Oldřich Egem: Přišlo mu to líto

Seděla v restauraci, nohu přes nohu. Minisukně toho tím pádem zakrývala ještě daleko méně. Ale i tak z Daniely stejně vyzařovalo něco, co by se mírně dalo nazvat vyzývavostí…

Dívčin „radar“ spočinul na Petrovi právě ve chvíli, kdy s Jednou vstupovali do dveří restaurace. Petr zareagoval, rýpl do kamaráda a společně se odebrali ke stolu, kde se zřejmě cosi nabízelo.

„Je tu volno?“ zeptal se zbytečně slušně Petr, neboť Daniela si na něco podobného v životě nepotrpěla.

Trochu udiveně vzhlédla a sdělila, že je tu volno, což je konečně vidět i podle toho, že na stole nic nestojí. Mírný slovní pokyn stačil Petrovi k objednávce velkých rumů…

Tři první rumy se ztrojnásobily a navíc přibylo ještě nějaké to pivo.

Petr, Jenda a Daniela si už tykali a oči několika jiných, méně smělých mužů, přestaly hltat dívčiny údy. Bylo jim jasné, že se stanou kořistí těch dvou.

„Hele, dívko, říkals, že nemáš bejvák. A já tu mám náhodou klíče vod kámošovýho kvartýru. Von je stejně pořád na noční, nechtěla bys ses tam uchýlit?“ zeptal se jen tak mimochodem Petr.

Daniela chtěla, a tak utratili ještě tři koruny za tramvaj…

„Moc se tu nerozhlížej, to víš, schází tady ženská ruka. Ale to teď můžeme napravit, nebo ne?“ skončil dotazem výřečnější Petr, postrkuje Jendu a Danielu do pokoje, jehož dveře vzápětí zamkl.

„Proč zamykáš?“ ozvala se Daniela.

„Já jen kdyby sis chtěla udělat pohodlí,“ vysvětlil Petr.

„A víš, že je to prima nápad,“ souhlasila dívka a začala se svlékat. Striptýz podnapilé Daniely se neobešel bez mužské pomoci, což kamarády poněkud rozohnilo, takže se stávali čím dál tím smělejšími. Zároveň si však vzájemně překáželi.

„Koukejte, kluci, když, tak jenom jeden,“ navrhla Daniela, slastně protahujíc pohledné údy.

„Jendo, skoč pro něho k pití a vem taky chlebíčky!“ vytěžil z pozice silnějšího Petr.

Jenda musel chtě nechtě z pokoje vypadnout.

„A moc brzo se nevracej,“ hodil za ním ještě Petr.

Co se odehrálo v pokoji, netřeba popisovat. Jenda se vrátil asi až za čtyřicet minut, v jedné ruce láhev rumu, v druhé balík obložených chlebíčků. K jeho velké lítosti byla Daniela už částečně oblečená. Leč i tak byla stále dost dráždivá.

„My dva zase zejtra, jo?“ pohladila dívka posmutnělého Jendu a slibně se usmála.

Jenda roztál a zúčastnil se společné zábavy…

Teprve když sousedka bouchala na zeď počtvrté, došla rozkurážená trojice k názoru, že by mohli jít spát. Na postel si lehli Petr s Danielou, Jenda se složil na gumovou matraci…

Druhý den měl podle úmluvy patřit Jendovi. Protože však byl příliš vzdálen od dívky Daniely, zaskočil za něho opět Petr. Jenomže to už Jenda nemlčel a šeredně se pohádali. Ke rvačce nedošlo, protože Jenda věděl, že by byl bit. Daniela neříkala nic. Podle vzoru primitivních živočichů čekala na vítězství silnějšího.

Konečně byl Jenda vystrčen za dveře a zámek za ním dvakrát cvakl. Nezbývalo mu, než se jít opít, což ihned realizoval.

Když ho vyhazovali z restaurace, padl ke vší smůle do rukou dvěma mužům v uniformě. Rozlítostněn tolika příkořími jim všechno pověděl a zavedl je do bytu, v němž se mu nedostalo kýženého. Takže konec tak slibně načatého dne byl i pro Petra a Danielu málo radostný…

Na lavici obžalovaných usedli tři delší dobu nepracující příživníci – dva zloději a podvodníci a jedna prostitutka. Po sečtení všech dosud nepotrestaných hříchů každého z nich rozdělily Petra s Jendou cely věznice. Daniela se teď svléká jen jednou denně, aby skutečnou prací unavená ulehla na pryčnu ženského nápravně výchovného ústavu.

Zdroj: Oldřich Egem Minisoudničky, V a N Novinář 1971