.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Zhoršení ratingu Spojených států je vzkaz tamním politikům
Warren Buffett dále bezmezně věří dlužnické spolehlivosti vlády USA. Legendární investor, resp. jeho společnost Berkshire Hathaway, napůjčoval v tomto a minulém týdnu americké vládě v přepočtu zhruba 450 miliard korun, dalších více než 200 miliard jí půjčí v pondělí. Přitom toto úterý renomovaná ratingová agentura Fitch historicky vůbec poprvé Spojeným státům zhoršila hodnocení spolehlivosti coby dlužníka.
Buffett však míní, že tento mimořádný krok agentury je vlastně jen „plácnutím do vody“. Investor je tedy evidentně přesvědčený – jako mnozí jiní –, že Spojeným státům zkrátka bankrot nehrozí ani v tom nejzlejším snu, neboť „všemocný dolar“ jim poskytuje supervýhodu, jakou žádná jiná země či ekonomika světa nemá. Tato supervýhoda tkví v tom, že dolar představující globální rezervní měnu číslo jedna, umožňuje USA i sebehlubší zadlužení nakonec řešit – lidově řečeno – tiskem novým peněz. Role dolaru coby světové rezervní měny číslo jedna pak zajistí, že nutné inflační náklady takového tištění neponesou jen Spojené státy samotné, nýbrž celý svět. Buffett vlastně mezi řádky praví, že USA se jako jediná ekonomika světa mohou zadlužovat, v zásadě jak se jim zamane, přičemž dojde-li na nejhorší, o inflační náklady takového tištění se podělí s celým světem. To je ona supervýhoda: dolar Američanům umožňuje půjčovat si na své potřeby, ale pokud by to jednou snad už neutáhli, zatáhne to celý svět.
Co si myslí většina investorů
Jistě, tento názor všichni nesdílí. Většina investorů však zjevně ano. Také proto byla reakce trhů na zhoršení ratingu USA v uplynulých dnech jen poměrně slabá.
To když začátkem srpna roku 2011 zhoršila rating Spojených států jiná agentura, Standard & Poor’s, vyvolalo to na světových trzích silnější, až panickou reakci a prudký propad nejdůležitějších akciových ukazatelů v USA. Byť zrovna Buffett tehdy stejně jako dnes mínil, že i tak jde jen o „plácnutí do vody“. A uplynulý tucet let mu vlastně dal za pravdu.
Přitom agentura Fitch je obecně považována za přísnější, ba odvážnější než Standard & Poor’s. A je také menší a svým významem přece jenom za Standard & Poor’s zaostává, byť se rovněž řadí – ještě společně s agenturou Moody’s – mezi tři globálně vskutku nejvýznamnější ratingové agentury. Moody’s zůstává poslední z těchto agentur, která USA – a to už od roku 1917 – udržuje ten úplně nejlepší rating.
Právě vzhledem k o něco nižší významnosti agentury Fitch v porovnání se Standard & Poor’s tak trhy úterní zhoršení ratingu přijaly mnohem klidněji než zmíněný verdikt ze srpna 2011. Roli hraje také právě to, že Fitch je až „druhá na tahu“, a ovšem i to, že situaci na trzích má nyní celkově v rukou pevněji než před 12 lety americká centrální banka. Její uskutečňovaná či potenciální podpora americké ekonomice je v současnosti daleko masivnější než roku 2011. Navíc se tehdy Spojené státy stále ještě probíraly z otřesu svého finančnictví a bankovnictví, jenž spustil globální finanční krizi.
Zhoršení ratingu USA v podání Fitche podrobuje kritice nejen Buffett, ale i další experti. Přední američtí ekonomové se mu dokonce nezřídka i vysmívají pro údajnou absurdnost. Jde třeba o Larryho Summerse nebo o Paula Krugmana.
Přesto všechno nelze rozhodnutí Fitche zcela bagatelizovat. Vždyť zhoršení ratingu dluhu USA v podání Standard & Poor’s se před 12 lety zřejmě alespoň z jisté části podílelo na ukončení dlouhodobě vysoce příznivého naladění mezinárodních investorů vůči americké vládě a jejím dluhopisům. Časově se překrývalo s koncem do té doby řadu let trvajícího takzvaného býčího trhu na amerických dluhopisech. Ty od té doby ztratily na svém celkovém zhodnocení devět procent, zatímco – pro srovnání – hlavní akciový ukazatel USA, Standard & Poor’s 500, od té doby do dnes zhodnotil o zhruba 380 procent.
Na čem stojí „všemocnost dolaru“
Snížení ratingu Spojených států odráží podle agentury Fitch očekávané zhoršení jejich fiskální situace v příštích třech letech, dále pak vysokou a rostoucí úroveň celkového veřejného zadlužení země a konečně erozi ve správě a řízení hospodaření USA. Eroze má spočívat hlavně v opakovaných politických klinčích a třenicích ohledně navýšení dluhového stropu a v tom, že politické kroky a rozhodnutí politici v dané věci podnikají na poslední chvíli. Fitch vládě USA vytýká také absenci střednědobého fiskálního rámce. Na zhoršení ratingu se podílí i fakt, že daňové škrty a rozmáchlé výdajové programy přispívají v posledním desetiletí k varovně setrvalému nárůstu veřejného zadlužení USA. Přitom Spojené státy nedostatečně reagují na střednědobé výzvy spjaté kvůli stárnutí populace s rostoucími náklady sociálního a zdravotního zabezpečení, podotýká dále Fitch.
Zhoršení ratingu je tedy především obžalobou politické reprezentace USA. Fitch si správně uvědomuje – a dává to americkým politikům dosud nejdůrazněji vědět –, že za současnou „všemocností dolaru“, za onou supervýhodou, stojí i rozpočtová obezřetnost a přiměřenost celých dlouhých předchozích generací politiků v USA. Pokud USA a jejich vrcholní politici jednou nechtějí přijít o své historicky získané privilegium „nejtvrdší měny“, měli by na předešlé generace svých politických reprezentantů začít zase rychle navazovat. Zhoršení ratingu v podání Fitche je tak mnohem spíše vzkaz politikům. Je to mnohem spíše vzkaz politický než ekonomický.
Řecké dluhopisy se po 13 letech vrací mezi investiční elitu
Čechy to může přesvědčit k přijetí eura.
Dluhopisy řecké vlády se vrací mezi investiční elitu. Alespoň tedy z pohledu ratingové agentury Scope. Ta jim včera večer středoevropského času, po zavření burz, zlepšila ratingové hodnocení ze stupně BB+ na BBB-. To znamená, že řecký dluh se z hlediska hodnocení agentury Scope ocitá v investičním pásmu.
Vlivem řecké dluhové krize, jež propukla na přelomu let 2009 a 2010 v důsledku tehdejší světové finanční krize, se rating řeckého dluhu obecně ocitl v pásmu „prašivém“. Do prašivého pásma spadají silně rizikové cenné papíry, jejichž vládám hrozí bankrot nebo jiné velmi závažné problémy v oblasti veřejných financí.
Poprvé po třinácti letech tak nyní některá z ratingových agentur pojímá řecký dluh jako hodný celkem standardního investování. Jedná se tedy o přelomový krok. Byť agentura Scope nepatří mezi tři světově nejvýznamnější ratingové agentury. Byla založena teprve v roce 2002 v Německu jako evropská alternativa ke globálně dominujícím agenturám Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch Ratings. Tyto tři agentury nedále ponechávají hodnocení řeckého dluhu v prašivém pásmu, kam jej svorně přeřadily právě v důsledku propuknutí řecké dluhové krize v roce 2010 (viz graf níže). Agentura Standard & Poor’s dokonce od února do května 2012 a pak ještě po dva týdny v prosinci téhož roku pohlížela na Řecko jako na zemi v částečném bankrotu.
Včerejší rozhodnutí agentury Scope tak lze vnímat jako symbolickou tečku za takřka čtrnáct let vlekoucí se řeckou dluhovou krizí, která v roce 2015 málem vedla k jeho vystoupení z eurozóny a k souvisejícímu bezprecedentnímu otřesu celé evropské měnové unie.
Agentura Scope příznivě hodnotí fakt, že se Řecku daří postupně snižovat veřejný dluh, a to jak díky vysoké inflaci, tak ovšem i díky poměrně výraznému ekonomickému růstu. Pozitivní je v očích agentury také to, že na převažující části svého dluhu čelí Řecko nízkým průměrným úrokovým nákladům. To souvisí s tím, že během dluhové krize zůstalo „odpojeno“ od dluhopisových trhů a místo toho mu půjčovaly – za netržně nízký úrok – zahraniční věřitelé v čele s Německem. Klíčovým zájmem zejména Evropské komise a Evropské centrální banky totiž bylo udržet Řecko v eurozóně a nedopustit tak její tříštění. Proto zejména bohatší členské země eurozóny poskytly Řecku záchranné prostředky za netržně nízký úrok, jež země nyní splácí. Výměnou žádaly reformy, které by Řecko vrátily na dráhu udržitelných veřejných financí. Na ni se nyní podle agentury Scope tedy Řecko konečně ocitá.
Hodnocení agentury Scope není sice směrodatné pro Evropskou centrální banku – v tom smyslu, že ECB nemůže na základě jejího přeřazení řeckých dluhopisů do investičního pásma začít akceptovat řecké dluhopisy například při svých standardních programech rozsáhlého odkupu aktiv, známých jako kvantitativní uvolňování. Nicméně příznivý posudek agentury Scope předznamenává, že by stejný krok – přeřazení do investičního pásma – mohly ještě do konce letošního roku učinit i zmíněné agentury Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch Ratings, nebo alespoň část z nich. Jejich hodnocení už pro Evropskou centrální banku v uvedeném smyslu směrodatné je. Tyto tři agentury vydají svůj nový posudek řeckého dluhu letos postupně v rozmezí od poloviny září do začátku prosince.
Už i přeřazení do investičního pásma v podání agentury Scope ovšem znamená, že Athénám budou ochotněji půjčovat mezinárodní fondy a další finanční instituce, což řecké vládě zlevní financování prostřednictvím trhů, které zároveň učiní dostupnějším.
Symbolická tečka za řeckou dluhovou krizí může rovněž zvýšit podporu přijetí eura mezi českou veřejností. Její důvěrou v jednotnou evropskou měnu otřásla historicky ze všeho nejvíce právě evropská dluhová krize počátku minulého desetiletí, jejímž stěžejním symbolem se stal právě pád Řecka a jeho veřejných financí na samý pokraj bankrotu. Podstatná část české veřejnosti od té doby míní, že se vstupem do eurozóny hrozí i nutnost „platit za řecké dluhy“.
Průmyslová výroba v Česku nečekaně roste, ovšem jen díky výrobě aut
V příštích měsících ji pomůže kromě aut také slábnoucí koruna.
Průmyslová výroba v Česku v červnu překonala očekávání. Meziročně i meziměsíčně si polepšila shodně o 0,9 procenta, zatímco v obou případech se převážně čekal pokles. Za vzestupem objemu průmyslové výroby je hlavně mimořádně výrazný, takřka 54procentní, nárůst objemu automobilové výroby. Ten byl tak silný, že více než kompenzoval i citelný propad v jiných klíčových průmyslových odvětvích.
Výroba aut je silná – a silnou zůstane i v příštích měsících –, neboť těží z uskutečňování nahromaděných, dosud nevyřízených objednávek z minula, z doby, kdy autoprůmysl čelil nedostatku čipů či jiným zádrhelům v mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězcích. Díky zejména právě autoprůmyslu rostl v červnu tuzemský zpracovatelský průmysl meziročně o tři procenta.
Ovšem jak průmysl těžby, tak průmysl energetický se shodně propadaly o výraznou zhruba pětinu. Těmto dvěma stěžejním průmyslovým odvětvím nesvědčí současný citelný pokles cen energetických surovin, ani stále hrozící tvrdé přistání evropské ekonomiky či problémy amerického a čínského hospodářství.
Průmyslová výroba v Česku by však letos zejména díky i nadále silnému výkonu autoprůmyslu měla skončit v černých číslech a přidat za celý letošní rok 1,5 procenta. Průmyslu by měla pomoci také nyní i ve výhledu slábnoucí koruna, která zvýší konkurenceschopnost tuzemského průmyslového exportu na zahraničních trzích.
Koruna se v pátek i dnes obchoduje až za více než 24,30 za euro, což je její letošní nejslabší úroveň. V letošním roce pak nelze vyloučit její oslabení až k úrovni 25 korun za euro. A to zejména vlivem snižování rozdílu mezi úroky na koruně a úroky na euru a také vlivem zásahu České národní banky, která se minulý týden rozhodla formálně ukončit svoji bezmála patnáctiměsíční intervenci – přímou i jen slovní – za silnější korunu. (7.8.2023)