Orloj

Tak se nazývají hodiny s planetáriem a pohyblivými figurami. O orlojích píše sice již Vitruvius v De architectura (kol. r. 24 př. Kr.), ale nezmiňuje se o žádných skutečně provedených. Proto nejstarším o. zatím zůstává vodní orloj v Gaze (v Persii) popsaný Prokopiem, řeckým dějepiscem ze 6. století po Kr. Do poloviny 13. století je známo něco přes 10 vodních o. většinou sestrojených moslemínskými mechaniky. Nejproslulejší byl o. v Damašku, sestrojený v polovině 12. století Ridvanem a obnovený jeho synem počátkem 13. století. R. 1232 poslal egyptský sultán Saladin císaři Friedrichu II. vodní orloj, velmi umný. Velmi proslavený o. kolečkový sestrojil paduánský hodinář G. Dondi, muž znalý filozofie, lékařství a hvězdářství, který za toto dílo dostal šlechtický přídomek „dall Orologio“ (z Orloje). Jeden z nejstarších a nejumělejších o. v Evropě je na štrasburské katedrále, pochází z r. 1352. Pražský orloj je z r. 1419, sestrojen saským hodinářem A. Pohlem a obnoven r. 1566 J. Táborským.