Průmysl na území československé republiky postaven byl po převratu před řadu problémů, kterých dosud neznal. Pro jejich řešení, jež dálo se v době popřevratové na rychlo, potřebí bylo nových organismů. Vznikající stát měl neobyčejný zájem na tom, aby nenastala porucha v jeho hospodářském životě a zejména v nejsložitějším hospodářském organismu, ve výrobě tovární. To měli na mysli naši vedoucí činitelé, kterým již za války tanula na mysli organizace našeho budoucího státu. A tak již v roce 1917 konaly se předporady a v r. 1918 došlo k založení průmyslové organizace, jež nese název Ústředního svazu československých průmyslníků a je dnes mohutným celostátním ústředím průmyslu.
Není úkolem krátké stati líčiti činnost Ústředního svazu za uplynulá léta a těžkou práci, spojenou s vybudováním hospodářského života, na které se Ústřední svaz činně účastní. Od převratu, kdy vydán byl Ústřednímu svazu již dne 30. října 1918 výnos, podepsaný Národním výborem, kterým byl Svaz zmocněn činiti veškerá opatření pro nerušený provoz závodů a udržení pořádku v nich, je Ústřední svaz mluvčím průmyslu u vlády a střediskem, v němž zástupcové všech odvětví průmyslových řeší otázky všeho průmyslu se týkající i výkonným orgánem pro veškeré veliké akce našeho průmyslu. Řešení všeobecných otázek není ovšem jediným úkolem Ústředního svazu. Ústřední svaz prokazuje svým členům řadu zvláštních služeb, má oddělení finanční a daňové, jež vedle všeobecných akcí poskytuje i porady v otázkách daňových, má oddělení obchodně-politické, jež sbírá materiál pro obchodní smlouvy, sprostředkuje nabídky a poptávky v tuzemsku i v cizině, referát dopravní, veletržní, konečně i referát uhelný. Zvláštním oddělením Svazu je také Zaměstnavatelská úřadovna, která je jednak ústředím zaměstnavatelských organisací, jednak vyjednává kolektivní smlouvy s dělnictvem a úřednictvem za ona průmyslová odvětví a ony firmy, jež nemají vlastní služby zaměstnavatelské.
Prvou úlohou Ústředního svazu bylo roztříditi tisíce členů podle jejich zájmů odborných a místních a spojiti potom v jeden celek dosti pevný, aby se mohl s plnou vahou postaviti za požadavky průmyslu jako celku a při tom dosti pružný, aby umožnil jednotlivým odvětvím a územím sledovati jejich záležitosti užšího významu. Úloha tato nebyla lehkou, poněvadž na území československé republiky existovaly již některé průmyslové organizace. Nehledě k obchodním komorám, jež v celé této úvaze zůstávají stranou, jakožto polooficiální organismy s úlohou v podstatě jinou než dobrovolné svazy průmyslové byť i s celou řadou styčných bodů, byly zde průmyslové spolky jednak odborné, jednak všeobecné. Jejich význam omezoval se však buď na určité teritorium, nebo na určitou národnost; někdy byly pouhou součástí nebo expositurou říšských organisací rakouských.
Rozděliti průmysl na logické kategorie podle druhu výroby, nemohlo se za těchto poměrů státi přirozeně na podkladě pouze teoreticky správném, nýbrž bylo nutno přihlížeti k dosavadnímu vývoji. Některé průmysly měly již samostatné průmyslové spolky, které rozšířily svoji činnost na celé území československé a převzaly zároveň funkci odborných skupin a sekcí Ústředního svazu, většinu odvětví průmyslových bylo však nutno ve skupiny a sekce teprve seřaditi. Avšak i tyto původně nesamostatné skupiny a sekce přeměnily se pozvolna na samostatné svazy podle spolkového zákona. V celku průmysl v rámci Ústředního svazu je rozdělen na 18 odborných skupin, které rozdělují se zase na sekce, jichž počet páčí se na sto.
Krátký článek nedovoluje podati úplný přehled odborového rozčlenění průmyslu, omezujeme se proto alespoň na to, že uvádíme nejdůležitější odborné organisace jménem. Jsou to zejména: Ústř. spolek československého průmyslu cukrovarnického, který má stejně starou a významnou tradici jako cukrovarský průmysl sám, Spolek československých průmyslníků textilních, sdružující asi polovinu průmyslu textilního našeho státu, Sdružení československého průmyslu kovodělného, v němž zastoupen jest skoro celý těžký průmysl, Svaz majitelů dolů, Ochranný svaz pivovarů v Čechách, Jednota pro zvelebení průmyslu cihlářského, Hospodářský svaz československého průmyslu porculánového v Karlových Varech, Sdružení československých průmyslů chemických, Hospodářský svaz sklářských průmyslníků, Hospodářské sdružení průmyslu papíru, Svaz průmyslu potravinářského, Svaz průmyslu malokovového, celluloidového a soustružnického, Spolek továrníků obuvi atd.
Tyto spolky zaměstnávají se zpravidla otázkami průmyslovými, v poslední době vzrůstá však snaha, aby z důvodů účelné dělby práce pro řešení otázek zaměstnavatelských zřizovány byly organizace zvláštní, jak tomu je zpravidla v zemích západních. Tak vznikl zvláštní Svaz zaměstnavatelů při Sdružení kovodělného průmyslu československého, při Spolku československých průmyslníků textilních a při Svazu průmyslu porculánu, kdežto průmysl sklářský měl již dříve výborně vybudovaný Svaz zaměstnavatelů sklářského průmyslu v Teplicích - Šanově.
Teritoriální rozčlenění Ústředního svazu není zcela jednotné. Původně zřízeny místní skupiny s obvody velmi rozsáhlými, postupně však objevuje se snaha tvořiti místní skupiny s obvody poměrně malými, jednoho nebo pouze několika politických okresů, vzhledem k tomu, že právě politický okres je důležitou jednotkou správní, v jejíž rámci hájí průmysl své specielní místní zájmy. Toto rozčlenění ujímá se zejména na Moravě. Celkem má ústřední svaz v Čechách 10 místních skupin, na Moravě exponovaný sekretariát v Brně, místní skupinu v Olomouci s větším obvodem a řadu místních skupin menších. Pro jednotlivé oblasti československé republiky existují kromě místních skupin, korporace teritoriální, z nichž dlužno uvésti zejména Severomoravsko-slezský svaz průmyslníků v Moravské Ostravě, který zahrnuje veškeren velký průmysl tohoto průmyslového okrsku a Zemskou skupinu Ústř. svazu pro Slovensko se sídlem v Bratislavě, v níž organizován je veškeren průmysl slovenský.
Pojítkem všech těchto odborných a místních organisací jest Ústřední sbor delegátů odborných skupin a sekcí, nejvyšší orgán Ústředního svazu, jenž rozhoduje o všech otázkách zásadních a skládá se ze zástupců všech odborných a místních skupin. Vlastní správa Svazu svěřena je presidiálnímu výboru, který volen je přímo valnou hromadou Svazu, ovšem tak, že se béře podle možnosti zřetel na nejvýznamnější odvětví průmyslová a jednotlivá velká území.
Mimo rámec Ústředního svazu československých průmyslníků vznikl po převratu Německý hlavní svaz průmyslový v Teplicích – Šanově, sdružující průmysl severních Čech a přilehlých částí severní Moravy. Řada firem ze severních Čech, jest ovšem zároveň členy Ústředního svazu. Německý hlavní svaz průmyslový zabývá se rovněž jednak otázkami všeobecnými, ve svém ústředí v Teplicích, jednak otázkami zaměstnavatelskými, pro něž má zvláštní zaměstnavatelskou úřadovnu v Liberci. I tento Svaz člení se jednak odborně, jednak teritoriálně. Z významných svazů odborných, jež pracují v rámci tohoto Svazu dlužno uvésti Svaz kovodělného průmyslu v Teplicích – Šanově a Všeobecný německý textilní svaz v Liberci. Německý hlavní svaz průmyslový má šest okresních kanceláří v Čechách, jednu na Moravě a jednu ve Slezsku.
Úkoly průmyslové organizace se ovšem postupem doby mění. Z extensivní činnosti, činnosti popřevratové, přešlo se postupně k intensivní a detailní práci dnešní. Možno bez nadsázky říci, že Ústřední svaz československých průmyslníků domohl se v našem státě postavení opravdu významného, a to jak proto, že vykonal mnoho positivní práce, zejména v době, kdy z nepochopení ukládána byla průmyslu břemena, jež ohrožovala jeho existenci na škodu celku, tak také proto, že při tom dbal vždy potřeb a možností mladého státu.
Dnes čekají Ústřední svaz úkoly nové. Stav československé valuty nutí podnikatele pracovati co nejúsporněji. Vracíme se k dobám předválečným, kdy rozhodovala každá nepatrná položka v kalkulaci. Na rozdíl od nepřirozené konjunktury válečné a poválečné, kde pracovaly závody i s nejstarším dokonalým zařízením a otvírala se i chudá ložiska uhelná, vracíme se do doby, kdy rozhodují technické vymoženosti a dobrá organisace obchodní. Ústřední svaz nemůže zanechati úkolů obranných, neboť dosud neproniklo do nejširších vrstev poznání o těsné souvislosti mezi blahobytem nejširších vrstev a rozkvětem průmyslu, k tomu druží se však úkoly nové. Ústřední svaz chce býti svým členům i při vyhledávání nejúspornějších a nejdokonalejších metod výrobních týmž vedoucím a úspěšným pomocníkem, jako v dobách dřívějších, kdy se omezoval na to, aby sjednával základní předpoklady pro průmyslovou výrobu. Zde jsou styčné body mezi všeobecnou organisací průmyslovou a specielními organismy čistě technickými, neboť všeobecná i odborná organisace průmyslová je za dnešní doby do značné míry předpokladem organisování a technického pokroku v průmyslu. Kp.
Celý článek ke stažení zde: