Po předešlé covidové olympiádě v Tokiu se konečně můžeme těšit na pořádnou oslavu sportu. Už za pár dní začínají letní olympijské hry v Paříži. Zcela bezstarostná jízda nás ale zřejmě nečeká, o čemž svědčí masivní bezpečnostní opatření ve francouzské metropoli. Nebudou chtít hry narušit teroristé? Nebo klimatičtí aktivisté? Jak se do ducha her zapíše válka na Ukrajině a v Gaze? Ačkoli v sobě novodobé olympijské hry od počátku nesou poselství idealismu a míru, téměř vždy se jich války a konflikty nějak dotkly. Podívali jsme se na pár příkladů z minulosti. Text vyšel v časopise A / Easy 1/2024.
Mezinárodní olympijský výbor měl před letními olympijskými hrami v Paříži velké dilema – má, nebo nemá umožnit start sportovcům z Ruska a Běloruska, které vedou válku proti Ukrajině? V prosinci 2023 oznámil, že jim účast umožní, ale se statusem neutrálních sportovců, bez státní vlajky a hymny. Proti rozhodnutí se zvedla vlna kritiky, jedna z českých firem například odmítla sponzorovat olympijskou kampaň a pařížská starostka Anne Hidalgová ruským a běloruským sportovcům vzkázala, že ve městě „nejsou vítáni“.
Nic víc se ale nestalo, olympiáda se navzdory válkám a konfliktům nejen na Ukrajině, ale i v Gaze a dalších koutech světa konat bude. Říká se, že sport je apolitický. Nejraději to tvrdí sportovní funkcionáři a organizátoři velkých sportovních akcí. Jenže opak je pravdou. Sport je součástí společnosti, a jako takový je s politikou bytostně spjatý. Stačí se ohlédnout za některými olympiádami v minulosti a vybrat nejzajímavější příběhy.
1896 Athény
Jedním z důvodů, proč francouzský pedagog Pierre de Coubertin uvažoval o obnovení starověkých olympijských her, byla prohraná prusko-francouzská válka (1870–1871). Francouzům podle něj chyběla dlouhodobá sportovní průprava a kondice, a proto začal propagovat sport. Zároveň věřil, že je lepší, aby se mladí lidé utkávali na sportovištích než na válečné frontě.
1920 Antverpy
Olympiáda ve stínu první světové války (1914–1918). Hry se měly konat v Budapešti, ale Maďarsko bylo jednou z poražených zemí a společně s Německem, Rakouskem, Bulharskem či Tureckem se jich nesmělo účastnit.
1936 Berlín
Německé hlavní město získalo pořadatelství v roce 1931, dva roky před nástupem nacistů k moci. I když se pak mluvilo o změně hostitelské země nebo bojkotu her, nedošlo k tomu. Hitler olympiádu využil k bezprecedentní propagaci svého režimu.
1948 Londýn
Letní olympiády plánované na roky 1940 a 1944 se kvůli druhé světové válce nekonaly. Prvních poválečných her v Londýně se nesměli účastnit sportovci z poraženého Německa a Japonska. Pozvánku nedostali ani sportovci právě vzniklého státu Izrael, protože funkcionáři olympijského výboru se obávali bojkotu arabských zemí. Z rozhodnutí režimu pak nedorazili sportovci ze SSSR.
1952 Helsinky
Druhou světovou válku vystřídala dlouhodobá válka studená. Her se poprvé účastnili sportovci Sovětského svazu. Oni a další olympionici z východního bloku (včetně Československa) se odmítli ubytovat s „kapitalistickými“ sportovci v olympijské vesničce a dali přednost studentským kolejím.
1956 Melbourne
Letní olympiádu, která se konala v prosinci 1956 v Austrálii, narušily dvě politické události: suezská krize (Izrael obsadil strategický Suezský průplav) a sovětská invaze do Maďarska (Sověti potlačili maďarské povstání proti nesvobodě). Olympiádu kvůli těmto dvěma událostem bojkotovalo několik zemí (např. Egypt nebo Nizozemsko). Napětí mezi Maďary a Sověty se naplno projevilo v zápase vodního póla.
Melbournská krvavá lázeň
Když na podzim v roce 1956 vtrhli Sověti do Budapešti, aby rozdrtili povstání za svobodu, maďarští vodní pólisté byli zrovna na soustředění ve Visegrádských vrších. Slyšeli vzdálenou střelbu a viděli kouř z hořících budov metropole, ale celou pravdu o sovětském vpádu se dozvěděli až v průběhu letu do Melbourne. Obhajoba olympijského zlata z Helsinek 1952 pro ně nabrala úplně nový význam, cesta k němu totiž vedla přes porážku sovětských soupeřů. Na postupový zápas přišlo fandit několik stovek maďarských emigrantů, kteří se při nástupu sovětských sportovců otočili zády a přehlušili sovětskou hymnu. Minutu před koncem hry za stavu 4:0 pro Maďary neudržel sovětský hráč Valentin Prokopov nervy na uzdě a udeřil střelce dvou maďarských branek Ervina Zádora do oka. Rozzlobení diváci seběhli k bazénu a chtěli se vrhnout na Sověty. Situaci musela zklidňovat policie. Maďarsko nakonec do finále postoupilo a zlato obhájilo. Většina maďarských sportovců včetně Ervina Zádora po olympiádě zůstala v emigraci. Přestože celý incident skončil „jen“ krvavou šmouhou pod okem, pro jeho symbolický význam se pro něj ve sportovní historii vžil název „Melbournská krvavá lázeň“.
1972 Mnichov
Nejtragičtější olympiáda. Skupina palestinských teroristů pronikla do olympijské vesnice a zajala izraelské sportovce. Zpackaná záchranná operace skončila smrtí 11 Izraelců.
Černá olympiáda
Mnichovská olympiáda se konala necelé tři dekády po skončení druhé světové války. Německo se chtělo světu ukázat jako mírumilovná země, kde se všichni můžou cítit bezpečně. Stal se pravý opak a velká tragédie, při které zemřelo 11 členů izraelské olympijské výpravy. Osm palestinských teroristů ze skupiny Černé září s batohy na zádech plnými automatických pušek, pistolí a granátů přelezlo 5. září 1972 o půl páté ráno plot olympijské vesnice, kde zrovna spali izraelští sportovci. Rozespalí zápasníci a vzpěrači se jim sice částečně postavili, ale proti ozbrojencům neměli mnoho šancí. Dva zemřeli na místě, devět dalších teroristé spoutali. Za jejich propuštění žádali osvobození 234 vězňů v Izraeli a také dvou německých teroristů z Frakce Rudé armády, Andrease Baadera a Ulrike Meinhofové. Pohrozili, že každou hodinu zabijí jednoho z rukojmích, pokud jejich požadavky nebudou splněny. Na nohou byla německá i izraelská vláda, Izraelci nechtěli teroristům ustoupit a Němci se rozhodli pro záchrannou akci. Problém byl, že neměli speciálně vycvičenou protiteroristickou policejní jednotku a zákon přijatý po druhé světové válce neumožňoval do akce nasadit vojáky. Pokus o záchranu sportovců skončil naprostým fiaskem. Rozezlení Palestinci je všechny do jednoho zabili, včetně teprve osmnáctiletého zápasníka Marka Slavina. Navzdory útoku sportovní soutěže pokračovaly, k přerušení jejich organizátoři přistoupili až 12 hodin po vraždě prvního sportovce. Po jednodenní pauze byl nakonec program soutěží obnoven. Večer 6. září se konala tryzna na olympijském stadionu, jíž se zúčastnilo 80 tisíc diváků a tři tisícovky olympioniků.
1980 Moskva
První olympiáda v komunistickém bloku. Hodně zemí ji bojkotovalo na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu v prosinci 1979. Například reprezentanti USA, západního Německa nebo Číny nepřijeli vůbec, zástupci dalších států (včetně Francie a Velké Británie) se účastnili jen jako individuální sportovci bez státní vlajky a hymny. Celkem startovalo 80 zemí, nejméně od roku 1956.
1984 Los Angeles
Hry ve Spojených státech naopak bojkotovalo 14 zemí sovětského bloku včetně Československa. Přidaly se k nim i Libye a Írán, naopak na olympiádu dojeli sportovci z Číny a Rumunska. „Řada našich sportovců tehdy přišla o možnost získat medaili, například běžkyně Jarmila Kratochvílová, která byla v nejlepší formě. Šanci by měli také házenkáři, protože na jaře toho roku vyhrála Dukla Praha Pohár mistrů evropských zemí, když ve finále porazila jugoslávský Šabac, jehož hráči následně tvořili základ týmu olympijských vítězů,“ říká Jiří Martínek z Historického ústavu AV ČR.
1992 Barcelona
První letní olympiáda po skončení studené války. Startovaly týmy sjednoceného Německa, samostatných pobaltských republik Litvy, Lotyšska a Estonska a postjugoslávské Slovinsko s Chorvatskem (zatímco ostatní borci z bývalé Jugoslávie mohli startovat jen jako nezávislí a pouze v individuálních soutěžích). Olympiáda se konala v době, kdy už v zemích bývalé rozpadající se Jugoslávie zuřily první bitvy krvavé občanské války.
1996 Atlanta
Ráno 27. července explodovala v olympijském parku bomba, která zabila dva lidi a 11 zranila. Z útoku byl obviněn Američan Eric Rudolph. Olympiáda navzdory útoku pokračovala. Premiérově se her účastnilo 24 zemí, mezi nimi i samostatná Česká republika nebo Palestina.
2004 Athény
Írán zakázal svým olympionikům startovat v soutěžích spolu s Izraelci. Poprvé v historii počet příslušníků bezpečnostních sil převýšil počet sportovců, rozhodčích a novinářů.
2008 Peking
Pořadatelství Číny bylo terčem kritiky kvůli porušování lidských práv v zemi, tehdy především v Tibetu. Přestože některé země světa mluvily o bojkotu olympiády, nestalo se tak a navzdory čínské politice se v Pekingu sportovalo.
Olympiáda a nesvobodný Tibet
Čína okupuje Tibet od roku 1950 a kontrolu nad jeho obyvatelstvem dlouhodobě udržuje represí. V souvislosti s olympiádou v roce 2008 se situace dále vyhrotila. V té době stavěla čínská vláda silnice přes Tibet a plánovala, že sestěhuje Tibeťany do bytovek, oficiálně s argumentem modernizace, skutečným cílem ale bylo dostat odbojný národ pod větší kontrolu. V březnu 2008 začaly velké protesty ve Lhase, kterými Tibeťané připomínali výročí dalajlámova odchodu do exilu. „Mezi březnem, kdy vypukly nepokoje, a srpnem, kdy začala olympiáda, denně projížděly po tibetských ulicích náklaďáky s po zuby ozbrojenými vojáky. Spousta lidí tehdy skončila ve vězení, třeba jen za to, že se u nich našel obrázek tibetské vlajky nebo že zpívali národní písně,“ říká Jarmila Ptáčková z Orientálního ústavu AV ČR. Výsledkem vládních zásahů byly stovky mrtvých a tisícovky zatčených. Situace se nerozvolnila ani po olympiádě. Vojáci v Tibetu zůstali a kontroly obyvatelstva se zintenzivnily. Je s podivem, že se Čína s takovým přístupem kvalifikovala i pro pořádání zimní olympiády v roce 2022. „Proč se Mezinárodní olympijský výbor pro Čínu rozhodl v roce 2008, se ještě dá pochopit. Tehdy se zdálo, že se země mění a otevírá, svět zřejmě předpokládal, že hry podpoří vývoj tímto směrem. Bohužel, opak byl pravdou. Čína opakované pořádání olympiády bere víceméně jako souhlas se svou politikou,“ dodává Jarmila Ptáčková. Pokud vás téma Číny zajímá, přečtěte si rozhovor s orientalistkou v časopise A / Věda a výzkum.
2014 Soči
Zimní olympiáda v ruském středisku Soči byla od počátku trnem v oku mnohým kritikům režimu Vladimíra Putina. Ale podobně jako v případě her v Pekingu v roce 2008 snad svět doufal a věřil, že pořadatelství takové akce podpoří vývoj země směrem k demokracii (jako se to povedlo třeba v Koreji v souvislosti s olympiádou 1988). Stal se pravý opak. Jen pár dní po skončení olympiády se Rusové zmocnili ukrajinského Krymu a částí východní Ukrajiny.
2022 Peking
Čína pořádala zimní olympiádu v době, kdy brutálně utiskovala vlastní obyvatelstvo. Svět se dozvídal o koncentračních táborech, v nichž režim dlouhodobě držel muslimské Ujgury s cílem jejich „převýchovy“. Ve světě opět lidskoprávní aktivisté vyzývali k bojkotu olympiády a zase se nic nedělo. Pouhé čtyři dny po skončení olympijských her napadlo Rusko celou Ukrajinu a zahájilo válku, která trvá dodnes.
Text vyšel v časopise Akademie věd ČR A / Easy 1/2024. Časopis vychází dvakrát ročně pro návštěvníky popularizačních akcí AV ČR (jarního Veletrhu vědy a podzimního Týdne Akademie věd ČR) – tištěný a elektronicky. Výtisk zasílá vydavatel zdarma přímo do schránek. Pokud máte o časopis zájem, napište do redakce na predplatne@ssc.cas.cz. (22.7.2024)
.jpg?s3=1)
