Onanie. Samoprzeň. Sebeprzeň. Masturbace

Onanie je nepřirozené dráždění pohlavních orgánů, které provádí určité individuum samo na sobě, takže neděje se tu pohlavní spojení dvou jedinců různého pohlaví. Pohnutka, jež nerozvážlivce k onanii vede, jest snaha vzbuditi pocity pohlavní; u muže při tom vzniká výlev chámu, u ženy výlev hlenu, čímž končí se nejživější vznět těchto nepřirozených pocitů. Toto počínání je zneužívání orgánů vlastních i bývá provázeno mnohými těžkými následky tělesnými a duševními. Onanie kazí tělo a ducha a ruinuje obé mnohem dříve, nežli výstřednosti pohlavní cestou přirozenou se dějící. Samoprzeň je neřest, jest zločin, který páše na sobě samém ten, kdo se ho dopouští, jest úkaz stejně povážlivý jako sebevraždy, an čelí proti zákonům přírody a morálky. Proto bývají onanisté nejen organicky, nýbrž i morálně zkaženi. Jsou to slaboši, jimiž se pohrdá a kteří jsou i se stanoviska právního trestni za jistých okolností. Velmi škodlivý vliv onanie jeví se na potomstvu a vším právem považujeme onanii za činitele, který lidskou společnost rozrušuje; při nejrůžovějším pojímání věcí činí člověka horším. Čím rozšířenější je tato neřest, tím trvalejší jest její účinek, i je schopna zničiti blahobyt celých národů. Jsou sice známy řídké některé případy, kde lidé od mládí prováděli onanii a přece dosáhli vysokého stáří, to jsou však pouhé výjimky, které dokazují jen, že šťastně utvářený organismus je schopen za příznivých poměrů snésti a přemáhati vlivy nejškodlivější. Velmi často klame se však onanista sám, domnívaje se, že je zdráv, nebo připisuje tělesnou svou slabost jiným příčinám; netušíť, jak pod škraboškou zdánlivého zdraví tělo jeho jest vlastně otřesenou stavbou, která se znenáhla rozpadá v trosky a náhle při prvním podnětu sřítí se rázem.

Pohlavní ústroje souvisejí velice těsně s celým organismem a mají nejrozmanitější vztah ke všelikým důležitým orgánům těla. Proto obráží se každé zneužití pohlavních orgánů na celém ústrojí tělesném a nejdůležitějších jeho úkonech životních. Jaký veliký význam pro tvářnost těla i ducha má normální vývoj pohlavních ústrojů, pozná každý na neduživých, chabých, bezduchých, lenivých a truchlivých zjevech, jichž pohlavní orgány zůstaly nevyvinuty nebo kteří byli zmrzačeni na eunuchy.

Podráždění pohlavní vzrušuje celou soustavu nervovou a skrze ni i krevní; následuje pak po něm skleslost, vysílení těla a ducha. Zneužívání pudu pohlavního výstřednostmi, zvláště nepřirozenou onanií, musí tělu i duchu býti na škodu, a sice tím více, čím častěji se opakuje, čím déle trvá a čím více vzrušuje se při tom ta která oběť onanie. Při onanii je rozdráždění těla i ducha mnohem mocnější, nežli při aktu přirozeném. Obrazotvornost bývá rozdrážděna na nejvyšší stupeň, jen aby předmět smyslnosti byl dokonale vytvořen, rozčilení trvá déle a proto jest i vysílení větší. Stáří, způsob života a konstituce ovšem má při tom také jistý význam; čím mladší je tělo, čím nezralejší je orgán pohlavní, tím méně mají býti tělesnými dráždidly a chlípností pohlavní orgány drážděny. U onanistů pozorujeme, že se u nich pohlavní ústrojí předčasně na újmu všeho ostatního organismu vyvíjí příliš záhy. To bývá sice doprovázeno změnou hlasu a vzrůstem chlupů na ohanbí, přes to však ostatní části těla a ostatní orgány zůstávají ve vývoji opozděny, jsou slabé, příliš dráždivé a lehce přístupny škodlivým vlivům. Již časný coitus je mládeži velmi škodliv, takže zákonodárci všech dob a všech národů stanovili normu, tj. stáří, ve kterém smí manželství uzavíráno býti. Před dosažením tohoto stáří nedovoluje se pohlavní obcování. Platon, který ovšem netušil, jaká bude kultura v XIX. století, prohlásil každé dítě za zhanobené, které by byla porodila matka mladší 20 let obcovavší s mužem, který nebyl stár ještě 30 let. V mladém věku jest onanie dvojnásob škodliva, a následky její hluboké a těžké jako řetěz souvislých článků táhnou se po celý život, mnohdy co osudná přítěž, která činí oběť svoji ve společnosti nemožnou. Třebas onanisté někdy od neřesti této ustali, a vstoupili ve sňatek manželský, podléhají přece vlivem třeba střídmých a rozumných pohlavních požitků všelikým nesnázím a slabosti, při nichž trestá se zločin v mládí spáchaný na požitcích, k nimž dospělý je povolán už tím, že je dospělý člověk, jenž může uživiti rodinu.

Všecky tyto škodlivé následky ještě se zhoršují, ukájí-li se předrážděný pud pohlavní, třeba se to dělo způsobem přirozeným, buďto po jídle, když žaludek tráví, nebo při hnutí mysli (zvláště smutku, hoři), po namáhavých tělesných nebo duševních pracích, po probděné noci, při neduzích všelikých, krticích, tuberkulose plic, chorobách srdce, v nervosnosti nebo v cizím, nezvyklém podnebí apod.

Většina poruch, které vzbuzuje onanie (a též přílišné ukájení pudu pohlavního), mají tu zvláštní vlastnost, že se objevují z počátku jenom jako zjev pomíjející, který vystoupil a opět mizí, znenáhla však stávají se trvalými a pak se již neztrácejí. Často nastává dosti záhy chřadnutí, při dobré chuti k jídlu a zdánlivě neporušeném trávení; pocit slabosti, zemdlenosti, těžkého dechu a lenosti, který se objevoval z počátku jenom jako zjev pomíjející, po aktu, trvá neustále déle a déle; obličej je bledý, často žlutavý nebo sivý, rty blednou, kolem očí tvoří se modravé pruhy, víčka poněkud zduří, kůže vadne a často se potí při sebe nepatrnějších pohybech, ve spánku zvláště na čele, na prsou a na rukou; svalstvo je měkké, rychle podléhá únavě; záda, v kříži, stehna a lýtka tupě bolí, držení těla je chabé a skleslé, nastává potřeba sednouti si neb opříti se, stojíme-li, byli-li jsme nuceni déle státi, nastává bolení v kříži, chvění, ba i pocení.

Nervstvo trpí velmi značně; stává se náramně dráždivým; vznikají rozmanité poruchy, hypochondrie, hysterie, škubavé, rheumatickým podobné bolesti v zádech, v kříži, v hlavě, v údech, pocit tuposti v jednotlivých částech končetin, píchání, bodání a brnění, bušení srdce, obtíže při dýchání, koktání, lekavost, bázlivost a tesklivost. Tento stav, který je spojen se sebeobviňováním a lítostí, vede k samotářství, nechutí k životu a k lidem, k zádumčivosti, k špatnému svědomí a morálnímu zoufalství. Nepolepšitelní, vlastně lépe řečeno: nevyléčení onanisté mnohdy končí sebevraždou. Často přichází u onanistů rozrušenost, kteráž budí v nich nenávist k těm osobám, které milovali nebo z morálních důvodů nejvíce milovati měli, zvláště pak k lidem, kteří jim nejvíce překáželi v páchání sebeprzně.

Z výše uvedených symptomů vychází na jevo, že lidé, kteří přivykli onanii, mohou skutečně někdy vzíti za své; pro společnost jsou ztraceni, nejsou k potřebě. Ovšem nenastávají příznaky takové u všech onanistů, bývají obyčejně zjev pomíjející a mizejí rychle, jakmile od masturbace upuštěno, byť jenom na čas. To platí zvlášť o koktání u dětí, které nespočívá u vrozené vadě mluvidel, nýbrž vyvíjí se v počátcích puberty nebo též ještě dříve. Ošklivé toto koktání mizí někdy v pozdějších letech samo sebou, když pevná vůle ovládla chorobné chtíče a učinila onanii přítrž.

Při této příležitosti nutno zakročiti proti velmi rozšířenému a zakořeněnému předsudku, jakoby onanie mívala v zápětí hlubší organické neduhy. Dříve byla udávána velmi nevědeckým způsobem onanie za příčinu přemnohých chorob, jichž podstata nebyla známa. U některých byl ovšem později omyl vyvrácen, když poznány pravé příčiny choroby; tak např. u tuberkulosy a rozmanitých jejích forem. Jindy, u jiných zase nemocí, jejichž příčin dnes ještě neznáme, lze aspoň tolik konstatovati, že nemají s onanii ničeho společného. Sem patří v první řadě neduhy míšní, které ještě dnes považuje obecenstvo takřka jednomyslně a velmi vytrvale za následky onanie, vůbec pohlavních výstředností. Onanie může ovšem celkovým porušením výživy upraviti půdu těžkým organickým chorobám, sama však nedovede způsobiti trvalých organických změn v ústředním čivstvu nebo v jiných tkaních a orgánech. I při neduzích duševních je dosud pochybno, mohou-li nastati následkem onanie, nebo není-li naopak spíše přílišná onanie prvním příznakem počínající choroby duševní. Jiný mylný názor, který také zhusta se vyskytuje, poukazuje k abnormálnímu vývoji malého mozku, který prý se prozrazuje silným vyčníváním týla, a tvrdí, že zjev tento je výrazem značně vyvinutého pudu pohlavního a současně náchylnosti k onanii. Mozeček je dle vší pravděpodobnosti ústředním orgánem pro koordinované pohyby. S pudem pohlavním, jakož i s funkcemi duševními nemá pranic společného.

Zkušenost poučila nás však bohužel o velmi truchlivém faktu, že při našem předrážděném, v předčasnou zralost směřujícím životě kulturním, kde chlapci považují se za muže a děvčátka za ženy, kde honí se děti za požitky dospělých, kde vlivy morální ustupují vždy víc a více frivolnosti a kde dráždivá výživa kořeněné kuchyně, jakož i všeliké silné lihoviny pohlavní čivstvo abnormně dráždí, že za těchto poměrů onanie děsně se mezi mládeží rozšířila. Příležitost naskytuje se všude, kde je méně pečlivá kontrola, ve školách, pensionátech, internátních apod. ústavech. Tissot, který napsal kdysi o tomto předmětu knihu, tvrdí, že jest onanie hojnější u dívek, nežli u mužského pohlaví, tvrzení to podnes je platno, ač Krafft-Ebbing tvrdí toho opak. Myslíme, že nepřeháníme, prohlásíme-li, že dvě třetiny mladé naší generace oddány jsou této neřesti.

Dlouho prováděná onanie přivodí znenáhla jakousi ochablost pohlavního ústrojí, což má v zápětí, že jsou otupělé proti obyčejnému podráždění. Poblouzení pohlavního pudu a vynalézavost, s jakou snaží se onanisté uměle podráždění docíliti, někdy skutečným zraňováním, je stejně rozmanitá, jako ohyzdná. Nechceme tu mluviti o tomto předmětu dále, podotýkáme však jen, že takto mohou býti způsobeny nebezpečné neduhy pohlavních a močových orgánů.

Rodiče a pěstouni musí neprodleně, jakmile zpozorovali, že některá ze svěřených jim mladých bytostí oddává se onanii, všecko vynaložiti, aby od toho upustila, dříve, nežli vyskytnou se následky masturbace, ve sféře tělesné i duševní. Tu třeba odstraniti vše, co by mohlo povzbuzovati nebo napomáhati onanii. Ovšem jest počet těchto podnětů onanie nesmírný a mnohé z nich těžko lze postřehnouti, ještě tíže však odstraniti, any koření hluboko v nitru člověka. Tu musí současně působiti prostředky morální, pedagogické, diaetetické a lékařské, má-li se zlozvyk, náchylnost k němu a následky jeho předejíti. Každý normální člověk není náchylným k odchylkám pudu pohlavního. Tělesná a duševní disposice k sebeprzni vychází ze sociálních poměrů, které se odcizují přírodě čím dál tím více. Také může vězeti disposice k masturbaci u vrozeném útvaru těla. Příliš dlouhá předkožka, za níž se hromadí na žaludu výměšek žláz, jenž zasychá a svrbí, nejednou vede k onanii, která přestane, když odchylka tvaru pyje se operuje, což není výkon nebezpečný. Féré, francouzský vynikající lékař, znovu na to upozorňuje, a sám jsem už několik chlapců sprostil operací tou jejich neřesti.

Všecko, co probouzí pud pohlavní a tužby po jeho ukájení, vše, co obrazotvornost vede tímto směrem, vše to může býti nazváno příčinou onanie. Tím směrem béře se však bohužel všecek náš kulturní život, jehož horečná honba po požitcích nepřipouští takřka morálních úvah. On činí dokonce pohlavní pud předmětem nesčetných zábavných spisů, obrazů, divadel, sociálních styků. Pohlavní pud se již nestydí vystupovati ve všeliké podobě před veřejnost. Mládež je tu ovšem nejdychtivější i nejučenlivější posluchačstvo. I pohlednice výmluvné za výkladními skříněmi papírníků vykonají své neblahé poslání především u dětí.

Jistou disposici k onanii možno získati chronickými záněty sliznice ústrojí močového a pohlavního, dále silnou dráždivou stravou, příliš časným probouzením fantasie, zvláště při duševní i tělesné lenivosti a nečinnosti, dlouhým zadržováním moči v měchýři místním drážděním (tj. šatem), vlivem značného tepla, jezděním koňmo nebo ve voze, zvláště jezdí-li dámy na koních. Velmi zhusta vězí disposice v nepřiměřeném vychování citu a duše vůbec, když smyslnost příliš záhy se probouzí, pozornost obrací k druhému pohlaví a obrazotvornost rozpaluje příkladem, obrazem, četbou, patřením na smyslné výjevy, styky obou pohlaví na plesech. Také samotářská uzavřenost, ve které bývají mnohdy děti drženy, jež pak postrádají všeho vzrušení a pohybu, je schopna působiti tím způsobem, že se pak děcko zabývá vlastním tělem. Nejhůře působí svádění, špatný příklad, který dávají děcku nebo nedospělci jiní onanisté, ošetřovatelé nebo chůvy, jež mnohdy dráždí plemenila dětí, ba morální ta zvrhlost zastihuje tu a tam i vychovatelky, které svěřených svých dítek takto zneužívají. I špatný příklad takový, ovšem na štěstí ojedinělý někdy vyskytl se, kde učitel, ba i kněz byl takovým svůdcem. U osob, které nemohou vstoupiti v manželství nebo přílišně bojí se nákazy, někdy se setkáváme s onanií.

Také zasluhuje zmínky ta okolnost, že lidé slabomyslní bývají obyčejně velmi pohlavně dráždivi a často onanii se oddávají. Existuje také duševní onanie, která škodí organismu stejně, jak tělesná. Je to rozkoš fantasie, která nemá podkladu skutečnosti; obrazivost vytvoří si ideální obraz pohlavního rozdráždění a tak obcuje pohlavně ve své fantasii. Tato duševní onanie jest u většině případů následkem smyslné četby, kterou dívky čas maří nebo kterou pokoušejí se mladé paní nahraditi požitek pohlavní, který byl při obcování s mužem nemilovaným a vnuceným nedokonalý nebo neúplný. Ženy takové kreslí si ve své mysli předmět, jemuž oddávají se bezmeznou láskou. Tím dráždí se duševně, jich fantasie rozčiluje se nad míru, oběh krve a nervstvo podléhá poruchám a tím nejen výživa, nýbrž i duše trpí. Takováto duševní onanie zvyšuje dráždivost pohlavních orgánů, vzbuzuje touhu po fysickém ukájení pudu a otevírá bránu nemravným chtíčům a tzv. perversitám.

Při léčbě jest nutno vystoupiti proti onanii co možná brzy. Nalezli-li jsme některé organické příčiny, které plemenila dráždí a zakročili-li jsme proti nim, nutno také odstraniti všecky náhodné příčiny, které by mohly zaviniti tuto odchylku pudu pohlavního. Bylo již naznačeno, že teplem pud stoupá. Netrpme tudíž, aby se onanista oblékal příliš teple, aby prodléval v pokojích příliš vytopených, aby spal v posteli příliš teplé nebo těžké. Lože má se skládati z tvrdých žíněnek a vlněné pokrývky. Jakmile se děcko ráno probudilo, má hned vstáti. Na lože smí se odebrati teprve, když jest unaveno a ospalé. Děti nesmějí nikdy spáti spolu v jedné posteli, zvláště ne s dospělými. Děti nemají dále spáti v ložnici manželů. Zvykejme je, aby ulehaly s rukama nad pokrývkou. Velmi důležita jest přiměřená diaeta. Všechny silné a dráždivé pokrmy a nápoje buďtež vyloučeny; obědy střídmé; chleba na večer nesmí se požívati mnoho; každý pokrm večer požitý budiž lehko ztravitelný, skrovný. Jako vůbec radno záhy večeřeti, platí pravidlo to dvojnásob pro onanistu. Děje-li se trávení ve spánku, jsou-li neztravitelné těžké věci v žaludku a střevě, vzniká často cestou nervovou podráždění pohlavních orgánů. V létě hodí se k večeři nejlépe trochu ovoce nebo mléka nebo kus chleba s máslem (záhy, ne po 7. hodině). V poledne nutno omeziti jídla masitá i lze je nahraditi rostlinnými látkami, které chovají bílkovinu. Všecky látky, které působí na orgány močové a pohlavní, musí býti z jídelního lístku škrtnuty, např. celer, petržel, chřest, cibule, česnek, pažitka, křen, hořčice, uzená nebo solená masa, ostře chutnající sýr, zvláště pak koření (pepř, hřebíček atd.).

Kdo dává svým dětem ležáku, čokolády nebo vína, nesmí se diviti, upadnou-li v onanii, jak se často stává. Dále hleďme, aby nebyly lenivy nebo nečinny, aby neměly dlouhé chvíle, aby byly stále zaměstnány duševně a tělesně; tak odvádí se zřetel od každého hnutí pohlavního. Kromě toho pečujme o tělocvik. Silná práce svalová a čilý pohyb potlačují pud pohlavní. Kromě toho sluší při výchově dítek o to péči míti, aby obrazotvornost jich nestávala se nečistou a nebyla drážděna obrazem, příkladem a četbou. Záhy probouzejme u mládeže přiměřenými pokyny nechuť a ošklivost, ba hnus před touto neřestí. Vyličujme rozumnějším dětem škodlivé následky onanie a opírejme svoje vývody autoritou odborníků. Ale neděsme je zase zbytečně.

Nastalo-li již jednou toto poblouznění pudu pohlavního, nutno odstraniti příčiny onanie a kromě toho působiti na vůli a mravnost onanisty posilováním energie, aby ovládl snáze své chtíče a stal se pánem nad nezřízeným a chorobným svým pudem. Poslední úlohou léčby jest odstraniti následky onanie.

Je důležito co možná záhy tajné to zlo postřehnouti. Nedopadneme-li onanistu při činu, možno na onanii míti podezření za takovýchto známek: Mysl bývá uzavřená, rozmrzelá; nechuť ke hře a prospěšnému zaměstnání. Onanista chová se plaše, ostýchavě, nesměle; beze všech patrných příčin nastává u něho touha po samotě a snaha zaujati takové místo, kde není pozorován. Děti prodlévají neobyčejně dlouho na temných místech, v záchodech, rády bdíce setrvávají na loži, záhy chodí spát, ačkoli nejsou ospalé. Pobyvše na osamělých místech vracejí se zrudlé v tváři, rozčilené, se zvláštním leskem očí, upocení, se zrychleným tepem a dechem. Často kladou ruce ke genitáliím, zvláště ve spaní. Na prádle možno nalézti podezřelé skrvny. Barva obličeje jest bledošedá, víčka jsou zabarvena do modra, pohled je nejistý a vyhýbá se pátravému zraku; dále vzniká zvláštní vráska v kůži obličeje, která počíná ve vnitřním koutku očním a ztrácí se poblíže nejvyššího bodu dolení čelisti. Tuto vrásku dobře sluší rozeznávati od jiné vrásky dětí červy stížených, která počíná na dolejší části křídla nosního a polokruhovitě běží k zevní straně svěrače úst, kde se ztrácí; nejčastěji bývá vlas bez lesku, na konci se třepí a zhusta vypadává.

Onanista těžko se přiznává ke své neřesti; vyznání dosáhneme ještě nejsnáze, ptáme-li se šetrně, bez výčitek, laskavě, a nezahanbujeme-li ho.

Je-li onanista usvědčen, přiznal-li se, nutno ho poučiti o následcích onanie, která rozrušuje ducha i těla a ničí schopnosti, zvláště paměť, které školák nejvíce potřebuje, obmezuje a zastiňuje rozum atd. Poukazujeme k tomu, jak to nedůstojné, nemravné, trestuhodné a nerozumné počínání. Opakuje-li se přes to onanie, možno v případu nutnosti přikročiti i k trestu. Probouzejme v dětech ušlechtilejší dojmy a myšlénky, pečujme o přiměřený tělocvik a práci. Poukazujme k nemilým následkům onanie příklady i výroky lékařských kapacit. Nikdy nesmíme onanistovi odnímati naději na opětné dosažení úplného zdraví. Vědomí viny mohlo by vésti k omrzelosti, ba i k zoufalství. Když po všeliké výstraze onanista znova a trvale vrátí se k práci a chuti po prospěšném zaměstnání, zanechá samotářství a lnouti počne k zábavě i společnosti, lze s jistotou míti za to, že zla nadobro zanechal.

Dozor je však vždycky nutný; hlavně třeba hleděti, aby mládež nedlela o samotě.

Ve případech velmi zoufalých uchylovali se někteří k prostředkům násilným, např. svazovali ruce onanistovi na záda. Všecky ty prostředky však selhaly. Také byl vynalezen pro obojí pohlaví zvláštní pás, který činí pohlavní orgány úplně nepřístupnými. Také tento pás jest jenom poslední útočiště pro případ nejkrajnější nutnosti, neboť tlak pásu na ústrojí tak jemné není beze škody. Když nelze zjistiti organickou příčinu onanie a nemožno docíliti převah vůle nade chtíčem, dovede zajisté onanie ve své vášnivé divokosti všecky meze obejíti. V nejhorším případě musí lékař zvláštními vnitřními léky otupovati pud pohlavní. Jsou to tzv. antiaphrodisiaca, z nichž hlavně dvě jsou známa: kafr a chlorid barnatý. Tohoto prostředku užívalo se asi již ve středověku při tzv. fascinaci, kde švindléři všelicí „kouzly“ pud pohlavní otupovali. Takovýto účinek kafru je znám i v obecenstvu, neboť přivěšovaly se tu a tam mladým osobám k pohlavnímu ústrojí zvláštní váčky, tzv. „váčky cudnosti“, s kafrem.

Starší mládež manželství schopná v sňatku nalezne někdy lék, kde pak pohlavní pud ukojí se, třeba výstředně, ale přirozeně. Toť ze dvojího zla menší.