Nejlepší českomoravská výstava o vytápění a úsporách energií, na kterou se nejen mně vyplácelo pravidelně jezdit 20 let 5 hodin tam a 5 zpět až z Prahy, se letos vůbec nepovedla. Ale popořádku: V polovině minulého roku dosavadního organizátora výstavy - Agenturu Inforpres převzal nový majitel a zároveň i ředitel Ing. Petr Kalenda, který okamžitě od základu změnil to, co dosavadní majitelé trpělivě budovali přes 20 let, nepochybně ve snaze zlepšit návštěvnost a zvuk výstavy. Bohužel se mu to nepovedlo, což je obrovská škoda, protože adekvátní náhrada za tuto výstavu v Česku neexistuje, když ta obdobná pražská v PVA Letňany funguje jen ve spojení s několika dalšími výstavami.
Podezřelá mi byla už prohlášení vedení předem o tom, že výstava je vyprodaná, zatímco se letos přihlásilo jen 305 firem, když plná kapacita výstaviště je kolem 350. A to ještě některá místa obsadilo nově několik stánků s občerstvením. Takže zatímco na ostatních výstavách počet vystavovatelů opět pomalu stoupá, tak zde naopak oproti loňskému roku poklesl skoro o 15 %. Kdo se této výstavy zúčastňoval pravidelně, tak dobře ví, že dříve se nedalo uličkami kolem stánků často ani projít, kdežto letos bylo volno, což značí i podstatně menší počet návštěvníků. A dokládal to i minimální počet hostů v restauraci v přízemí, možná i proto, že místo loňských skvělých uzených žebírek byl letos vydáván jen smažák s hranolky nebo buřtguláš. Za této situace vypadá nových 5 turniketů u vchodu, když by bohatě stačil jediný, dost neefektivně. A svádět to na možnost sledování výstavy v e-vysílání na internetu (poprvé proběhlo již v době covidu) to také nelze, protože se to týkalo z 305 jen 40 firem, které si to předplatily. Nedostatečné byly i „Veletržní noviny“, které sestávaly většinou jen z celostránkových inzerátů některých firem. A nesmyslné bylo i nové využití konferenčního sálu ve 3. patře – prý pro schůzky se zákazníky. Už vidím ty zástupce firem z přízemí, jak zvou zákazníka na skleničku do 3. patra kvůli jednomu kotli, když to mohli vyřídit ve stánku. To by se jim přece vyplatilo jen kdyby prodávali celou továrnu. A propagační materiály a odborné časopisy byly jen u schodiště ve 2 drátěných koších, nově spolu s „ostravskou drbnou“.
Chybné bylo již obvyklé zahájení výstavy, které se dosud konalo vždy ve 3. patře v konferenční místnosti, kde hosté i ostatní účastníci seděli u stolků, a kde bylo k dispozici nejen malé občerstvení, ale především spousta propagačních a odborných materiálů. Letos však bylo hned v přízemí u vchodu, kde dříve obvykle probíhaly odborné přednášky, a kreativně bylo novým ředitelem pojato jako aréna, tedy s vyvýšenou částí s lavicemi po straně a uprostřed s ringem, kde seděli hosté. Asi si to pan ředitel spletl se zápasy nyní tolik populárními soutěžemi MMA, přestože mělo jít o solidní informování veřejnosti o tom, kudy se bude ubírat tento obor v dalších letech. Není tedy divu, že místo avizovaného ministra Hladíka přijel jen Petr Holub, někdejší zaměstnanec firmy exministra Bursíka, kterého pak přijal na ministerstvo, aby ho spolu s ním též opustil, a který se tam nyní po doplnění vzdělání vrátil ve funkci vrchního ředitele, takže od něj jsme se tudíž nic nového nedozvěděli, a jen to dokládá, jakou má ministerstvo nouzi o schopné pracovníky. Oproti minulým letům se omluvil i ředitel Státního fondu životního prostředí, a tak místo něj byl puštěn starý rozhovor s ním na televizoru na stěně, jehož reproduktory samozřejmě na tuto místnost nestačily, takže mu nebylo vůbec rozumět. Letos chyběl i moravskoslezský hejtman či primátor Ostravy, kteří poslali jen své zástupce, a dokonce bez náhrady chyběl i europoslanec Evžen Tošenovský, jehož vystoupení byla naopak vždy inspirativní a věcná. Ale nikomu naopak nechyběl zástupce hospodářské komory Ing. Pavel Bartoš, který obvykle hovořil o všem a o ničem. Byla to zkrátka přehlídka ztraceného času, zvláště když na to vše se navíc zbytečně čekalo 15 minut, přestože všichni byli již v určený čas na svých místech.
Pošramocenou pověst tak na výstavě zachraňovalo alespoň několik zajímavých exponátů. Jedním z nich byl špičkový kotel na dřevo či pelety s unikátní paprskovou tryskou BLAZE Green moravské společnosti BLAZE HARMONY, který získal i první místo v hodnocení návštěvníků. Škoda jen, že chyběla na výstavě další významná moravská firma BeF HOME se svými kotli a krby, která se za této situace rozhodla raději vystavovat za měsíc v Praze. Vystavovány byly i zplynovací kotle na dřevo a hnědé uhlí stoleté české firmy ROJEK, zkrátka (nejen) na Ostravsku se bude dál topit levným uhlím, emisím navzdory. Uživatelé tím možná ale ušetří více než je dotace z NZÚ. Zajímavá byla i expozice německé firmy IBC Heiztechnik s retro litinovými radiátory a kotli, které mají nejen léty ověřenou trvanlivost, ale splňují i bez složitých a drahých spalinových cest a elektronických regulací všechny současné předpisy, což je doslova k neuvěření. Známá evropská společnost Schiedel kromě komínových systémů vystavovala i krbová kamna SIRIUS s tzv. koaxiálním komínem, který má přívod předehřátého spalovacího vzduchu ze střechy kolem komínové trubky či krbový modul KINGFIRE, tedy krb spojený s keramickým komínem, který se dodává jeřábem přímo na stavbu a spustí střechou dolů na podlahu, a společnost DUFA pak dovozové špičkové krby a kamna. Zajímavostí pak byl tepelný zářič z kamen na dřevo místo plynu či elektřiny společnosti Viessmann. Co se paliv do kotlů týče, tak kromě severočeské hnědouhelné společnosti vystavovala i největší naše firma na výrobu a dodávky pelet a dřevěných briket BIOMAC.
Využití solární energie vystavovalo několik firem. Z nich pak česká firma UNITES Systems vystavovala i po 10 letech svůj stejnosměrný systém KERBEROS, tentokráte ale s webovou aplikací se suprovým barevným malým displejem. Fotovoltaický systém ohřevu vody vystavovala i česká firma Dražice, a to včetně svého bojleru za příjemnou cenu v rámci dotace v NZÚ Light, nebo hybridní solární úložiště SLUNEČNICE Model S3, které ukládá vyrobenou elektřinu nejen do baterií, ale současně i do vody. Logicky při tom využívá své zastaralé ocelové smaltované těžké akunádrže a bojlery, které léta vyrábí, byť současným trendem je používání lehkých nerezových.
Co se instalací týče, tak např. Šumperská firma APATOR uvedla na trh svůj Systém centrálních odečtů pro dálkové odečty spotřeby tepla v jednotlivých bytech např. paneláků, firma DUCO pak vystavovala nezámrzný venkovní ventil, ze kterého po použití voda vyteče a tak nezmrzne a nepoškodí ho, či společnost CALEFFI svoje odvzdušňovací ventily, jejichž jakost mohu potvrdit osobně, neboť je již více jak 20 let používám na krbu i soláru a jsou oproti jiným stále v pořádku. A podobně chválím z osobní zkušenosti i u nás stále dosti neznámé panely z polyisokyanurátové pěny PIR, která izoluje dvakrát lépe než běžný pěnový polystyren PPS, byť ji mám od jiné firmy než vystavující PAMA.
Na venkovní ploše bylo letos sice o několik stánků či stanů více než vloni, ale návštěvníci o ně nijak nestáli, takže byly prázdné. Tedy až na stánek s občerstvením, ten tam vloni nebyl. Tak nezbývá než doufat, že se příští rok návštěvníci tam nedočkají i kolotoče a stánku s cukrovou vatou…
Chybou byla asi i otevírací doba výstavy pouze v pracovní dny, takže zvláště mimoostravští zájemci neměli šanci se na výstavu podívat, pokud si nechtěli vzít dovolenou. Na druhou stranu lze pochválit doprovodný program ve formě hodinových přednášek on-line, které po internetu naopak probíhaly od pátku večer až do neděle večer (tedy v době, kdy mají zájemci čas sedět u počítače a nebýt v zaměstnání) a některé z nich byly vystavujícími firmami profesionálně připravené a velmi zajímavé a umožňovaly i pokládat dotazy on-line.
Nepochybuji o tom, že všechny ty unáhlené a neuvážené změny dělal nový ředitel jistě s dobrými úmysly, ale jak je známo, cesta do pekel bývá dlážděna právě jimi. Tak nezbývá než věřit, že se z nich poučí, a v příštích letech dostane tuto výstavu zpět z okresní alespoň na regionální úroveň. Do té doby doporučuji všem zájemcům o problematiku vytápění, úspor energií a udržitelného stavebnictví včetně úsporných armatur a zařizovacích předmětů navštívit lepší a větší mezinárodní Veletrh úspor a energie nedaleko od našich hranic v největším, hornorakouském veletržním areálu kousek od Lince ve Welsu, na který již několik desítek let pravidelně jezdím. Jeho úroveň je nesrovnatelná s našimi výstavami, nejen co do počtu a kvality vystavovatelů, ale především udává trendy v těchto oborech o několik let dříve než naše výstavy. A rakouští vystavovatelé jsou k našim návštěvníkům velmi vstřícní a ochotní a není problém si něco objednat a nechat zaslat i do Česka. Letos se koná v pátek 8. března a každoroční autobusový zájezd na něj pořádá Energy Centre České Budějovice (přihláška je na www.eccb.cz), který díky spolupráci s obdobnou rakouskou organizací má cenu dopravy z Českých Budějovic včetně vstupného na tuto výstavu za pouhých 490 Kč. A Pražáci či Středočeši mohou ráno v 6.21 nastoupit na hlavním nádraží do vlaku „Jižní expres“ (Jihočeši mohou přistoupit v Táboře) a za hodinu a půl jsou v Českých Budějovicích, kde na ně v 8.30 u nádraží čeká autobus do Welsu, který je odveze až k branám výstaviště, a ten je odpoledne odveze zase zpět tak, aby stihli v 17.58 vlak do Prahy. A pokud sebou vezmou manželky, tak ty si mohou v mezičase prohlédnout i krásné starobylé městečko Wels, které je hned vedle výstaviště.
Text a foto: JUDr. Ing. Petr Měchura
Pozn. red. Bývá nám vytýkán kritický tón některých článků. Respektujeme však právo jejich autorů vyslovit svůj názor, děkujeme za pochopení. (29.1.2024)
