlu“, neboť světlo vás obklopuje a vchází v duši vaši. Není to jen přirovnání, Světlo je skutečně Poznání, Bůh je v samém světle a boží Pravda je Světlo.

Bůh proniká jak světlo, tak i tmu. Výrok, že Kristus vstoupil do pekel, značí, že Kristus jsa Poznáním i do tmy se ponořil a to do tmy nitra bezbožných a vlažných lidí. Ta tma Ho přijala a stala se světlem.

Vše je tak záhadné tupé duši, ale pro toho, kdo zvyklý je meditovat a žíti zbožným životem, neexistuje tma světa, a jen světlo září jeho nitrem. Ve výrocích a slovech evangelia jsou hluboké pravdy, ale jsou skryty tomu, kdo nedovede meditovati. Prostou modlitbou nebo prosbou však nemeditujete, nýbrž jen v mlčení a v hlubokém tichu, dáte-li působiti Bohu skrytému ve Vás, na své vyšší Já, které jest hlasem Božím. Největšího pokroku však dosáhnete mlčením a meditací. Když se pak opět probudíte k životu, je vám volně jako po duchovní lázni, radost vás prochvívá a slzíte-li, jsou to slzy radosti. Po každé takové meditaci sami se více ceníte a pravíte k sobě. „Jsem tvor boží, Bůh ve mne vložil duši, kterou mu opět odevzdám, až projdu cestou světa. Ó, Bože! Nechť láska Tvá mne provází na této cestě duchovní osvěty!

Pokračování, vše na tomto webu pod odkazem Historie/Nový život